Hokejisté Eatonu ovládli letošní extraligu. Proč byli nejlepší?
Složit vítězný tým je umění. Nemusí v něm být nejlepší hráči, nemusíte mít nejlepšího trenéra ani nejlepší podmínky. Přesto můžete být nejlepší. Říká se tomu týmová chemie. Nejlépe letos zafungovala u hokejistů Eatonu Pardubice. Těchto sedm přísad bylo podle Sedmičky pro umíchání vítězného lektvaru nejdůležitějších.
1. Dominik Hašek
Vrátil se – viděl – zvítězil. Pětačtyřicetiletý gólman byl základem pardubického úspěchu. Na začátku sezony nezářil, někteří mu možná nevěřili, ale to, co předvedl v play-off, muselo přinutit k potlesku i jeho nejhlasitější odpůrce. Úspěšnost 93,68 %, průměr 1,68 inkasované branky na zápas a zisk mistrovského titulu jsou Haškovy odpovědi pro ty, kteří o něm pochybovali. „Právě faktor Hašek nám pomohl k zisku mistrovského titulu,“ řekl generální manažer klubu Zbyněk Kusý.
2. Václav a Petr Sýkorové
Vzájemný respekt obou jmenovců pomohl Pardubicím k úspěchu. Trenér Václav dokázal do týmu zabudovat mladé hráče a vytvořit soudržnou partu. Gólově v ní čněl střelec Petr Sýkora. Borec, kterého fanoušci dřív kritizovali za špatnou defenzivní práci, odvedl letos v obraně poctivý výkon. Navíc dvanáct gólů ze třinácti zápasů v play-off hovoří za vše. Jejich cesty se ale možná rozejdou. Šedovlasý stratég sice v Pardubicích prodloužil smlouvu, ale útočník se smrtící střelou pravděpodobně opět odejde do zahraničí.
3. Aleš Píša
Třiatřicetiletému zadákovi vyšlo play-off náramně. Ve vyřazovacích bojích byl pardubickým Paulem Coffeyem, který také v NHL dokázal mít v průměru víc než jeden kanadský bod na jeden zápas. Aleš Píša tak získal svůj první titul i díky skvostné bilanci čtrnácti kanadských bodů ze třinácti utkání. „Aleš Píša měl fantastické play-off, což dokázal i vyrovnávací trefou na konci čtvrtého zápasu,“ chválil svého spoluhráče Dominik Hašek.
4. Fanoušci
Elektrizující atmosféru v ČEZ Areně už bereme jako samozřejmost. Fandové pardubického hokeje ale patří k nejvěrnějším i v tom, že jezdí se svým týmem ven. V Třinci, Liberci i v Ostravě zaplnili vždy svůj sektor a fandili od první do poslední minuty. Však si také všichni užili příjezd mistrů ve dvě hodiny ráno na zaplněné Pernštýnské náměstí, i v neděli v rámci oficiálních oslav v ČEZ Areně. „Jinde jsem nezažil, aby nás ve dvě ráno v mrazu přišlo přivítat tolik lidí,“ vysekl poklonu publiku trenér Václav Sýkora.
5. Respekt a sebevědomí
Pardubičtí hokejisté šetřili silnými výrazy. Ke každému soupeři přistupovali s potřebnou pokorou. I proto dokázali vytvořit nový rekord v počtu dvanácti výher v řadě. „Nám se vlastně povedla nejdelší série vítězných zápasů za dvě sezony, co působím v Pardubicích. Podobnou šňůru jsme dosud neměli, teď přišla v pravou chvíli. Je to obdivuhodné, mužstvo mělo obrovskou vůli a chuť,“ prohlásil trenér Václav Sýkora.
6. Jeden za všechny – všichni za jednoho
Toto heslo vyhlásil pardubický hokejový klub na začátku play-off. A nezůstalo pouze u planých slov. Všichni hráči táhli za jeden provaz, vytvořili skutečnou partu, která vylezla do nejvyššího hokejového klubového patra u nás. Celá kabina žila jako jeden muž. Bylo to vidět od první do poslední minuty posledního zápasu.
7. Vyvážený tým
Na jedné straně pětačtyřicetiletý Dominik Hašek, na druhé teenageři Jan Buchtele nebo Robert Kousal. Pardubické mužstvo bylo výborně poskládané. Všechny věkové kategorie v něm hrály důležitou roli a dokázaly si vyhovět. Obrana nestála pouze na zkušených Aleši Píšovi nebo Davidu Havířovi, své si odehráli Jan Kolář II. a Jakub Nakládal. V útoku se prosazovali Radovan Somík a Petr Sýkora, do nejlepších let dozráli Jan Kolář I. a Petr Koukal, potřebné body přidali i mladí junioři. „Kanaďané tomu říkají ‚Team Chemistry’, a tu správně namíchat není legrace. Nám se to naštěstí povedlo,“ poznamenal Zbyněk Kusý.
