Herec dostával poznámky, boxer měl vyznamenání

Sedmička oslovila známé osobnosti z Ústí, jak vzpomínají na školní léta. Vzpomínali i jejich učitelé.

Sporťáku, kde máš chlapa? Nejznámější hláška, která bavila řadu večerů diváky pořadu Tele Tele. Vtíravou otázkou si bavičská dvojice Genzer Suchánek dobírala moderátora sportovních zpráv Josefa Cardu. Ten se tak do podvědomí lidí dostal jako veselý, kamarádský a vůči protřelým kolegům i trochu naivní zprávař. Herectví Josefa Cardy má ale širší záběr, od humorných rolí až po ty vážné. Bavil ale své spolužáky nebo učitele už i ve škole? „Na základní školu jsem chodil v Trmicích. K mým nejoblíbenějším předmětům patřily tělocvik a výtvarná výchova,“ svěřil se herec. U výtvarného umění ale nezůstal. I když podle jeho slov ho na předmětu bavily dějiny umění. „Měli jsme výbornou učitelku Annu Rauerovou. Uměla výklad podat takovým způsobem, že mě to chytlo. Skvělá byla i naše třídní Marie Majtínková. Než bych ale domů přinesl poznámku, raději jsem si řekl kantorům o pohlavek,“ řekl s úsměvem Carda. Jako každé dítě byl živý. Na prvním stupni nosil domů poznámky, nejčastěji za vyrušování. „Ve čtvrté třídě jsem měl za rok dokonce sedmdesát poznámek. To už ale rodiče netolerovali. Občas musel můj tatínek i odepnout pásek a přikročit k tělesně výchovným metodám,“ dodal herec.
Podle jeho třídní učitelky Marie Majtínkové ale takové metody u malého Pepy nebyly vůbec nutné. „Učila jsem ho od šesté do deváté třídy a nikdy jsem za tu dobu s ním nezažila nějaké problémy s kázní nebo snad s prospěchem,“ uvedla Cardova někdejší třídní učitelka. Podle ní výchova v rodině Cardových měla na malého Josefa ten nejlepší vliv.
„Jeho otec patřil k organizátorům festivalu amatérského divadla v Chabařovicích. Jako ochotník byl mezi lidmi oblíbený. Svědomitost byla i silnou stránkou malého Pepy. Na moje hodiny se vždy připravoval. Nevzpomínám si, že by ho nějaké zkoušení nebo písemka zaskočila,“ konstatovala kantorka. Anna Rauerová učila Josefa Cardu výtvarnou výchovu. Ale rodinu Cardových skrz divadlo znala už dřív. „Jeho otec byl zdařilý ochotník. Jako školačka jsem chodila na představení jejich amatérského spolku v Trmicích,“ sdělila někdejší učitelka. K Cardovým chodila ale i mimo divadlo. „Cardovi měli v Trmicích drogerii a papírnictví, takže jsem u nich dost často nakupovala čtvrtky, štětce nebo barvy. Nikdy bych neřekla, že z malého Pepi bude herec, ale měl pro to nejlepší zázemí,“ míní Rauerová.

Usměvavý boxer

Lukáš Konečný, který se prosadil v profesionálním boxu a je držitelem několika mistrovských titulů, původně začínal na základní škole jako fotbalista.
„Chodil jsem na sportovní školu do Dobětic. Jako většina kluků taky jsem občas vyváděl lumpárny a sem tam donesl domů poznámku. Ale učení mi problémy nedělalo,“ sdělil Konečný.
Jeho slova potvrdila i třídní Jindra Seifertová, která ho učila český jazyk a literaturu. „Lukáš byl ctižádostivý žák a prospíval s vyznamenáním. Čeština mu šla, protože se uměl i hezky vyjadřovat. Působil spíš jemným dojmem usměvavého kluka,“ popsala učitelka. Změna nastala v sedmé třídě, kdy si vybral místo fotbalové přípravky box. „Docela mě to překvapilo. Připadal mi křehký na to, aby dělal tak drsný sport. Ale názorově byl Lukáš vždycky svůj. Sice přátelský, ale nenechal se ovlivnit a šel si za svým,“ doplnila Seifertová.

Kamarádka na celý život

Některá přátelství ze školních lavic vydrží lidem i do smrti. Takový byl i příběh Karolíny Slunéčkové, která chodila v Ústí do základní školy v dnešní budově ústeckého muzea. „Po válce v roce čtyřicet pět bylo školství jakoby o rok opožděné. Na Smetanově škole jsem poprvé Karolínu uviděla,“ řekla Hana Ehnertová-Radová. Rodiče malé Karolíny měli hospodu v místech dnešního hotelu Bohemia. I když Karolína přešla na základku z německé školy, učení jí nedělalo problémy. „Dávala mi opsat úlohy, nebo za mě holky udělaly i úkoly. Po nocích jsem totiž pomáhala rodičům a přivydělávala si,“ svěřila se Ehnertová.
I když podle ní Karolína ráda recitovala, tančila na školních besídkách, nešla jí hudební výchova. „Z toho jediného předmětu byla nešťastná. Vždycky musel být vedle ní někdo, koho se mohla držet. Ale když jsem ji pak viděla na Vinohradech v jednom kabaretu, kde zpívala, žasla jsem, jak se vypracovala,“ uvedla Ehnertová.
Po základní škole si Karolína udělala jednoletý kurz a poprvé se zkoušela dostat na pražskou DAMU. To se jí ale nepodařilo, tak šla studovat vysokou školu pedagogickou v Českých Budějovicích. „Možná bychom přišli o jednu z nejlepších hereček, ale na druhé straně si myslím, že by dokázala dobře učit i děti a úsměv a pohodu, kterou rozdávala kolem, by předala i jim,“ podotkla Ehnertová.
Svoji kamarádku navštěvovala na její chatě v jižních Čechách, kam přijížděly i další známé osobnosti jako Jiřina Jirásková se Zdeňkem Podskalským nebo Iva Janžurová se Stanislavem Remundou.

Dáma za klavírem

Velkou osobností mezi ústeckými kantory byla učitelka operního zpěvu na místní lidové škole umění Jitka Švábová. Ráda na ni vzpomíná její někdejší žákyně a současná slavná operní pěvkyně Zdenka Belas.
„Bylo mi sedmnáct let, když jsem se s ní poprvé setkala. Tehdy jsem netušila, o jakou osobnost jde. Dokonce jsem jí na druhé hodině zpěvu řekla, že operní zpěv nemám ráda. Ona se jen od klavíru usmála a trochu tajuplně pronesla, no uvidíme,“ řekla Belas.
Podle ní byla profesorka Švábová skvělou kantorkou. „Nikdy jsem od ní neslyšela, že něco dělám špatně. Vždy práci svých žáků chválila, ale sama byla hrozně skromná a nikomu se nevnucovala. Byla to obrovská dáma, i když se chovala velice přirozeně. S její smrtí jsem se nedokázala ještě dodnes smířit,“ dodala operní pěvkyně.