Může se socha, i s podstavcem měřící sedm metrů a vážící třicet tun, přemístit pětačtyřicet kilometrů vzdušnou čarou? Může, a nejsou v tom žádná kouzla. Jen příběh o lidské nenávisti i lidské statečnosti.
Je téměř k neuvěření.
V lesním urnovém háji na kopci u Hlinska stojí impozantní socha Mistra Jana na vysokém podstavci. Hus je bosý, prostovlasý, drží se za srdce a jeho roucho vykrajuje při pohledu zdola do oblohy ostrou linii.
Lidé, kteří se pod sochou letos 6. června shromáždili, si připomněli nejen postavu náboženského
vůdce, ale rovněž fakt, že jeho pomník se nad městem tyčí zrovna šedesát let.
„Vždy na svátek Mistra Jana u pomníku pořádáme pobožnost. Mezi našimi lidmi se ví, že pochází z Jihlavy,“ uvedl hlinský husitský farář Rudolf Špaček.
Historie žulové sochy? Začala v roce 1928. Jihlavané se na sochu složili, aby vytvořili památník Husově odkazu a zároveň legionářům u příležitosti desetiletého výročí vzniku Československa. Dílo vytesal sochař František Vladimír Foit. Do památníku před Besedním domem na jihlavském náměstí Svobody byla vložena půda z legionářských bojišť Zborova, Terronu a Doss Alta.
Sochu zhanobili Němci
Po obsazení Československa a vzniku protektorátu Němci obrátili svůj hněv proti tomuto symbolu, jenž pro Čechy hodně znamenal. „Husův pomník, o kterém zde bylo tolik psáno, byl zneuctěn. Hlava Husova otlučena, pomník natřen dehtem, hlavně nápis Pravdy neupálíš!, schránka, v níž byla prsť z legionářských bojišť, byla rozbita, vzácná hlína rozmetána právě tak, jako před pěti sty léty popel našeho svatého Mistra Jana,“ napsal do kroniky své náboženské obce husitský farář Jaroslav Vyskočil, sloužící mezi lety 1936 až 1950.
Německé vedení města se poté rozhodlo sochu raději odstranit. „Pomník byl složen v městské ohradě mezi trámy a cihlami. Byl by pravděpodobně rozebrán na štěrk a stavební kámen,“ popisuje události stará brožurka Historie Husova pomníku v Hlinsku.
Husa zachraňovala kolona nákladních aut
O zboření památníku se záhy dověděla rada starších Církve československé (pozdější Církve československé husitské) z Hlinska. Poslala skoro pět desítek bratří, většinou kameníků, v koloně šesti nákladních aut, aby se pokusili Husovu sochu zachránit. „Nějakým zázrakem získali povolení německého starosty a skutečně pomník odvezli,“ uvádí současný husitský farář v Jihlavě František Tichý, který jako vzácnost uchovává pohlednici zobrazující sochu na původním místě. Nešlo to ale hladce, posádku čtyř náklaďáků zadrželo a vyslýchalo gestapo, jen dvěma vozům se podařilo ujet. Kolonu propustil až právě starosta po svém nočním příjezdu. Během válečných let ležela socha za Husovým sborem v Hlinsku, omývána dešti, přikrývána sněhem a posléze zarostlá černým bezem, že nezasvěcený netušil, kde je.“
Po osvobození země farníci ještě dlouho sháněli peníze na znovupostavení sochy a vybírali místo. Sochu nad městem nakonec odhalili 4. července 1950. Dnes stojí uprostřed pozoruhodného lesního urnového háje. „Každému, kdo by měl zájem, můžeme dát brožuru, která osud sochy popisuje podrobněji,“ říká farář Tichý.
Sochaře Foita zastihl Únor 1948 na cestě po Africe, do vlasti se proto nevrátil. Stal se pedagogem v keňském Nairobi. V roce 1971 jel s manželkou na dovolenou do Jugoslávie a zahynul tam při autonehodě.
