„“ soudí Matthieu Sarlangue, šestinásobný mistr Francie v této hře. „S paume se dennodenně učíte nové věci, různé údery a situace. Je to těžší, než by se zdálo,“ dodává.
Hřiště na jeu de paume se podobá tenisovému kurtu, ale je asymetrické, má stěny a galerie na třech stranách. V této dávné disciplíně je závazný bílý dres, a to i pro pouhé utkání mezi přáteli. Také míčky jsou vyráběny ručně. Jako malý ústupek moderní době začaly být zhotovovány ve žluté barvě, aby byly lépe vidět.
Každá míčovna má vlastní rozměry, a to poskytuje značnou výhodu těm, kdo hrají na domácím terénu. „To je zajímavá stránka paume. Musíte se přizpůsobovat různým dvorcům,“ říká Tim Batten, kapitán francouzského týmu na Bathurst Coupe, obdobě tenisového Davis Cupu.
V Paříži je v provozu už jen jediná míčovna, otevřená od roku 1908, jejíž secesní strop se klene do výše jedenácti metrů. Tento prostor je nejvyšší na světě.
V jeu de paume je taktika přinejmenším tak důležitá jako fyzická síla. Tím se vysvětluje i to, že ji hráči provozují i ve vyšším věku. Šestačtyřicetiletý Australan Rob Fahey, desetinásobný mistr světa, například postoupil své první místo teprve loni Američanu Camdenu Rivierovi, který je o devatenáct let mladší. Dvaadvacetiletý Matthieu Sarlangue je tedy velkou nadějí Francie, že v jeu de paume bude mít jeho vlast znovu prvenství ve světě.
Předek badmintonu nebo squashe se zrodil ve středověku u francouzských mnichů, kteří zpočátku hráli s holýma rukama. Tak vznikl název hry: paume znamená ve francouzštině dlaň.
Svého vrcholu dosáhla jeu de paume, která se už hrála s raketami, koncem 16. století. Tenkrát bylo ve Francii přinejmenším 1500 míčoven, z toho 250 v Paříži, uvádí expert Gil Kressmann. Dnes jsou v zemi již jen dvě, jedna v Paříži a druhá ve Fontainebleau.
Jeu de paume se pozvolna přesouvala do Anglie, kde je dnes tato disciplína nejlépe zastoupena s tuctem klubů, k nimž patří i ta nejnavštěvovanější v královském paláci Jindřicha VIII. Hampton Court.
Do Anglie přinesl jeu de paume vévoda Karel Orléanský, kterého věznil Jindřich V. počátkem 15. století v době stoleté války. Karel ji naučil hrát své žalářníky. Tento „královský sport“ byl neodmyslitelnou součástí života na královských dvorech ve Francii, v Anglii, ale také v Rakousku, Belgii, Španělsku, Itálii, Nizozemsku a Rusku.
Ve Francii se dlouhá linie králů-milovníků jeu de paume zastavila u Ludvíka XIV., kterému lékaři doporučili, aby se jí vystříhal kvůli dně, kterou trpěl. Král Slunce tedy začal hrát kulečník. Ten se tak stal novou módou jak na královském dvoře, tak ve vyšší společnosti.
Po Velké francouzské revoluci mnohé míčovny zmizely. Často se stávaly obětí spekulací v nemovitostech v čase, kdy počet obyvatelstva rychle rostl.
Jeden velký prostor byl zachován a je z něho dnes ve Versailles muzeum: je to slavná míčovna, kde zasedaly 20. června 1789 třetí stav, duchovenstvo a šlechta a přísahaly, že se nerozejdou, dokud Francie nebude mít novou ústavu.
