Hýlačku na Větrovech maskují stromy
Kdo přijde k Hýlačce, stojí ve stejné nadmořské výšce, jako je vrchol věže táborského kostela. Z ochozu osmnáctimetrové stavby vidí návštěvník Tábor jako na dlani. Lepšímu výhledu do kraje ale brání vzrostlé stromy.
Z obrázku na Větrovy
Rozhledna se stala součástí Tábora dřív, než ve skutečnosti stála. Profesor pražské techniky architekt Theodor Petřík totiž nakreslil svým přátelům obraz Tábora, na který přimaloval rozhlednu ve tvaru husitské hlásky. Nápad se členům Klubu českých turistů zalíbil natolik, že Petříka oslovili, aby takovou stavbu navrhl. Otevřeli ji slavnostně v roce 1920 a pojmenovali ji Rozhledna Svobody jako připomínku vzniku samostatné republiky. Na holém návrší kolem ní tehdy žádný strom nestál. Za dobré viditelnosti nabízela pohled na Šumavu a Novohradské hory. Stejnou příležitost chce současným návštěvníkům umožnit Klub českých turistů.
„Když jsme rozhlednu v roce 1990 přebírali, byla hodně zarostlá. Podařilo se projednat odstranění několika stromů. Zato nás ale Větrovští neměli moc rádi. Stromů si hodně považovali, i když to je náletová zeleň,“ říká Jaroslava Vosátková z Klubu českých turistů. Příští rok v květnu Hýlačka oslaví devadesát let a Klub český turistů si přeje, aby rozhledna působila jako kdysi. „Pozvali jsme si zástupce odboru životního prostředí. Vyslechli si, jaké stromy nám vadí. Přejeme si, aby rozhledna sloužila svému účelu a bylo z ní dobře vidět. A také aby byla vidět, když se k ní přijíždí. Doufáme, že jejich rozhodnutí bude příznivé,“ sděluje Vosátková.
Původně pokrýval rozhlednu šindel. V roce 1937 byl ale jeho stav v horní části tak špatný, že jej musel nahradit eternit. Ve spodní části zmizel šindel ze stejného důvodu v roce 1940. Rozhledna však ztratila svůj původní vzhled pouze zvenku. „Díky moudrosti stavebníků, kteří překryli šindel latěmi a potom eternitem, zůstal vnitřek rozhledny stejný,“ chválí dřívější řemeslníky Vosátková.
Podobně postupovala firma při opravě v roce 2003 a padesát let starý eternit jen vyměnila za novou krytinu. „Po vichřici jsme tenkrát zažádali na ministerstvu kultury o příspěvek na opravu. Slíbili, že nám pomohou, ale že musíme rozhlednu překrýt celou. Od roku 1995 je totiž kulturní památkou a chtěli, aby vypadala dobře. Dostali jsme dvě stě tisíc a pustili se do oprav téměř za dvojnásobek,“ popisuje Vosátková.
Sokol, Tatran i Slovan
Majitelé Hýlačky se od druhé světové války měnili. V roce 1944 si ji Němci upravili na protileteckou pozorovatelnu, po osvobození ji získal zpět Klub českých turistů. V dalších letech ji provozovaly turistické odbory Sokol, Tatran, Slovan a ČSTV. Každý se o rozhlednu staral jinak. Začala chátrat, a tak ji odbor turistiky TJ VS Tábor pronajal v roce 1967 Svazarmu. „Rozhlednu jsme přebírali od Svazarmu v dezolátním stavu. Nesloužila jako rozhledna, ale jako radiostanice. Nebyla tam ani elektřina. Světlo bylo podmínkou k tomu, abychom ji mohli znovu otevřít. Od města jsme dostali dotaci patnáct tisíc, opravili rozbitá okénka, zábradlí, zavedli elektřinu a slavnostně rozhlednu v roce 1991 otevřeli,“ vzpomíná Vosátková. V současnosti se na Hýlačce pravidelně hrají pohádky pro děti, pořádají výstavy a zahajuje turistické léto v Táboře. Kdo má zájem rozhlédnout se z Hýlačky, může si přes rok půjčit klíče u Libuše Smržové z Větrov (č. p. 71). Od května do konce srpna je rozhledna otevřená o víkendech.