Hrdinou městského kola je Jágr. Kdo zvítězí na severu Čech?

Liberecký strážník Martin Jágr se stal vítězem městského kola ankety Hrdina roku 2010.

Neváhal a s nasazením vlastního zdraví zachránil cizí ženu před utonutím. Šestatřicetiletý Martin Jágr, povoláním strážník městské policie, vloni v létě vytáhl v Turnově z řeky ženu, která tam spadla, když lovila z vody svého psa. Její zachránce se na místě ocitl náhodou, když do města přijel navštívit otce. Tvrdí, že pomoc člověku v nouzi pro něj byla samozřejmost.

Co říkáte tomu, že jste zvítězil v anketě?

Co na to říct, nemám slov. Je to hezké a těší mě podpora kamarádů, rodiny i neznámých lidí. Všem chci poděkovat. Ale udělal jsem věc, která je přirozená. Stejně by se zachovali mnozí jiní. A myslím, že podobné ocenění si zaslouží úplně všichni, kteří byli nominovaní.

Jak na vaši nominaci reagovalo okolí?

Manželku překvapilo, že jsem se v takové anketě objevil. Nejvíc nadšené byly mé dcery, které neskrývaly úžas z toho, že je táta vyfocený v novinách. Ptaly se mě, co jsem udělal. A třeba když potom viděly v televizi záběry ze zničeného Japonska po zemětřesení a tsunami, vyptávaly se, jestli jsem pomáhal i tam.

Skočil jste do koryta řeky pro naprosto neznámého člověka v nouzi. To by každý nedokázal.

Nemyslím. Je to podle mě přirozené, že člověk takhle zareaguje, když vidí druhého v nouzi. Je to normální a určitě bych do řeky skočil znovu.

Přece jen je ale spousta lidí, kteří by spíš dělali, že se jich věc netýká. Nemyslíte?

Zlobí mě, že se takhle chovají hlavně řidiči. Ti jsou hodně bezohlední a nevšímaví ke svému okolí. Vadí mi, že když jedou kolem nehody, tak ani nezpomalí. Nezajímají se, jestli druhý nepotřebuje pomoci. Je to docela hyenismus.
Jezdím do práce po silnici mezi Hodkovicemi a Libercem a nejednou jsem podobné jednání zažil. Přitom i jeden drobný úkon před příjezdem záchranářů může někomu zachránit život.

Ve své profesi se s případy, kdy někomu pomáháte, setkáváte častěji než běžní lidé. Který se vám zásadně zaryl do paměti?

V práci jsme s kolegou při jízdě autem viděli, jak vůz před námi srazil mladého člověka. Ten měl na uších sluchátka a vůbec neslyšel, jak se k němu auto blíží. Už z okénka jsme viděli, jak nešikovně spadl hlavou rovnou na obrubník a zezadu si ji rozbil. Vyskočil jsem z auta, popadl lékárničku a šel ho ošetřovat, zatímco kolega volal sanitku.
Kluk byl snad víc než nárazem auta překvapený z toho, že jsem se vedle něj objevil najednou já. Viděl jsem ten jeho pohled, jak zezelenal a pomalu upadal do šoku. To byl nepříjemný zážitek, na ten výraz nezapomenu.

Lze si na podobné věci zvyknout?

Určitě si člověk nezvykne. Ale v první moment o tom nepřemýšlí a jedná. To až později, když si vzpomenu, tak se jen děsím, aby něco podobného nepotkalo třeba mé děti nebo se ony nedostaly do situace, kdy budou v ohrožení života.

Výsledky hlasování o hrdinu roku v liberci

1. místo: Martin Jágr, 120 hlasů
2. místo: Nikola Dolanská a Karolína Montilla, 106 hlasů
3. místo: Miloš Odstrčil a Dušan Bihary, 40 hlasů
4. místo: Radek a Tomáš Vondrovi, 16 hlasů
5. místo: Josef Kučera, 7 hlasů
6. místo: Luboš Nigrin, 5 hlasů
7. místo: Vladislava Meischnerová, 2 hlasy