Nikola Dvořáková se může chlubit mnoha úspěchy nasbíranými na českém i mezinárodním ledě. S hokejem začínala v šesti letech ve Vajgaru. V jedenácti letech patřila na jihu Čech k nejlepším hráčkám mezi ženami. O dva roky později už projevil zájem prvoligový Děčín.
Pak neunikla hledáčku trenérům juniorské reprezentace do 18 let, jako čtrnáctiletá debutovala v nároďáku ve Villachu proti Rakousku. Na jaře roku 2005 přestoupila z Děčína do pražské Slavie.
V patnácti poprvé nastoupila za áčko proti Slovensku. Postupem času se stala stabilní hráčkou národního celku. Jako členka týmu získala na světovém šampionátu v Calgary bronz.
V této sezoně ženský hokej nehrajete, proč? Jedním z důvodů je maturita, která mě čeká na Gymnáziu olympijských nadějí v Budějovicích. Hrát a trénovat je náročné, spoustu času zabere cestování, Slavie má totiž sídlo v Kralupech nad Vltavou. Nyní hraju krajský přebor dorostu za Veselí nad Lužnicí, to je dostatečný záběr. Ani nevím, jestli se budu do českého ženského hokeje vracet, spíše se budu poohlížet po zahraničním angažmá.
Říká se, že patříte k nejtvrdším hokejistkám. Přiznám se, že když vás vidím, tak tomu úplně nevěřím. Mezi dorostenci nejde někomu něco odpouštět. Hraju do těla, mydlím to. Při přechodu na ženský hokej, který je bezkontaktní, s tím mám potom problémy. Než si navyknu na jiný styl, tak se mi třeba stane, že jsem za půlku zápasu třikrát na trestné lavici. Myslím si, že by se mohlo i mezi ženami trochu přitvrdit, někdy je to potřeba. On takový šťouchanec v pravou chvíli má správný účinek.
Velkou roli ve vašem sportovním životě má i in-line hokej. Jak jste se dostala ke kolečkovým bruslím?
Ono to bylo jaksi dané, protože hokejistky si každoročně prodlužují sezonu tím, že hrají in-line na kempech. Je to kvalitní trénink a zároveň výplň letního období. Nejlepší hráčky jsou poté nominovány do národního týmu, který reprezentuje na světovém mistrovství.
Na in-line bruslích už jste dosáhla výrazných úspěchů. Pochlubte se.
Nejdříve bych dodala, že taťka, jenž mne mojí sportovní kariérou doprovází, je již pár let manažerem reprezentace, a na úspěších má tudíž také velký podíl. Mně se podařilo do národního týmu proniknout dvakrát, přičemž loni jsme se v německém Düsseldorfu senzačně staly mistryněmi světa a letos jsme v italském Varese skončily stříbrné.
Příští rok v červenci se MS v in-line uskuteční v Berouně, už se těšíte?
O nominaci do nároďáku bude velká tlačenice. Start na šampionátu, který se koná v České republice, si žádná z nás nebude chtít nechat ujít. Samozřejmě, že i já bych chtěla v Berouně reprezentovat, ale bude to opravdu náročné. Beru to jako velkou výzvu.
