V centru Ústí chybí dětská hřiště. Myslí si to některé ústecké maminky. „Pěkné místo bylo v Městských sadech, ale ty se teď přestavují. Pozemek hřiště na Klíši zase město prodalo podnikateli a možná to tam zanikne,“ říká Helena Šemberková z Ústí. Bydlí nedaleko centra a s dvouletým synem chodí na hřiště až do Dobětic. „Mám tam kamarádku, která má taky stejně staré dítě. Společně chodíme na hřiště v Poláčkově ulici. Pro nás je to trochu z ruky, ale v centru nic vhodného není. Prolézačky v Mánesových sadech jsou pro starší děti. Malý se tam začne za chvíli nudit, protože na žádnou ještě nevyleze,“ dodává jedenatřicetiletá žena.
Pro čtvrtě vysoká cena
Za poslední tři roky vznikla v městském obvodu Ústí Město dvě nová hřiště. „Celkem máme jedenadvacet hřišť a čtyři sportoviště. Pro náš obvod je to přiměřený počet,“ uvedla Monika Králová z městského obvodu. Výstavbu nových hřišť do budoucna město neplánuje. Důvodem je jejich vysoká cena. „Pohybuje se od tří set tisíc do jednoho milionu korun. V současnosti opravujeme stávající hřiště a odstraňujeme staré a nevyhovující prolézačky, překážky, houpačky a kolotoče,“ doplnila Králová.
O něco lépe jsou na tom v Neštěmicích. „Těsně před otevřením je nové hřiště na sídlišti Pod Vyhlídkou. Jeho stavbu jsme zaplatili z obecních peněz. Nově jsme vybavili i dva dětské kouty na sídlišti Výšina,“ sdělil Petr Hlávka z odboru správy a údržby majetku v Neštěmicích.
V ostatních částech Ústí na nová hřiště nezbývají peníze. Například na Střekově zkoušeli získat dotace z ČEZu a od státu. „Bohužel jsme neuspěli,“ sdělila Eva Kurešová z městského obvodu Střekov.
Co stojí na prolézačkách ze dřeva, houpačkách nebo skluzavkách z laminátu stovky tisíců korun?
Podle výrobců jsou to certifikáty, které zaručují jejich bezpečnost. „Od roku 2002 musí herní prvky splňovat bezpečnostní normy,“ konstatoval Pavel Repák z Frenštátu pod Radhoštěm. Jeho firma například postavila hřiště v Doběticích. „Pokud si výrobce vymyslí nový prvek, nějakou atypickou skluzavku, musí ji nejprve nechat certifikovat,“ vysvětlil Repák.
Každý šroub, hranol, mezeru pro prsty, pádovou výšku, váhu materiálu, jeho barvu, vše schvaluje certifikační úřad. „Pro jeden výrobek to stojí deset tisíc korun. Pokud má být atrakcí pro hřiště víc, třeba sedm, pak se cena včetně materiálu může vyšplhat až na sto třicet tisíc korun,“ podotkl Repák.
Normy a předpisy vtiskly hřištím jednotnou podobu. Téměř všechna místa vypadají na první pohled stejně. „Bezpečnost je zásadní věc. Když se dítěti něco stane, nikdo za to nechce nést zodpovědnost,“ říká vedoucí Katedry designu ústecké univerzity Alexius Appl. Připouští ale, že hřiště by mělo poskytnout maminkám odpočinek od neustálého hlídání dětí.
„Aby se dítě zabavilo, musí ho atrakce něčím přilákat. Kromě funkčnosti by měly být vyvážené také výtvarně,“ dodává Appl.
