Hodiny třídění a pak kilometry roznášky. To je práce pošťačky | E15.cz

Hodiny třídění a pak kilometry roznášky. To je práce pošťačky

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Co všechno předchází tomu, než dopisy dorazí do schránky? Redaktorka Sedmičky si na jeden den vyzkoušela práci poštovní doručovatelky.

Je šest hodin ráno a na poště v Karviné-Fryštátě sedí za stoly doručovatelky. Ženy v modrých uniformách vesele štěbetají a pod rukama se jim míhají stovky dopisů a pohlednic. Rozdělují je podle ulic a každá pošťačka pak podle čísel vchodů. „Trvá mi to většinou tak dvě hodinky. Jednotlivé vchody si pak nakupkuji a svážu gumičkou. V terénu to ušetří hodně času,“ říká poštovní doručovatelka Pavlína Krybusová, se kterou dnes vyrazím do karvinských ulic. Zásilky mají doručovatelky už při příchodu do práce připravené. V noci je přivezla auta z hlavní pošty v Ostravě. „Tam je stroje roztřídí a orazítkují. My si je pak ručně rozdělujeme podle rajonů,“ popisuje organizaci práce vedoucí řídící pošty ve Fryštátě Anna Lokvencová. Okolo osmé hodiny mizí poslední zásilky ze stolu a po několika minutách vyrážíme s napěchovaným vozíkem ven. To, co považuji za nevšední dobrudružství, je pro mou průvodkyni zcela všední záležitostí. Začínáme v ulici Cihelní. Sympatická pošťačka jde svižným krokem a ani se nezadýchá. Každou chvíli musím trošku popoběhnout, abych jí stačila. Venku je zima. Teploměr při odchodu z pošty ukazoval něco kolem pěti stupňů, ale postupně nás zahřívá sluníčko a mě i rychlá chůze.

Na přídavky stojí fronty

Spousta lidí už ví, v kolik hodin prochází doručovatelka kolem jejich domu. Někteří už na náš příchod čekají dole v chodbě. „Dneska to není nic moc, ale když roznáším třeba složenky na dětské přídavky, tak se v ulicích tvoří i malé fronty,“ usmívá se Krybusová. Mluví hlavně o ulicích Havířská, Mírová a Květinová. Především tady žijí lidé, kteří nepatří k nejbohatším. Do schránek hází obyčejné dopisy a velikonoční pohlednice. Rekomand, která si musí převzít adresáti vlastnoručně, je dnes podle ní jen sedmdesát. „Někdy je jich ale i sto dvacet, a to se pak docela zapotím. Přetrumfnou to už jen složenky s nájmem a inkasem. Ty musím vhodit do každičké schránky,“ vysvětluje Krybusová. Práce jí jde od ruky, zkušeně vhazuje dopisy do schránek. V brašně má i několik svazků klíčů. „S klíči mám práci usnadněnou, nemusím pak zvonit na některé z nájemníků,“ dodává Krybusová. Někdy se totiž stane, že se do vchodu nedostane vůbec, a musí na dveře vylepit lístek s oznámením, že jí byl znemožněn přístup do domu. Ulici Cihelní máme za sebou a vozík je prázdný. Ale to neznamená, že máme práci hotovou. Novou várku vybíráme ze speciální krabice.
„Podle toho, jak je rajón velký, máme na cestě několik odkladen. Tady si vyzvedáváme další poštu, kterou na místo už předem přivezou auta. Je to proto, abychom s sebou netahaly příliš těžký vozík nebo brašnu,“ objasňuje doručovatelka. S čerstvými dopisy přecházíme do ulice Letní. Z dálky už k nám běží asi tříletá holčička. „Utíká si pro dopis od tatínka,“ usmívá se při předávání dopisu Krybusová. Ta už některé z Karviňáků zná dokonce jménem a do oken na ně volá, že si mají přijít dolů s občankou.

Střídací pošťačka

Když adresát není doma, vypisuje oznámenku. „Lidé jsou většinou milí a nejčastěji spolu probíráme počasí. Říkají třeba: tak dneska vám to vyšlo, že? Svítí sluníčko. Nebo: to je dneska smůla, že vám prší,“ popisuje vděčné téma Krybusová. Doručovatelkou je třetím rokem a nemá to vůbec jednoduché. Zaskakuje totiž za ostatní v době nemocenských nebo dovolených. „Ze začátku je to vždycky nejhorší. Neznáte ulice, čísla, neznáte lidi. Teď už mám většinu ulic ve městě zmáknutých, tak mi to už tak dlouho netrvá. Každá pošťačka takto začíná, než ji přidělí její vlastní rajón,“ vysvětluje Krybusová. Dnešní trasa měří třináct kilometrů. Docela slušný výlet, ale v Karviné jsou i delší. „Třeba rajón na Závadě měří dvaačtyřicet kilometrů. Pokud je pojízdná motorka, tak na ní holky jezdí. Když není, tak si berou kolo. V zimě jsem tam zaskakovala a byla to nejhorší šichta, co jsem na poště zažila. Myslela jsem, že se už zpátky nevrátím,“ vzpomíná Krybusová. Při doručování občas využívá i kolo, ale raději má chůzi. „Na kolo pořád sedáte a vysedáte. Dokonce se mi stalo, že jsem píchla a museli mi z pošty dovézt jiné,“ směje se Krybusová. Blíží se druhá hodina odpolední a my se pomalu vracíme na poštu do Fryštátu. Zbývá ještě odevzdat doručovací kartu a rekomanda k uložení na poštovní přepážce. Když je i tohle hotové, pošťačky se rozcházejí domů. Pro dnešek mají hotovo.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video