Fandové historických aut a motorek si většinou své stroje hýčkají v garážích a na odiv je vystaví jen při zvláštních příležitostech. Sedmadvacetiletý Libor Kaděrka svou historickou jawu pravidelně využívá a už třetí rok s ní závodí v seriálu českého přeboru. „I když beru závodění zodpovědně, je to hlavně zábava. Když už jsem ale za řídítky, snažím se jet co nejlíp. Motorku mám po tátovi, který taky aktivně závodil. Je to jednoválcová jawa z roku 1968,“ popisuje Kaděrka.
Přírodní tratě se vracejí do módy
Závody republikového přeboru, kterých se mladý opavský jezdec účastní, se dělí do dvou skupin. „Buď se jezdí na rychlost ve třídě klasik, nebo na pravidelnost. V tom druhém případě jezdec neví, které z kol mu bude započteno,“ vysvětluje Libor Kaděrka s tím, že historické stroje ale i moderní motocykly se vracejí ze závodních okruhů na přírodní dráhy. „Tato tradice málem zanikla, teď se ale obnovuje. I pro diváky je to zajímavější, když se nezávodí na tradičním okruhu, ale jede se třeba přes město. Organizačně je to samozřejmě náročnější,“ doplňuje jezdec. Přírodní dráhy však kladou na jezdce úplně jiné požadavky než závody na okruzích. „Na okruhu se nemůže stát, že třeba jedu z kopce k zatáčce, kde je uprostřed kanál a naproti betonová zeď,“ popisuje záludnosti závodů ve městě Libor Kaděrka.
Jezdí se s rozumem, ale naplno
V letošním roce měl opavský závodník docela smůlu. Kvůli technickým problémům odjel jen tři závody z pěti, přesto nakonec skončil na solidním sedmém místě. „Měli jsme problém s baterkou a dlouho nám trvalo, než jsme na to přišli. Šesté místo mi uniklo o bod, což mě trochu mrzí,“ doplňuje Kaděrka.
Na startovním roštu se v jeho třídě objevuje patnáct až třicet závodníků. A rozhodně se nejedná o exhibiční projížďky. Občas to bývá docela adrenalinový zážitek. V posledních dvou sezonách došlo ke dvěma smrtelným nehodám. „I když je to jenom koníček, tak to asi nemůže dělat každý. Nebezpečí tady vždycky je. Člověk na to nesmí moc myslet,“ uvádí Kaděrka.
Na motorce musí jezdec během roku udělat spoustu oprav. A to není jednoduché. „Některé díly se těžko shánějí, takže musíme spolupracovat s řemeslníky, kteří je vyrobí na míru. Motorka ale prochází kontrolou, aby se na ní neobjevily věci, které tam nepatří. Kdyby tam byly nějaké moderní věci, závody veteránů by nesměl jezdit,“ uzavírá Libor Kaděrka.
