Hodinový manžel: Opraví, pokosí, uvaří. A pak inkasuje

Přerov, Hranice l Být manželem jen na hodinku. Utáhnout kohoutky, opravit zásuvku, položit koberec, naladit televizní kanály a pak zase rychle domů. Za svou manželkou. To je úděl mužů, kteří si říkají hodinoví manželé nebo také „hausmani“. Z každé profese by měli mít něco. Kousek elektrikáře, instalatéra, podlaháře, zedníka, malíře, zahradníka a třeba i kuchaře. Sedmička oslovila hodinové manžele z Přerova a Hranic a zeptala se na jejich zkušenosti.

Umí všechno, jen nevaří

Když se letos v lednu osmatřicetiletý Michal Kopčil z Přerova rozhodl, že se stane hodinovým manželem, připravil si několik reklamních letáčků. S nimi pak chodil po okolních domech a vyvěšoval je na nástěnku. „Kolem šla starší paní a se zájmem si inzerát přečetla. Zaradoval jsem se, že možná to bude moje první zákaznice,“ vypráví Kopčil. Jenže místo toho si ho dáma změřila od hlavy k patě a pak se ho s povytaženým obočím zeptala, jestli nabízí hodinový sex.

„Tomu jsem se musel zasmát. Hned jsem vysvětlil, že hodinový manžel není to samé co hodinový dům. A pokud bude chtít, že ji prostě pomohu s drobnými řemeslnickými pracemi v bytě,“ říká muž.
Je vystudovaný geodet a pracuje na pozemkovém úřadě, kde počítá, přeměřuje, parceluje a řeší vlastnické vztahy. Nedělá mu ale problém se odpoledne převléct do montérek, vzít pod paži brašnu s nářadím či kufřík s vrtačkou a přemístit se k „nové manželce“.

„Zatím jsem moc kšeftů neměl, ale i těch málo zkušeností je pozitivních. Naposledy jsem byl třeba v pečovatelském domě, kde jsem vyměňoval vodovodní baterii, sundaval ze stropu lustr a kontroloval rozvody na záchodě,“ vypočítává muž. Problém mu ale nedělá ani třeba přemístění drobného nábytku po bytě, nebo menší oprava počítače či auta. Klidně i poseká trávník a udělá úpravy na zahradě. K tomu má ale jednu podmínku, majitel si musí zajistit veškeré nářadí a stroje, protože sám je nemá.

Zručný po dědečkovi

„Jinak mám ale skoro všechno, dokonce jsem si pořídil i detektor kovů, abych někomu ve zdi nepřesekl dráty,“ podotýká přerovský hodinový manžel. Ačkoliv je úředník a bydlí v panelovém bytě, může se pyšnit tím, čemu se říká zlaté české ručičky. „Zřejmě jsem zručný po dědečkovi, který byl na přerovské průmyslovce dlouhá léta mistrem odborného výcviku. Byl šikovný na práci, a co jsem od něj nestačil odkoukat, to mi zřejmě předal v genech,“ konstatuje kutil. Jen jedné věci se dobrovolně zříká. Nikdo by prý po něm nemohl chtít, aby vzal do ruky vařečku a kastrol.
A jak se vlastně dostal k rozhodnutí stát se hodinovým manželem? Zkrátka má všímavou tchyni. „Když se začalo mluvit o tom, že úředníci půjdou s platem dolů, tak jsem přemýšlet, čím rodinný rozpočet vylepšit. A maminka mojí ženy mi prostě poradila,“ podotýká Kopčil.

I manželce, tedy té oficiální, se nápad zamlouval. „Nemám nic proti tomu. Naopak jsem ráda, že mám zručného manžela a klidně ho na hodinku půjčím i jiným ženám. Samozřejmě jen na práci,“ zdůrazňuje s úsměvem Lenka Kopčilová.

Je pánem svého času

První hodinový manžel z Hranic je také zručný. A na rozdíl od přerovského kolegy poslouží i jako hodinová manželka. Pracoval totiž jako kuchař, a tak pro něj není problém připravit hostinu pro padesát náročných strávníků. „Když lidé potřebují, tak jim udělám raut, grilování, rodinnou oslavu,“ říká Jaroslav Černoch z Hranic.

