Hřbitovní komando. Na hroby i márnici

Je jich asi třicet, říkají si „hřbitovní komando“ a ve svém volném čase opravují chátrající německé hroby. Žijí v Kryštofově údolí, mají různé profese a stejný cíl. Zvelebit okolí zdejšího kostelíka.
„Scházíme se třikrát až čtyřikrát do roka. Příjemné je, že skupinu tvoří převážně ženy. Vedle sebe tu tak často klečí například důchodkyně s inženýrkou ekonomie nebo zubařka a skladnice. Chlapi jsou vidět až ve chvíli, kdy je potřeba postavit povalený náhrobní kámen. Například poté, co nám na hřbitov vlezla kráva,“ směje se Martin Chaloupka, který společně se svojí manželkou s opravami německých hrobů před čtyřmi lety začal. Postupně se k nim přidali i další obyvatelé obce a komando bylo na světě.
„Za tu dobu se nám podařilo opravit více než padesát hrobů, o které se nikdo nestaral. Potomci německých starousedlíků jsou totiž většinou už tak staří, že se sem nedostanou. Kostelík patří mezi nejnavštěvovanější místa v obci. Snažíme se proto, aby i jeho okolí k něčemu vypadalo,“ vysvětlil známý betlemář.
Hroby, které dobrovolníci opravují, podle něj pocházejí převážně z druhé poloviny devatenáctého století. Ty nejmladší pak z konce druhé světové války. Po ní však československý stát většinu obyvatel z obce vystěhoval.
Ve vesnici totiž žila v té době většina Němců. Po porážce Hitlerovy Třetí říše zůstaly v Kryštofově Údolí jen prázdné domy. Některé z nich nechalo dokonce ministerstvo obrany zbourat, aby se v nich nemohli ukrývat záškodníci a špióni.
„Zatímco za první republiky žilo v Kryštofově Údolí téměř osmnáct set lidí, hlavně Němců, dnes tu není více než tři stovky obyvatel,“ potvrdil Chaloupka. Velkou část místních tvoří chalupáři, z nichž někteří tam zakotvili nastálo.

Opravili i márnici

Zatím posledním cílem „hřbitovního komanda“ se stala barokní márnice, která je součástí zdejšího kostelíka. Skupina nadšenců kolem Chaloupky objekt odvodnila a opravila jeho interiér.
Díky nim si dnes mohou návštěvníci Kryštofova Údolí v márnici prohlédnout původní máry nebo reprodukce takzvaného Tance smrti. Osmi olejomaleb ze sedmnáctého století, které lidem připomenou skutečnost, že si smrt nevybírá.
„Viděl jsem, že když s tím nic neuděláme, za tři roky žádnou márnici mít nebudeme. Domluvil jsem se proto s církví a památkáři, abychom mohli chátrající márnici opravit,“ řekl Chaloupka. Na rekonstrukci přispěl více než sto tisíci korunami. Svých peněz ale nelituje.
„Podle mě by si každý měl postavit nádraží, ze kterého potom odjede. Prostě jsem si řekl, že by bylo fajn, kdyby tady po mně něco zbylo. Třeba z toho budou mít radost i další lidé,“ dodal šéf „hřbitovního komanda“.