Po fotbalovém thrillerovém zápase s Českými Budějovicemi nový kladenský trenér Stanislav Procházka zářil spokojeností.
Zápas jste „ubojovali“. Souhlasíte?
Je to tak. Potěšilo mě, že za mnou po zápase přišel budějovický trenér Jaroslav Šilhavý a říkal, že mi gratuluje, že to bylo vítězství vůle, nasazení, morálky a především obrovského srdce! Chodil jsem na Kladno už jako kluk a musím říct, že tady taky byli dřeváci, ale jak říkáte, body jsme doslova urvali.
Jakou váhu mělo tohle utkání?
Hrálo se o šest bodů. S Českými Budějovicemi máme lepší vzájemné zápasy. Venku jsme dokázali na podzim remizovat 0:0. To může hrát roli. Ze dvou utkání máme šest bodů, urči- tě se fantasticky upevnila psychika, hráči si zvedli sebevědomí.
O vás je známé, že dovedete zakřičet i pohladit. Koho byste tentokrát pohladil?
Fantastická byla obrana. Na Petera Kostolanského šla jediná rána a hned to bouchlo, ale to bylo ze strany hostů všechno. A moc bych chtěl poděkovat asistentům Filipu Toncarovi a Stanislavu Hejkalovi. Sestříhali mi zápasy Budějovic, věděli jsme, že mají fantastické standardní situace a připravili jsme se na to. Oba kluci jsou z jiné generace, to já mám problémy i s mobilem.
Pro vás je teď každý zápas jako chůze po minovém poli. Stačí jedno zaváhání a může být konec, ne?
Já to tak neberu, jsem tu jen na osm zápasů. Už nejsem takový magor, život je cennější než fotbal. Proti Českým Budějovicím nebyly ani v kabině žádná velká dusna. Spíš to točil Hejkal a taky řekl zajímavou věc. Nepamatuje se, že by Kladno doma otočilo zápas, ve kterém prohrávalo.
Co jste říkal divákům?
Fantazie. Dokázali jsme je zjančit a já věřím, že příště jich přijde daleko víc.
Ale mohlo jich být víc… V Kladně je to těžký. To je samý chatař, chlapi dělají záhony a kopají kedlubny.
Jaké taktické sítě chystáte na Slavii?
Sranda je, že já fandím Slavii, Spartu nemám rád, ale mám rád Pepíka Chovance. Na to, že je to obyčejný gumař, to dotáhl daleko. Má chování, pěkně se obléká. Chápu ho, když vypráví o trenérských nervech. Všichni trenéři to mají stejné. Ať trénují Spartu nebo Doksy. Dobře se znám i s Františkem Ciprem. To je starý matador, úspěšný trenér. Dovedl Slávii k mistrovské- mu titulu a po letech se do vršovického Edenu vrátil, když bylo mužstvo v nesnázích. Já ale nejedu na Slavii prohrát. Nikoho se nebojím. Každý zápas začíná 0:0 a tentokrát bych byl rád, kdyby to tak i skon- čilo!
