V noci na sobotu začnou v kanadském Vancouveru zimní olympijské hry. V mnoha domácnostech začne přetahovaná o televizní ovladače. Atmosféra asi nejvíc zhoustne při hokejových zápasech, jejichž sledování nechává ženy většinou chladnými.
Ale nemuselo by tomu tak být. Týdeník Sedmička si na vlastní kůži vyzkoušel, že zimní sport číslo jedna je nejen rychlá agresivní hra a obrovská dřina, ale i velká zábava, při které se pořád něco děje. I proto má víc fanoušků než fotbal.
Do Metrostav areny v Mladé Boleslavi chodí do kotle pravidelně kolem padesáti žen a podle předsedy boleslavského fanklubu Petra Hanouska tvoří třetinu členů právě ženy. Argument, že hokeji nerozumějí, neobstojí. „Tak, jako se může chlap naučit vařit, stejně se ženy naučí rozumět hokeji,“ ujišťuje boleslavský kapitán Richard Král.
Prázdná ledová plocha, která je dlouhá šedesát a široká čtyřicet metrů, působí na první pohled rozhlehle. Když po ní ale krouží dvě pětičlenná mužstva, mezi nimi se proplétají čtyři rozhodčí a v brankách jsou dva strážci ve výstroji připomínající brnění, prostoru už tolik není.
Rány jako z děla
Jít na led bez výstroje, která dokonale ochrání téměř všechny části těla, by bylo téměř sebevraždou. Kdo by se dnes odvážil postavit do cesty sto sedmdesát gramů vážícímu puku, který některá hokejová esa dokážou poslat na soupeřova brankáře až sto sedmdesátikilometrovou rychlostí? Doby, kdy se hrálo bez přilby a chráničů, jsou dávnou minulostí.
Oblékání, které berou hokejisté rutinně, pro nezasvěcené jednoduché není.
„Oblékám se tak půl hodiny. Zvládnu to mnohem rychleji, ale nechávám si čas, aby byl klid,“ říká brankářská jednička klubu Marek Schwarz. Redaktorkám Sedmičky to trvá i s pomocí čtyřicet minut. „Necháte na sebe i střílet?“ ptáme se. „Samozřejmě,“ říká Schwarz.
Jak je celá výstroj těžká? „Nevím, nikdy jsem to nevážil,“ říká Schwarz. Podle něj má tak pětadvacet kilogramů.
V hledišti jsou dívky
Reportérky Sedmičky jsou zřejmě první ženy, které chtějí hokej pochopit přímo v rolích hokejistů. Na domácích zápasech ale mívají Boleslavští fanynek dost. Ženy se nebojí ani do kotle. „Převažují spíše dívky kolem sedmnácti let, najdou se i mnohem starší fanynky, i když jich moc není,“ říká Petr Hanousek. „Některé, ty mladší, to mají asi jako módu. Zajímají se o hokej kvůli hokejistům,“ konstatuje předseda fanklubu Petr Hanousek.
Hurá na led
Mít na sobě kompletní brankářskou výstroj je nezvyklé. Člověk si připadá jako nemotorný tučňák.
Gólmani se ale v bráně pohybují, jako by na sobě nic neměli. Schwarz umí i v zápasech famózní provaz. „Je to už automatické,“ říká gólman, který možná pojede na mistrovství světa v Německu. „Naučím vás základ. Postoj, rozklek, chytat lapačkou a pracovat vyrážečkou,“ vysvětluje Marek Schwarz. Sám to dělá od dětství.
Reportérky se přesunuly do brány rozměrech 183 x 127 centimetrů, za nimi je ochranné plexisklo a síť, které mají chránit diváky. Puk má bolestivou razanci i po několika desítkách metrů letu. „V zápasech létají střely až stopadesátikilometrovou rychlostí,“ říkají hokejisté.
„Do hlavy ne!“ prosí novinářky Krále, když jde střílet. „Au,“ ozve se pokaždé z brankoviště, když se útočník trefí do těla s chrániči. „To vám nic neudělá,“ chlácholí Schwarz. Nedávno jemu samotnému při zápase tekla po ráně do masky krev z obličeje. Důvod? V masce chyběla část vycpávky. Přichází chvíle testu. Na bránu pálí hvězda Boleslavi Král. Sedmička překvapivě boduje. Z deseti střel útočníka se za brankovou čáru dostaly jen dvě.
Přítelkyně i manželky
Pokud ženy navštěvují utkání pravidelně, hokeji většinou porozumí. Stejně jako partnerky hokejistů. „Přítelkyně chodí na zápasy pravidelně, za sezonu vidí tak dvacet utkání,“ říká hokejista David Vrbata. Trochu jiné to je u manželky brankáře Schwarze. „Na ledě jsem odmalička, táta byl hokejový trenér. Zda hokeji rozumím? To je silné slovo, ale něco o tom vím,“ konstatuje Tereza Schwarz. Úkoly pro profíky
Když chtějí redaktoři překonat jejího manžela Marka a jedou na něj naráz oba s pukem na hokejce, stejně gól nedají. Úspěšní nejsou ani v samostatných nájezdech. „Jak na něj?“ vyzvídá na Královi vedoucí kolínské Sedmičky Kryštof Ženatý. „Tomu dáš branku jen stěží,“ říká Richard Král. Přesto se redaktorovi podaří z deseti pokusů dvakrát dostat puk za brankovou čáru. „V zápase když povyjede na hranici brankoviště, není v brance ani centimetr volného místa,“ podotýká kolega. Po prvním neúspěšném nájezdu má externí fotograf Sedmičky Josef Čančík pocit, že Marek Schwarz věděl, kam bude směřovat puk ještě dřív, než se rozjel. Nakonec se raduje z jedné branky. Nepustil ji ale Schwarz schválně? „Chtěl jsem, aby měli radost,“ prozradí později gólman.
Pro lepší porozumění zápasů týdeník Sedmička přináší v podvale dvoustrany nejpoužívanější gesta rozhodčích.
