Někdy si musí připadat jako údržbář, jindy jako pradlena, pak zase třeba jako psycholog. Často ale dělá všechno dohromady a ještě mnohem víc. Petr Čelko je kustodem týmu HC Zubr Přerov. Pro fanoušky neviditelný, pro tým nepostradatelný. Už pátou sezonu.
„Dělal jsem vedoucího týmu žáčků, kde hrál můj syn, když jsem dostal nabídku na tuhle práci,“ vzpomíná Čelko. Sezona tenkrát už tři měsíce běžela a tým potřeboval kustoda. „Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale říkal jsem si, že to do konce ročníku zkusím. A jsem tu doteď, i když jsem s tím chtěl každý rok skončit,“ přiznává čtyřiačtyřicetiletý Čelko.
Vítězné dresy neprat
Led mu učaroval už v dětství, když chytával za žákovský tým ve slovenských Piešťanech. Po přestěhování do Česka si dal od hokeje přestávku, na stadion se vrátil až v Přerově kvůli synovi.
I když Zubři nehrají zápas, má kustod dost práce. Pokud je třeba, upraví hráčům výstroj, přebrousí brusle, připraví hole nebo pití, vypere dresy. Na ty musí dát zvlášť velký pozor.
„Když se týmu daří, zápasové dresy se zásadně neperou, aby se z nich nevyprala vítězná forma,“ říká Čelko. Naopak pokud mužstvo prohrává, putují prý do pračky i bundy trenérů. Smůla se prostě musí smýt.
Před zápasovým tréninkem dostane kustod od trenéra sestavu, podle které si na utkání nachystá vše potřebné. O něco víc práce Čelka čeká při duelu na ledě soupeře. Všechny připravené věci si nabalí do velkého báglu, který veze s sebou. Nesmí zapomenout třeba na náhradní nože na brusle.
Ditrich? Jedině dřevo
Nedílnou součástí kustodovy práce je i hecování týmu a udržování nálady v kabině. „Když se daří, dělá se to ale jiným způsobem, než když prohráváme. Záleží na okolnostech,“ objasňuje Čelko.
Důležité slovo má Čelko i při nákupu nové výstroje. Přesně ví, co který hráč k optimálnímu výkonu potřebuje, stejně jako že to nejdražší neznamená vždycky nejlepší. Každý z týmu má na vybavení trošku jiné požadavky. A u hokejek zvlášť.
„Dřív nejvíc lámal hokejky Radek Pala, teď už mu vystačí tak tři na sezonu,“ říká kustod. Ví také, že všichni v mužstvu hrají s kompozitovými holemi. Až na Marka Ditricha, který má hokejku dřevěnou.
Někteří hráči mají speciální požadavky i na broušení bruslí. Třeba Martin Kotásek nebo Zdeněk Sedlák. „A takový Pala si dokonce nosí brusle k nabroušení domů, kde mu je připraví otec,“ vypráví Čelko.
Po skončení soutěže má kustod asi měsíc a půl klidnější. „To se konečně můžu víc věnovat rodině. Na nějaký koníček ani nemám čas, a v sezoně už vůbec,“ tvrdí Čelko, který se živí jako řidič náklaďáku.
V kabině Zubrů panují takřka rodinné vztahy. „Mám pocit, že pro spoustu hráčů jsem něco jako jejich starší bratr. Věřím, že se jeden na druhého můžeme spolehnout. Prostě něco jako jedna velká rodina,“ uzavírá emotivně Petr Čelko.
