Hloch: Unikl jsem Říši i kulce | E15.cz

Hloch: Unikl jsem Říši i kulce

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Od nuceného nasazení Ladislava Hlocha uchránila rtuť. Před zastřelením pak náhoda.

Devětaosmdesátiletý Ladislav Hloch pracoval zamlada jako řeznický pomocník. „Dělali jsme od rána do noci, Češi i Němci dohromady,“ popisuje. Jak ale v Jihlavě rostl germánský nacionalismus, o německé přátele přišel.

„Rodiče jim zakázali s Čechy kamarádit,“ vzpomíná Hloch. Ze dne okupace mu v paměti utkvěly obrovské prapory s hákovým křížem vyvěšené v Brněnské ulici, jimiž německé obyvatelstvo vítalo hitlerovskou armádu.

Řezníci se nezastavili

Řeznictví byla zavalena prací. Plnila dodávky wehrmachtu a dodávala maso také táborům pro německou mládež, které stály u německých obcí. V nich si mladí Němci plnili pracovní službu a dostávali důkladnou ideologickou průpravu. Řeznictví Františka Höfera v Havlíčkově ulici, kde byl zaměstnán i mladý Ladislav, muselo zdvojnásobit počet pracovníků.

Pak přišlo povolání na práce do Říše. „Já se však mezitím oženil a měl malou dceru. Na nucené práce jsem opravdu nechtěl. Zašel jsem proto za českým doktorem, který mi dal rtuť a omluvil mě, že jsem onemocněl a mám průjem. Dostal jsem měsíční odklad,“ líčí muž. Řezník Höfer ale protřeboval každou ruku a na pracovním úřadě stihl vyjednat, že pomocník nikam nepojede.

Přátelé Ladislava Hlocha však do Říše museli. Hodně jich pracovalo v továrně Siemens, jeden dělal i topiče na lokomotivě. Nejhorší zážitky si odnesli ti, kteří byli přiděleni k pomocným útvarům. Ty odklízely následky dopadů bomb, tedy i roztrhaná lidská těla. Všichni se nakonec vrátili domů živí. Zato němečtí vrstevníci z Hlochova okolí, kteří se nadšeně přihlásili do wehrmachtu, do jednoho padli na bojištích druhé světové války.

Křičel: Zastřel ho!

Když se na konci války blížila k Jihlavě Rudá armáda, ujížděli odtud němečtí vojáci ve spěchu. Chtěli na západ do amerického zajetí a báli se, že jim Rusové odříznou únikovou cestu k silnici na Tábor. Výpadovkou na Pelhřimov, tedy stejnou cestou jako kolona německých aut, vyjel z Jihlavy malým nákladním autem Praga LN i Ladislav Hloch. Chtěl odvézt rodinu známého z chalupy na Čeřínku. Všude se potloukali vojáci z hroutících se jednotek a ve městě bylo bezpečněji než na samotě.

Na mostě přes řeku Jihlavu u Dvorců stálo nepojízdné vojenské vozidlo. Jeho osádka Pragu zastavila, aby si do ní mohla sama přesednout. Řidiče vyvlekla z kabiny. „Schiess ihn nieder – zastřel ho!“ řval jeden z vojáků na druhého. Vtom Ladislavu Hlochovi pomohla náhoda. Ke scéně přijel německý důstojník a ptal se vojáků, co se děje. Pan Hloch využil příležitosti a utekl do lesa.

Po této příhodě nezbývalo, než vrátit se do Jihlavy pěšky. „Šel jsem kolem kolony německých aut a v každém z nich jsem viděl smrt,“ popisuje muž. Nikdo z vojáků už ho ale nezastavil.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.