Hodiny v Hradci. Některé vůbec nejdou
Fotograf Sedmičky obešel několikery hodiny ve městě a v půl jedenácté dopoledne je vyfotil. Spousta z nich ale v té době ukazovala úplně jiný čas. Například před Českou spořitelnou ukazují v kteroukoliv denní dobu za deset minut osm. Na klášterním kostele svaté Kateřiny bylo v době focení minutu po osmé. Naopak hodiny na Staré radnici a věži kostela Nanebevzetí Panny Marie byly přesné.
Každý druhý den chodí na věž natahovat stroj osmapadesátiletý Pavel Jelínek. „Pokaždé musím klikou otočit osmačtyřicetkrát kvůli chodu hodin a osmačtyřicetkrát, aby odbíjel zvon. Nebyl by sice problém hodiny předělat tak, aby šly automaticky, ale myslím si, že ke starým hodinám patří klasický stroj,“ říká Jelínek.
Stály, a tak se o ně začal starat
Na hodinách bylo pořád za deset minut jedenáct, a když už to tak bylo týden, zavolal jsem na úřad. Tam mi řekli, že to ví, ale že nemají nikoho, kdo by se o ně staral. Tak jsem odpověděl, že už mají.
Starost o hodiny „zdědil“ po svém předchůdci před čtyřmi roky tak trochu náhodou. „Na hodinách bylo pořád za deset minut jedenáct, a když už to tak bylo týden, zavolal jsem na úřad. Tam mi řekli, že to ví, ale že nemají nikoho, kdo by se o ně staral. Tak jsem odpověděl, že už mají,“ vypráví Pavel Jelínek, jak k péči o hodiny přišel. Na dveře ve věži, kam se podepsali všichni předchozí „hodináři“, se odvážil podepsat teprve po roce. „To už jsem věděl, že to umím,“ vysvětluje.
Zpočátku musel Pavel Jelínek chodit natahovat hodiny každý den, mechanismus ale upravil tak, aby do dalšího natočení stačil interval čtyřiapadesát hodin. Nevyhovuje mu ale, že má týden lichý počet dnů. „Jednou mi tak vyjde, že tam musím v pátek a další týden, že v sobotu. Asi jednou za rok se mi stane, že si spletu, kdy mám jít natahovat,“ směje se Jelínek. Pokaždé je také musí namazat a jednou za měsíc to samé udělat s celým mechanismem.
Na věžních hodinách kostela je zajímavé to, že přes týden odbíjí v celou hodinu jen menší zvon. Velký zvon rozezní lidé z fary vždy jen v neděli v poledne.
Hodiny na radnici reagují na počasí
S hodinami na Staré radnici Pavel Jelínek takový problém nemá, stačí, když tam dojde jednou za týden. Hodiny jsou více automatizované. Z jakého roku stroj pochází, ale správce neví. „Potíž je jen s počasím. Když se ochladí, zpožďují se. Pokud je teplo, tak naopak předbíhají. Víc mě ale štve změna času,“ tvrdí. Při přechodu na zimní čas vždycky stroj na hodinu zastaví a čeká. Pokud by ho totiž přetočil o jedenáct hodin zpět, tak by mohlo dojít i k drobnému posunutí a seřídit hodiny zpátky by bylo složité. „A jestli seřizuji podle satelitního času? Ne. Dělám to podle svého mobilu,“ směje se Jelínek. Sluneční hodiny před 5. základní školou na sídlišti Vajgar „jdou“. Zato ale neunikly pozornosti vandalů. Keramické zvony jsou poničené a obklady na podstavci počmárané. „Víme o tom a chceme je nechat opravit. Nejdřív ale musíme zjistit, jestli se na ně nevztahují autorská práva. Teprve potom s nimi můžeme něco dělat,“ říká místostarosta Hradce Pavel Vejvar.
O přízeň čtenářů Sedmičky budou bojovat i hodiny na vlakovém nádraží, kde je přesný čas hodně důležitý. Před nádražní budovou jsou oboustranné hodiny stejně jako na peronu. Všechny stroje jsou tu řízené elektronicky. O jejich opravu se starají zaměstnanci drah.
Zastavili je kvůli opravám v muzeu
Do hodin na nástupišti z třicátých let nainstalovali místo klasických žárovek úsporné a rozsvěcují je ještě dřív, než spustí osvětlení celého nástupiště. Prvorepublikové hodiny místní „nádražáci“ zachránili v roce 1987 před výměnou za modernější typ.
Naopak hodiny na Nežárecké bráně stojí a nějakou dobu stát ještě budou. „Zastavili jsme je kvůli opravám v muzeu, protože nemáme přístup ke stroji,“ říká konzervátor muzea Luděk Fiala. Za běžného provozu je chodí natahovat každý den a jednou za čtrnáct dní až měsíc mechanismus namaže. Zajímavé je, že hodinový stroj je těsně nad bránou, kdežto ciferník je až několik metrů nad ním.
Čtenáři mohou na webu Sedmičky hlasovat kromě zmíněných hodin i pro časoměřiče u autobusového nádraží, na nákupním středisku na Masarykově náměstí, na Komerční bance, před Českou spořitelnou nebo na klášterním kostele svaté Kateřiny.
