Hrdinka zhubla, ale nelituje

Zdálo by se, že v knihovně moc prostoru pro hrdinství není. Vladimíra Nová z plzeňské vědecké knihovny ale ukázala, že i mezi knihami se stateční lidé najdou.

Případáte si jako hrdina?

Samozřejmě děkuji všem za hlas. Ale je mi jasné, že záchrana lidského života a riskování toho svého je jiná kategorie, to jsou praví hrdinové. Tuhle cenu beru jako podporu toho, že by člověk neměl mlčet, když se kolem děje šikana kolegů. A je důležité nemlčet, i když nám hrozí nějaké postihy, například vyhazov od nadřízených, co se těch nepravostí dopouštějí. Na začátku ledna Sedmička upozornila na to, že ve vědárně není vše v pořádku.

Co se od té doby změnilo?

Bohužel zatím žádné rozdíly nevidím. Kolegyně Soňa Brůhová dostala po dvaceti jedna letech práce neoprávněně výpověď. Další lidé byli pod nátlakem nuceni odejít. Napadená uklízečka Blanka Černá též odmítla v knihovně dále pracovat. Zbývá nám jen spoléhat na kontrolní komisi Plzeňského kraje, která v knihovně do nedávné doby prováděla vyšetřování.

Neměli být v komisi nezávislí odborníci a ne zřizovatel?

Nezávislé odborníky bychom určitě přivítali. Rozhodně se ale nevzdáme, i kdyby komise shledala všechno v pořádku. Vyhozená kolegyně Soňa Brůhová je rozhodnuta se také bránit soudně až do konce, obrátí se případně i k nejvyššímu soudu.

Ivana Horáková je ředitelkou zhruba tři roky. Byly zde problémy i předtím?

V knihovně pracuji od roku 1990. Atmosféra tu vládla vždycky přátelská. S kolegyněmi jsme se po práci převlékaly do historických kostýmů a dělaly si pro radost pikniky v trávě. Spousta společných akcí, kdy se tmelil kolektiv. Teď tu vládne atmosféra jako v kasárnách. Několik lidí se z psychických důvodů zhroutilo, další berou prášky, jiní jsou otrávení a nespokojení a i v současné době, kdy se práce těžko hledá, raději dobrovolně odcházejí.

V čem je dnes největší problém současné vědárny?

Podle mého názoru je hlavní problém v tom, že se paní ředitelka obklopila problematickými lidmi, kteří ji přesvědčili o své naprosté nepostradatelnosti pro fungování knihovny. Když například jeden z nich, Radek Tyml, fyzicky napadl uklízečku Blanku Černou, paní ředitelka se okamžitě, ještě před šetřením policie, postavila na jeho stranu. To vše říká člověk, který má v popisu práce být nestranný.

Jste připravená na to, že můžete i vy přijít o svoje místo?

Samozřejmě jsem si vědomá toho, že jsem teď jako jeden z hlavních rebelů pod přísným drobnohledem a sleduje se, zda neudělám nějakou chybu. Stálo mě to hodně nervů, ztracená kila na váze a spoustu práce navíc. Ale šla bych do toho znovu. Jsou věci, před kterými se neustupuje. Někdo by si třeba mohl říct, že nejste nic jiného než potížistka. Paní ředitelka dobře ví, že jsem nikdy před tím neměla v knihovně žádný problém. Nikdy jsem se s nikým za celou tu dobu nehádala. Teď by někdo jistě mohl říct, že dělám potíže, ale dělám je s čistým svědomím.

Jaká je teď u vás atmosféra?

Slyšela jsem, že paní ředitelka a její lidé ve vedení se teď chovají k někomu téměř láskyplně. Snaží se udělat v době vyšetřování komise co nejlepší dojem. Ale co mohu já posoudit, lidé mají strach, bojí se znelíbit, a hlavně se bojí říct svůj názor. Stojím si za tím, že to, co já, si myslí spousta lidí kolem, ale v obavách o ztrátu místa mlčí. Tak to ale chodí i na jiných místech.