Hrdinové

Pomohli druhým.

Zachránili jim život, byli s nimi v těžkých chvílích, ochránili jim majetek. A berou to jako samozřejmost. Nejsou to antičtí ani váleční hrdinové. Jsou to hrdinové mezi námi. „Pocit, že jsem někomu pomohl, je nepopsatelný,“ říká jeden z nich, voják Martin Kresta. Hrdinu definují slovníky jako člověka s prokazatelnou statečností. Pro spisovatelku Jaroslavu Černou je hrdinou i ten, kdo druhému pomůže z problémů třeba gestem či dobrým slovem. Nejen gestem, ale i spoustou telefonátů a mailů pomohla sousedce Agnesa Záhorová z Troubek. Díky ní má její sousedka zase svůj dům. Vrchního policejního inspektora Libora Honeše, který ve volném čase zachránil dva lidské životy, mrzí lhostejnost. „Lidé raději věci přehlížejí, než aby druhým pomohli,“ říká. A Goethe k tomu dodává: Nelze být vždy hrdina, ale vždy lze zůstat člověkem.