Hokejový důchod? Ještě ne

Už máte podepsanou novou smlouvu? Na podmínkách už jsme domluvení. Podepsané to sice ještě není, ale to už je maličkost.

Většina hokejistů letní přípravu nemá ráda. Jak jste na tom? Myslím si, že nejsem výjimkou. Neznám moc hráčů, kteří by ji měli rádi. Je to nutné zlo, ale musíme to dělat naplno, protože v průběhu sezony nám to pomůže.

Nyní se připravujete na pátou sezonu na severu Čech. Je letní příprava náročnější? Určitě. Hlavně regenerace. V některých věcech už tolik nestačím, ale já to beru jako přípravu pro led. Na suchu s nikým nezávodím.

Říká se, že po vyhraných zápasech se regeneruje rychleji. Souhlasíte, že i to může mít vliv? Určitě to má vliv. Ústí je špičkový mančaft. Hraju s výbornými spoluhráči, hodně vyhráváme, nálada je většinou dobrá a síly nabíráme rychleji.

Jaké jsou vaše koníčky? Jak regenerujete? Klasicky, bazén, vířivka nebo masáž. V létě chodím rád na golf, ale dostanu se tam tak jednou týdně. Teď nám bohužel moc nepřeje počasí. V sezoně si rád zajdu do kina nebo sleduji sporty v televizi. Takže nic speciálního.

Do Ústí jste přišel v roce 2006 v sedmatřiceti letech. Počítal jste s tím, že se v Ústí usadíte? Nepočítal. Je pro mě příjemné překvapení, že ještě můžu tak dlouho hrát. A jsem za to moc rád. Když jsem do Ústí přišel, chtěl jsem klubu pomoci postoupit do extraligy. A kdyby se to podařilo, tak si třeba ještě rok zahrát. Po extraligové sezoně jsem myslel, že ukončím kariéru, ale klub mi nabídl prodloužení smlouvy a jsem tady.

V letošní sezoně jste vytvořili suverénně nejstarší a zároveň nejúdernější útok. S Davidem Pazourkem a Janem Alinčem je vám dohromady 113 let. V čem je vaše síla? Myslím si, že to bude hlavně díky našim zkušenostem a tomu, že jsme vyrůstali ve stejném stylu hokeje. Takže máme stejné návyky a na tom ledě nám to takhle funguje. A v nejmladší lajně už asi hrát nebudu.

V první sezoně se sice postoupilo, ale tři následující končily zklamáním. Neubírá to psychické síly? Vždycky nějakou chvíli trvá, než se z toho dostanu. Ale to je hokej. Nejhůře jsem bral tu první prohranou baráž, po které se sestoupilo. Ta sezona byla od poloviny hrozná a zůstalo to ve mně dlouho. Jinak se ukazuje, že postup do extraligy je hrozně těžký. Nedá se to naplánovat tak, že by se řeklo, že letos prostě postoupíme.

Jak vnímáte nový systém baráže? Myslím si, že je to krok správným směrem. Kluby z první ligy teď mají mnohem větší šanci postoupit. Pro týmy z extraligy to bude naopak náročnější. Ukáže se, kdo jak na tom je.

Narodil jste se v Šumperku a Skoro celou kariéru strávil na Moravě. Jak jste si zvykl na severu Čech? Výborně, já jsem tady maximálně spokojený. Chvilku mi to trvalo, ale teď nemůžu říct na Ústí jediné křivé slovo.

Dokážete si představit, že byste se tu po skončení kariéry usadil? Určitě by mi to nedělalo problém. Jsem dvacet let z domova, takže už to ani moc nevnímám. Ale to je ještě předčasné.

Sice se ještě končit nechystáte, ale určitě již musíte přemýšlet, čemu byste se po konci kariéry věnoval. Zůstanete u hokeje? Určitě bych rád zůstal u hokeje, asi jako trenér. Dělám to celý život a nic jiného pořádně neumím. A jestli to bude v Ústí? Proč ne, ale to záleží na plánech klubu. Uvidíme, jak se to vyvine.

V Ústí jste se stal ikonou fanoušků. Je pravda, že vám připravili i narozeninovou oslavu, kde jste od nich dostal i dort? Ano, je to tak. Nikdy jsem tohle nezažil a moc si toho vážím.

Říkáte, že chcete pomoci Ústí do extraligy. Myslíte si, že to teď s novým systémem baráže bude reálnější? Určitě. Cíle jsou dané. Nahrává nám to. Jsme tady dva silné týmy, které by se do té baráže mohly dostat. I když, člověk nikdy neví. Ukáže to baráž.

Co jste říkal na Dominika Haška, který se letos ve čtyřiačtyřiceti vrátil k hokeji a pomohl Pardubicím k titulu? Je to asi nejlepší gólman naší historie. Je prostě výjimečný, neskutečný dříč. Doba tak postoupila, že hráči, kterým se vyhýbala zranění, jsou schopní hrát dlouho. On je jednoznačně jeden z nich a ještě tím, že je brankář a nemusí tolik bruslit, tak to má jednodušší. Myslím, že on může chytat třeba do padesáti. Už když návrat ohlásil, tak jsem věřil, že se prosadí.