Romové se v Pardubicích bezpečně necítí. „Nemůžete jít normálně po městě. Máte stále strach, že vás někdo napadne. Hlavně se bojíme o své děti. Tady to není život pro nás,“ tvrdí Eva Dunová. Podle jejího odhadu odešla do zahraničí za posledních třináct let asi polovina Romů z Pardubic. Poslední větší skupina se na cestu vydala vloni.
K odchodu je vyburcovala reportáž
Romové na vnější podněty často reagují spontánně. Před necelým rokem se tak sedmdesát Romů z Pardubicka rozhodlo k odchodu kvůli jediné televizní reportáži.
„Česká televize odvysílala pořad, který nekriticky líčil, jak se Romové v zahraničí mají skvěle. Reportéři vybrali rodinu, která skutečně uspěla. Ze dne na den si řekli, že Kanada a Anglie jsou pro ně země zaslíbené, kde nikdo nejedná rasisticky, všichni mají dobrou práci, barák, auto a jsou bohatí. Rychle se sbalili, všechno prodali a odjeli na západ,“ vysvětluje Flosman.
Kromě okamžitého rozhodnutí a letenky už stačí znát pouze kouzelnou formulku „I´m Gipsy. I´m from Czech Republic“. Se slovy „Jsem Cikán a jsem z České republiky,“ se přímo na letišti obrátíte na policisty, kteří vás odvezou do zařízení pro žadatele o azyl, vyplatí peníze a zahájí řízení o azyl. Uspěje ale jenom zlomek z nich. Například v Kanadě dostala v roce 2009 azyl pouze desetina českých žadatelů. Některým se to přesto podaří. „V Kanadě mám z tátovy strany deset příbuzných už od roku 1998,“ říká Jaroslava Dunová.
Právě Romové, kteří do zahraničí odešli dřív a kterým se tam podařilo usadit, slouží jako záchytný ostrov pro další emigrační vlny. „Byla jsem u své sestry, která je rok a půl v Anglii v Middlesbrough. Je to tam výrazně lepší, hlavně pro děti. Nikdo je tam nediskriminuje. Každému je totiž jedno, jak ten druhý vypadá,“ popisuje své zkušenosti Tereza Balogová, která se z Anglie vrátila před pár dny.
Romové se v zahraničí cítí mnohem bezpečněji než tady. „Žila jsem dvanáct let v Holandsku. Je to svobodná země. Když jsem přijela zpět do Čech, byl to šok. Nic se tady nezměnilo,“ vysvětluje Ingrid Harp, která se kvůli rozvodu musela vrátit domů.
Xenofobie ve školách i na úřadech
Romům v Čechách vadí přetrvávající rasistické a xenofobní názory. „Dětem ve školách nadávají do cikánů. Nikdo vedle nich nechce sedět. Dávají jim pocítit, že mezi bílé nepatří,“ říká Eva Dunová.
S podobnými problémy se ale často potkávají i na úřadech nebo při shánění bytu. „Na úřadech na vás zbytečnou řvou, to se mi v Holandsku nestalo. Ještě horší to bylo, když jsem si chtěla sehnat pronájem. Peníze jsem měla, ale přestože jsem obvolala snad čtyřicet bytů, tak jsem nic nesehnala. Důvod byl, že jsem Romka,“ vysvětluje Ingrid Harp.
Potíže s bydlením ostatně řeší téměř všichni, kteří se vrací do Čech. Pokud by se domů najednou vrátilo všech sedmdesát Romů, kteří loni odjeli, vznikl by problém. „Zvlášť pokud nemají absolutně žádné vazby na ubytování tady nebo jsou dlužníci města, tak to problém je. Řeším to pak tím, že se rozstěhují po příbuzných,“ říká Radek Flosman.
