osef Zajíc trénuje hokejovou mládež HC i PZ Kladno a spolumoderuje televizní pořad Buly. Radek Gardoň má v pronájmu tenisový areál SK Kladno, trénuje hokej i tenis.
Je těžké vyrovnat se s tím, že něco neodvratně končí?
Gardoň: Každý se s tím srovnává, jak může, protože to fakt není sranda.
Zajíc: Otázka je, jak končíš. Máš zdravotní problémy, seš unavenej, dobrovolně se rozhodneš, že skončíš. Daleko horší je, když ti to někdo ukončí. Když si myslíš, že seš plnej síly. To bolí!
Jakým směrem jste se dívali, když jste přemýšleli, co budete jednou dělat?
Zajíc: Nepřipravoval jsem se na to.
Gardoň: To ale snad ani nešlo, ne?
Zajíc: Ale šlo. Třeba si založit posilovničku nebo něco.
Jak jste se dostali k trénování dětí?
Zajíc: Kvůli mýmu klukovi.
Gardoň: Mě potkalo to samý. Začneš chodit s dítětem na zimák a nutí tě to k tomu, abys mladejm pomohl, poradil. Navíc jsem si pronajal tenisový areál a teď nevím, kam dřív skočit. A ty seš na tom stejně, vždyť máš víc funkcí než japonská kalkulačka…
Zajíc: Stalo se ti někdy, že ti do toho rodiče svěřenců povídali?
Gardoň: Ani ne, i když rodiče mají někdy větší ambice než jejich děti. Pomalu už ve čtyřech, pěti letech by chtěli pro dítě individuální tréninky.
Zajíc: S těmi rodičovskými ambicemi se setkávám až teď, kolem čtrnáctého roku věku dítěte. Někteří rodiče by chtěli, aby dítě zvedalo v benčích 150 kilo a trénovalo dvacet hodin denně…
Gardoň: Rodiče to můžou dítěti i pořádně otrávit, přitom je to o hře, zábavě.
Zajíc: Použiju jeden příklad. Luděk Bukač, výbornej trenér, co vedl repre, vyžaduje ranou specializaci a tvrdí, že nejlepší hráči na světě uměli jen hokej.
Gardoň: Nemůžeš být jednostrannej.
Zajíc: No, právě. Já znám jedinýho hráče na světě, co umí jenom hokej. Jardu Jágra. Ten jinak neuměl nic. Hokejisté se ale dovedli postavit ke všem sportům. Patera, Kabelkové, Kameš, Dlouhý, ti uměli fotbálek, basket, atletiku. Jen Maďar Vojta a Jágr byli dřeváci.
Gardoň: A ještě Martin Kuthan. Jako je Roman Skamene, tak my jsme mu říkali Martin ze dřeva…
A co známky ve škole, průšvihy vašich svěřenců, jak to řešíte?
Zajíc: Vím o klucích úplně všechno, každou písemku, každou špatnou známku. Každý den se dozvídám, co má dítě za průšvih, kde co rozbilo, koho zmlátilo. Měl jsem takovýho studenta, co propadal z kreslení. Představ si to. Takže nechodil na tréninky, nehrál.
Gardoň: Dítě musí znát mantinely, co může a co ne.
Máte i cílevědomé děti přesvědčené, že z nich budou Jágrové a Navrátilové?
Zajíc: Takoví kluci jsou a dobře se s nimi pracuje. Po tréninku si berou domů puk, děda koupí ségře betony a ona chytá bráchovy střely na zahradě. Ten jí ustřelí hlavu, protože ségra nemá helmu. To je pak láska ke sportu…
Gardoň: Podstata je ale stejně v tom, že děti jsou v kolektivu, získají ke sportu vztah. Z každý holky přece nemusí být tenisová královna!