Dělá všechny drobné řemeslné práce, které jsou v domě a jeho okolí potřeba udělat a skutečný manžel to nestíhá, nemá potřebné nářadí, nebo to prostě neumí. „Dělám to, kvůli čemu by k zákazníkovi nepřišel instalatér, zámečník, malíř, zedník. Takové drobné zakázky specializované firmy většinou nezajímají,“ říká profesionální kutil.

Hodinovým manželem se stal letos v lednu. „Chtěl jsem být pánem svého času, být v kontaktu s lidmi a hlavně vytvářet hodnoty, aby něco za mnou zůstalo. Kuchařina je o tom, že člověk něco uvaří a lidi to sní,“ říká muž, který vařil i na ministerstvu zahraničních věcí.

Často si ho ženy volají třeba na montáž nábytku. „Koupí si skříň, přivezou ji v krabici domů a pak zjistí, že není jednoduché dát ji dohromady,“ popisuje Černoch.

Montoval už také několik kuchyňských linek. „V jednom případě se mi práce protáhla. Ukázalo se, že odpad ze dřezu není funkční. Zedníci ho zazdili, tak jsem to musel dát do pořádku,“ říká muž.
Z malých oprav se občas vyklubají i blížící se katastrofy. „Třeba jedna paní chtěla přitáhnout šroubky u kuchyňské linky. Zjistil jsem, že police, v nichž bylo plno těžkého nádobí, jsou upevněné na krátkých hmoždinkách. Byly vypadlé ze stěny a držely jen silou vůle. Byl zázrak, že linka vůbec držela pohromadě,“ dodává kutil.

Chtějí si popovídat

S jarem dostal spoustu požadavků na úpravu zahrad a prořezávání ovocných stromů. „Postarám se o všechny práce na zahradě. Pocházím z vesnice, měli jsme zahradnictví, takže jsem se všechno naučil,“ vysvětluje Černoch.

A občas poskytuje i první pomoc. „Pracoval jsem u jedné zákaznice a najednou zvoní telefon. Zoufalý muž mě prosil, abych okamžitě přijel. V chvatu mi vysvětlil, že montuje ceduli a potřebuje ještě jedny ruce. Tak jsem hned za ním vyrazil,“ usmívá se nad dalším zážitkem. Takových telefonátů měl už několik. Na někoho zkrátka padá skříň, jiný třeba píchl kolo a neví si rady s jeho výměnou. Někteří zákazníci ho pobaví. „Volal mi pán a já se mu představil jako profesionální kutil a hodinový manžel. A on mi odpověděl: To první chci, na to druhé si stačím sám,“ směje se Černoch.

Zvláštní požadavek měla jedna žena. Chtěla, aby přijel, až její manžel nebude doma. „Potřebovala vyklidit sklep, kde měl její muž naskládané staré nepotřebné harampádí,“ vypráví bývalý kuchař.
Jeho služeb využívají převážně penzisté. Nemají už sílu něco si opravit, smontovat, přestěhovat. Uklízí jim dvorky, odveze nepořádek do sběrného dvora. „Někteří starší lidé chtějí, abych to udělal jen tak, že jim je jedno, co s tím bude, až tady nebudou,“ pokračuje Černoch. Dodává, že si někdy chtějí spíše povídat, protože se cítí osamocení. „Prořezával jsem stromy jedné starší paní. Stál jsem na žebříku a povídali jsme si. Pak mi řekla, ať slezu dolů, že ji bolí za krkem, jak má ke mně vytočenou hlavu. Říkal jsem, že si účtuju za hodinu, že musím pracovat. A ona mi odpověděla: Však vás platím já,“ směje se hodinový manžel.

Spousta vděčných zákazníků ho chválí. „Bydlíme v rodinném domě a s přibývajími roky už na všechnu práci nestačíme. Když jsem viděla v novinách inzerát na hodinového manžela, tak jsem mu zavolala. A pak ještě několikrát, protože jsem byla spokojená. Je spolehlivý, dochvilný, poctivý, pečlivý, má veškeré nářadí a k práci využije opravdu každou vteřinu,“ pochvaluje si třiaosmdesátiletá Gertruda Skřehotová.