Je skromná. Rozhovor ještě nikomu neposkytla, novinářům se vyhýbá. Ačkoliv má za sebou devětatřicetiletá Zdeňka Študlarová ilustrace k dvacítce knih a stovky obrázků pro dětské časopisy, o své kariéře skoro nemluví a na internetu se o jejím životopise člověk nedozví nic. Přesto připomíná její příběh americký sen. V podání ženy ze Šumavy.
Vraťme se do doby před devíti lety. Jste nezaměstnaná, nevíte, co dál.
V té době jsem obcházela zaměstnavatele. Nebylo to příjemné. Jako žena jsem se setkala i s diskriminací. Pak jsem si řekla, zkusím prorazit s malováním. Dodneška nevím, jak se mi to povedlo.
A jak se vám to podařilo?
V té době už jsem měla za sebou první ilustrace v knížce vydané Studiem Gabreta Zdeňka Šmause – Vodnické pohádky od Jaromíra Sypala. Pak přišly díky tomu další zakázky. Také do časopisů. Moc ráda mám redakce Mateřídoušky, Sluníčka, Čtyřlístku, teď už ale na časopisy tolik času nemám.
Chtěla jste být jako malá výtvarnicí, ilustrátorkou?
V dětství jsem ráda malovala. Třeba dinosaury podle Zdeňka Buriana. Maminka sice dobře kreslila a tatínek pěkně psal, ale ani jeden se tomu profesionálně nevěnoval. Nemám žádné výtvarné vzdělání, ale nějaké geny mi asi zůstaly po rodičích.
Jak dlouho trvá, než člověk získá výtvarný rukopis?
Samozřejmě to nešlo hned, ale nedávno jsem objevila své obrázky, které jsem kreslila ve čtrnácti, a už to bylo hodně podobné dnešním.
Kreslíte hlavně pohádkové bytosti. Víly, vodníky, strašidla. Všechny vypadají půvabně a poeticky. Říkají ještě něco dnešním dětem?
Ano. Jinak bych to nedělala. Nelíbí se mi některé moderní komiksy a kreslené pohádky, jsou moc agresivní. Já se snažím malovat tak, jako když jsem byla malá. Možná, že mám ještě něco dětského v sobě.
Jakou máte techniku?
Nejdřív si naskicuju obrázek tužkou, vytáhnu perem, naskenuju a vybarvím v počítači.
Na čem pracujete teď?
V květnu jsem dokončila ilustrace pro druhé vydání knížky Pohádky třeboňského kapra. Hlavní postavou je kapr, který vypráví příběhy. Teď jsem odevzdala Malované veršovánky, knížku říkanek pro děti, kterou jsem si napsala i ilustrovala.
Jste šťastný člověk?
Někdy až moc. Často se kvůli práci ani nevyspím. Všem, kteří si myslí, že mě živí umění a múza, bych chtěla vzkázat, že je to celodenní práce. Za devět let jsem si nestačila ani vzít volno. Moc mě to ale baví.
