Smícháč, Budvar, Jaro, Sklípek, Černá, Kufr, Apolo, Brix. To jsou jen některé ze slavných a zásadních hospod a putyk, kde nacházeli útočiště lidé udolávaní životem v reálném socialismu pod vedením komunistů. Dnes již některé z jmenovaných neexistují, jiné vypadají jinak než před dvaceti a více lety.
K nim patřila i řada „lepších podniků“ v lázeňské části, převážně vináren. A pak tu byly také bufety. S pivem „na stojáka“ a levným jídlem.
Výběr z průvodce
„Restaurací a putyk bylo v roce 1989 v Karlových Varech mnohem méně než dnes, zhruba čtyřicet procent dnešního počtu. Pivaři rádi chodili na Smíchovského pavilonu, do Sklípku, Černé Plzně, Malých Versaillí, do Budvaru, do pajzlu Kufr z boku Nároďáku, do Jara a také na pivního stojáka do Tržnice,“ vzpomíná historik Stanislav Burachovič.
„Oblíbený byl i kinorestaurant Petr. Umatlaný, zapařený a levný byl lidový bufet Patria, do Smaženky vedle Otavy se chodilo na lahváče. Na rohu Čeršáku byl špinavý Evropský dvůr. Špinavo a zakouřeno bylo též U Koníčka na Rozcestí, u dostihového závodiště byl též nechvalně známý lidový restaurant U šimla,“ pokračuje ve výčtu zařízení té nejnižší cenové skupiny. Dvory měly putyku u dnešní porcelánky Benedikt, důvěrně se jí říkalo Píčák.
Obzvláště zaplivaným, začouzeným a špinavým knajpám se obecně říkalo „osmá cenová“, přestože ofi ciálně existovaly pouze čtyři stupně. V těchto zařízeních bylo však stále plno. Snad nejlepší polohu měl Sklípek na průsečíku ulic Moskevská a Dimitrovova (dnes Davida Bechera) v centru města. Aš tam člověk přišel v jakoukoli denní dobu, vždycky tam našel někoho známého.
Úloha hospod
„Hospody měly v rudých dobách nezastupitelný význam. Suplovaly totiž kulturně společenské struktury, které tehdy buď ještě neexistovaly, byly zničeny, nebo je ovládali komunisti.
I nejzaplivanější čtyřka fungovala současně jako mobilní telefon, internet, literární kavárna, kritický klub, burza gramodesek, výtvarný workshop. To byly především Budvar, Smíchovský pavilon a Jaro,“ zamýšlí se Vítězslav Škorpil. „Tehdejší bipolární svět se dokázal promítnout i do hospodského mikrosvěta. U jednoho stolu vášnivý debatní kroužek, u druhého sympatický chlapík s hodně velkýma ušima, ale tak to tehdy prostě bylo. Tehdejší hospodu by zhýčkaný současník obešel velkým obloukem, vypadaly hrozně. V tomto směru byl do dnešní doby učiněn velký pokrok. Jen se obávám, že se trochu prohodila kvalita obsahu a formy,“ dodává.
Z Budvaru v hotelu Otava je dnes zařízení v hotelu Kolonáda, Smíchovský pavilon neboli Smícháč v Drahovicích doznal proměn interiéru a dnes se jmenuje Plzeňský pavilon a z Jara v ulici Na Vyhlídce, kde se v prvním patře hrávaly karty o veliké peníze, se v 90. letech stal hanbinec, který po létech zkrachoval.
Ach, to vzpomínání
V lázeňské části byly soustředěné podniky, zejména vinárny, kam chodila směs lázeňských hostů a místních. Černý orel, Olympie, Poštovní dvůr, Toscana, Embassy, Astoria, Sadová kavárna, bary Continental a Atlantic.
„Dobré smažené řízky a Cinzano nabízel Labužník na Staré Louce, mezi milenci oblíbený pro své separé-boxy,“ připomíná Burachovič.
V centru města musíme jmenovat alespoň Moravskou vinárnu v pasáži a bar Kakadu v Národním domě. Specifickou oblastí byly bufety v čele s Vindobonou (dnes místo ní na rohu třídy TGM s ulicí Bulharskou stojí sídlo firmy s drogerií v přízemí) a Karlovarkou u tržnice (dnes bistro Puppík). Ostatně výčep s pivem „na stojáka“ býval i v tržnici. Vindobona ale kralovala. Vzadu výčep, před ním pult se smaženými kuřaty, u dalšího bramboráky od rána nahřívané nad párou. A jídla za lidovou cenu. Byla to taková Koruna v Karlových Varech.
Dnešní hospody nabízejí, na rozdíl od minulých časů, mnoho druhů točených piv. Často ale i bezpohlavní atmosféru. Objevily se nové typy zařízení, dříve nemyslitelné OE čajovny, kluby a rockové hospody. Nejproslulejší byla Propaganda, v podstatě jediný rockový klub ve městě. Ten však po letech fungování před rokem skončil. Co se v jeho prostorách odehrává dnes, je velmi smutné.
Hospody, jež si i dnes drží aspoň částečně charakter dřívějších pivnic a náleven (atmosférou, nikoli tím, že by šlo o čtvrtou cenovou úroveň), se vyskytují spíše na okrajích města. V centru je čestnou výjimkou restaurace pod lesem u sportovní haly, zvaná Evropák, byť se jmenuje jinak.
Publikum je tu různorodé, a různá společenství se sem ráda uchylují. „Dodejme, že jak před rokem 1989, tak dnes mají Vary minimum klasických kaváren a zejména cukráren. Obojí citelně chybí. Nejoblíbenější bývávala kavárna Elefant, dnes nestoudně drahá,“ říká Burachovič.
