Snad nejvíce členů ze všech sdružení v Karviné má Český rybářský svaz. Je to téměř jeden tisíc čtyři sta lidí, kteří mají doma rybářský prut a někteří z nich denně vyrážejí na lov.
V místních revírech se dá chytit téměř vše. Od ušlechtilých ryb jako kapr, štika, candát, až po pstruha a duhového úhoře.
Každý z rybářů má svá oblíbená místa, kam chodí chytat.
„Nedám dopustit na Darkovské moře, tam je voda čistá a kolikrát zabere jak kapr, tak štika,“ upřesňuje Jaroslav Hlavička, který se rybaření věnuje téměř čtyřicet pět let.
Chytat ryby chodí také na Louky do revíru 1A. Za necelé kilo bojlisu (krmiva pro ryby) nechá v prodejně i pět set korun. Jaroslav Hlavička se totiž řídí pořekadlem „Když nedáš vodě, voda ti taky nedá“.
„Bojlis naházím rybám do vody, ať je to ke mně přiláká. Když pak chytím kapra, který má přes sedmdesát centimetrů, tak ho musím podle pravidel pustit zpátky do vody. S kaprem se alespoň vyfotím. Mám sice hezkou, ale pěkně drahou fotku na památku,“ říká s úsměvem Jaroslav Hlavička.
Jiní rybáři chytají u lodiček v zámeckém parku, nebo na Závadě. „Rád bych si zachytal třeba v Loukách, ale nemám se tam jak dostat. Auto nemám a jezdím jen na kole, proto nejčastěji lovím na Závadě,“ uvedl další z karvinských rybářů Josef Mimochodek. Kdykoli se člověk projde kolem břehů Závady, přesněji v revíru Větrov, vždy tu potká několik rybářů. „Chytá se tu ve velkém. Jen nás mrzí, že je povolen rybolov jen ze tří hrází rybníka. Ryby tady všichni nakrmíme, a ty si pak jdou odpočívat k hrázi, u které se chytat nesmí. Hodně nám to vadí,“ prohlásil Mimochodek.
Podle rybářského svazu, si však za toto opatření mohou sami rybáři, protože zde pytlačili.
„Na Větrově je lov povolen jen ze tří hrází, protože čtvrtá dělící hráz odděluje soukromý rybník se sportovním revírem. Na této hrázi se neloví již celou řadu let a to proto, že někteří „taky“ sportovní rybáři v soukromém chovném rybníce lovili, i když je to zakázáno. Lidově řečeno, majitel rybníka si stěžoval na pytlačení, které se v několika případech potvrdilo a zákaz lovu z této hráze byl na světě,“ vysvětlil předseda rybářského svazu v Karviné Vladimír Durčák.
Jaká je vlastně čistota vody na Karvinsku, když je zde spousta dolů a průmyslových podniků?
„Třeba na Větrově, když vane vítr z Dětmarovic, je celá hladina pokryta popílkem, je to hrozné. Za špinavou vodu může i topení v domcích okolo. Samozřejmě to má vliv i na kvalitu ryby. Když ji stáhnete, jde na mase vidět černé mapování,“ vysvětluje Hlavička.
Podle rybářů je nejkvalitnější voda ve Vrbici, Štěrkovně a Kališově jezeře v Bohumíně.
Z deseti obhospodařovaných mimo pstruhových revírů je nejvíce navštěvován kromě Větrova také revír Pískovna. „Tu loni navštívilo téměř třicet jedna tisíc rybářů,“ potvrdil předseda Durčák.
Rybáři zde ulovili celkem dvanáct a půl tisíce kusů ryb, které dohromady vážily šestnáct a půl tisíce kilo. Z toho bylo šest a půl tisíce kaprů, téměř tři tisíce cejnů, tři sta dvacet jedna candátů, dvě stě dvacet jedna štik. „Také se zde chytilo pět sumců a sedmdesát amurů,“ dodal Durčák.
Každý rybář se rád pochlubí svým největším úlovkem. Jarek Hlavička chytil v Loukách kapra, který měřil něco přes metr. Z jeho háčku nevyklouzl ani sedmaosmdesáti centimetrový candát, který vážil sedm kilo.
Ze zápisků míry ryb, které musí do své povolenky lovci uvádět, se dají vyčíst další rekordy. V Karviné se chytil šestaosmdesáti centimetrový amur o váze téměř deseti kil a sumec s váhou dvaceti dvou kil, a délkou sto dvaceti šesti centimetrů.
Sport pro majetné Už dlouho neplatí fakt, že rybařit může kdokoli. Třeba důchodce s malou penzí. „Tento koníček je čím dál tím dražší. Za rybářský lístek s povolenkou a zaplacených deset hodin brigády dáte téměř tři tisíce dvě stě korun. Teď si k tomu připočítejte rybářské nádobíčko, kdy za dobrý prut zaplatíte patnáct tisíc korun a za naviják osm tisíc korun. Teď se k té vodě nějak musíte dopravit. Když nejezdíte na kole, tak jedete autem nebo na babetě. Suma sumárum vás pak vyjde kilo kapra i na pět set korun. Kolikrát k vodě přijedu deset krát a deset krát odcházím s prázdnou,“ popisuje své zkušenosti Jarda Hlavička.
