Hrála Manon, Julii i doňu Bernardu. Skvělá herečka a profesorka | E15.cz

Hrála Manon, Julii i doňu Bernardu. Skvělá herečka a profesorka

Přes sto divadelních rolí odehrála na jevišti ostravského divadla herečka Alexandra Gasnárková.

Čtyřicátá sezóna v Národním divadle moravskoslezském a třiadvacet let na Janáčkově konzervatoři. To je bilance herečky a profesorky Alexandry Gasnárkové.
„Alexandra Gasnárková byla výborná doňa Bernarda. Pro její výkon stojí za to představení vidět,“ prohlásil spisovatel a dramatik Milan Uhde, když hodnotil představení Dům Bernardy Alby na divadelním festivalu OST-RA-VAR. Role Bernardy ze známé hry Federica García Lorcy je však jen jedna z mnoha, které tato sólistka ostravské činohry odehrála.
Na prknech Národního divadla moravskoslezského působí už čtyřicátou sezónu. Do Ostravy přišla jako absolventka Janáčkovy akademie v Brně a zůstala dodnes. „Po absolventském představení přijelo vedení ostravského divadla a protože potřebovali mladou herečku, nabídli mi angažmá. Od té doby jsem tady,“ vzpomíná Gasnárková.

Do divadla chodila už jako dítě

Dětství a mládí prožila na jižní Moravě, ale na Ostravu si zvykla rychle. „Ostrava je zvláštní fenomén, má v sobě něco, čím si dokáže i lidi odjinud k sobě připoutat,“ říká rodačka z Uherského Hradiště. O pozdějším přestěhování do Brna nebo do Prahy nikdy vážně neuvažovala.
„To víte, že když jsem byla mladá, měla jsem tu ctižádost, logicky jsem chtěla hlavně Prahy. Ale nějak to nevyšlo a zas až tak moc jsem o to neusilovala. Já jsem konzervativní člověk a když si na něco zvyknu, vyhovuje mi to,“ svěřila se Gasnárková.
Herectví jí bylo blízké už odmalička. „Maminka byla herečka, hrála ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, potom v Šumperku. Žily jsme se sestrou v divadelním prostředí, často jsme za ní chodily do divadla. Takže pokud se dá u mě mluvit o talentu, asi jsem ho zdědila po ní. Já jsem po gymnáziu vystudovala knihovnickou školu, dokonce jsem ani nechtěla jít na Jamu, chtěla jsem zůstat v knihovně. Hodně jsem četla a bavilo mě bavit se s lidmi o knížkách,“ vzpomíná herečka.

Nevyvedený student

Dnes nejenže stále sama hraje, ale předává své zkušenosti těm nejmladším. Vyučuje herectví na Janáčkově konzervatoři, kam ji před třiadvaceti lety přivedl ostravský herec Miloslav Holub.
„Společně s mým manželem Bedřichem Jansou vlastně založil na konzervatoři dramatické oddělení, dřív tu bylo jenom hudební a taneční oddělení. Pak mi nabídl možnost tady učit,“ říká Gasnárková. Mnozí z jejích bývalých studentů jsou dnes jejími kolegy na jevišti. Například Renata Klemensová nebo Vladimír Polák.
„Pro mně je navždy jako paní profesorka a jeden z nejdůležitějších lidí, díky nimž jsem u divadla. Když jsme společně zkoušeli hru Yvonna, princezna Burgundánská, při čtené zkoušce při rozboru rolí jsem řekl režisérovi nějaký poznatek o své roli. Režisér Lipus, znalý pedagogických zkušeností paní profesorky, z legrace poznamenal. „Cože?! Na to jsi přišel jak? Kdo tě proboha učil?“ Já ukázal prstem a paní profesorka se jen chytla za hlavu, čemuž nasadil korunu herec Jan Fišar slovy „tenhle student se asi zrovna moc nevyvedl“, vzpomíná Polák.
„Má neuvěřitelnou schopnost nadchnout své studenty pro hereckou práci a pro divadlo samotné. Dnes můžete zapíchnout na mapě špendlík do kteréhokoli města a paní profesorka bude mít v místním divadle bývalého studenta,“ dodává Polák.

Před filmovou kamerou

Alexandru Gasnárkovou neminula ani práce před filmovou kamerou. Přestože si zahrála po boku takových slavných jmen, jakými jsou například Jan Kačer, Rudolf Hrušínský nebo Tereza Brodská, tím hlavním pro ni bylo divadlo.
„Já vždycky říkám svým studentům, že základem herecké profese je divadlo. Tam stojí před divákem živý herec, tam se rodí postava podle toho, jak divák reaguje, tam se to prolíná. Film a televize je spíš technická záležitost, je to jen obor, odnož. Je dobře, když to herec dělá, ale základ zůstává na jevišti,“ hodnotí Gasnárková.
Na jevišti ostravského divadla ztvárnila ona sama asi sto dvacet postav. I když má ráda komediální role a ze všeho nejvíc pak role tragikomické, ráda vzpomíná na všechny.
„Milovala jsem hry amerických autorů, třeba O´Neilla nebo Tennesseeho Williamse a jeho Tramvaj do stanice touha. Kdysi jsem hrála Manon i Julii, nedávno Lorcovu doňu Bernardu. V každé velké roli musí člověk odevzdat kus sebe, je to jako dítě, které vypipláte a kterému musíte věnovat všechno. Vždycky jsem se snažila najít ke každé z rolí osobní vztah, aby výsledek k něčemu vypadal,“ říká herečka. Životního elánu má na rozdávání. Ve svých třiašedesáti letech stíhá všechno. Ráno divadelní zkoušky, odpoledne vyučování na konzervatoři, večer představení v divadle.
„Je fakt, že teď je to o něco těžší než dřív, organismus už je přece jen trochu opotřebovanější. Ale stíhám to,“ svěřila se Gasnárková. Když už si volnou chvíli najde, zajde se svými dvěma vnoučaty třeba do kina. Nebo do divadla.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!