Je to jako v pohádce o dvanácti měsíčkách. Marie Flašková čaruje v červencovém horku zimu. V ateliéru ve svém bytě na českobudějovickém sídlišti Máj se právě rodí na slámě Ježíšek. Na práci výtvarnice dohlíží silný Josef i smířená Marie. K dokonalé idyle chybí už jen Rybova mše vánoční.
Marie Flašková maluje na sklo už přes dvacet let. „Přivedla mě k tomu zvědavost. Znala jsem podmalby na skle z přelomu osmnáctého a devatenáctého století a říkala jsem si, jak je asi dělali. Tak jsem to začala zkoušet,“ popisuje.
A daří se jí. Pod jejíma rukama se probouzejí zapomenuté kapličky a boží muka. Oživila už asi dvacet drobných sakrálních staveb po celé republice. Nejen, že do nich umístí obrázek, snaží se také památku opravit. Pokud nezjistí, komu je kaplička zasvěcená, zvolí třeba svatého Antonína, patrona těch, kteří něco zapomněli.
„Jsem s ním už docela sehraná. Když si nemůžu na něco vzpomenout, poprosím Toníčka a on mi pomůže,“ tvrdí žena, která zná dokonale příběhy svatých. Přestože světce mnohdy stihla krutá smrt, z obrázků Marie Flaškové dýchá pohoda a optimismus.
Často projíždí kolem rozpadlé kapličky svaté Anny v polích nedaleko Opatovic. A ještě častěji na ni myslí. „Říkám si: Holka, s tebou musím něco udělat. A taky jednou udělám. Však si tím předplácím místo tam nahoře,“ usmívá se.
Používá štětce z kuních chlupů, dokážou prý nejlépe držet tvar a netřepí se. Nedávno dokončila betlém na tři skla, která poskládala přes sebe. Starou technikou vlastně vytvořila 3D betlém. Bylo to složité, motivy se nesmějí překrývat a navíc je vidí obráceně, protože malba ve výsledném obrazu zůstane vespodu.
„Dost se u toho zapotím. Ale když je někdo švihlej, tak ať to stojí za to,“ dodává Marie Flašková.
Horké léto. Ona maluje zimu
Přestože padají teplotní rekordy, byt Marie Flaškové ovládá zasněžená krajina. Maluje betlémy, některé dokonce 3D.
