Sídliště Velká Ohrada ve Stodůlkách je zapomenutým místem na okraji Prahy, před deseti lety ale na něj mířily kamery všech televizí. V pátém patře panelového domu v Kurzově ulici zadržel 8. prosince roku 2000 Útvar rychlého nasazení (URNA) uprchlého vězně Jiřího Kajínka (na snímku dole).
Manželka orlického vraha Ludvíka Černého, která Kajínka ukrývala, už v domě nebydlí. Na rozdíl od Daniely Chodounské, která se při zásahu pokusila přeříznout lano s policistou, který se spouštěl ze střechy.
Omšelý vzhled umakartových dveří v 7. patře s vizitkou Daniela a Petr Chodounský podtrhují dvě díry. Na rohožce se válí špinavé botasky, zvonek nezvoní. Po zaklepání otevírá čtyřicetiletá útlá blondýna s rovnými polodlouhými vlasy. Na událost vzpomínat nechce.
„Nemám zájem o tom mluvit, je to pryč a víc vám neřeknu,“ říká a rezolutně přivírá dveře.
Nařízla lano
Manévry s nožem jí vynesly obvinění z pokusu o vraždu. U soudu tvrdila, že se bála o děti, myslela, že je to mafie. Její muž, odsouzený v případu orlických vražd, si v té době odpykával čtrnáctiletý trest. Nakonec vyvázla s podmínkou, policistům však připravila horké chvilky.
Šéf URNA Libor Lochman si ten moment živě pamatuje. „Najednou se ze sedmého patra vyklonila ženská a s nožem se natáhla k lanu. Moji lidé na ni ze střechy zařvali, ať toho nechá a schová se,“ vzpomíná s tím, že řízla jen jednou.
„Ale stejně narušila úplet lana, na němž visel můj člověk. Kdyby se z té výšky zřítil, špatně by to dopadlo,“ říká Lochman.
Připouští, že pokud by si Chodounská nedala říct, policisté by museli použít zbraň.
Student zásah natočil
Svědci zásahu si stále pamatují každý detail. „Byl pátek večer a já vidím na zdi protějšího paneláku připlácnutou černou postavu. Ozvaly se rány, zařinčelo sklo rozbitých oken. Všude plno policajtů a pak vyváděli z domu chlapíka s pytlem na hlavě,“ vypráví žena anonymně.
Jan Hanuš, tehdy sedmnáctiletý student, právě experimentoval s půjčenou videokamerou. Spustil ji a natočil unikátní záběry. Nahrávku pak prodal třem televizím. „Byla to klika, dostal jsem za to skoro deset tisíc,“ říká Hanuš.
Podle pamětníků v domě bydlely dvě manželky odsouzených. „Na Marii Černou, jejíž muž dostal doživotí, si pamatuji. Taky byla blondýna, měla postiženého syna,“ říká další obyvatelka Kurzovy ulice.
Černá u soudu tvrdila, že ji Kajínek přinutil ho ukrýt. Také ona dostala jen podmínku.
Stodůlky ne. Jižní Město
Do tmy svítí řada panelákových oken. Na střeše se občas mihne tmavá postava. Policisté z URNY se chystají na Kajínka, který se ukrývá v bytě v pátém patře. Pak se ozvou výbuchy. Tak začíná filmový zásah.
V bytě divoce pobíhá herečka Alice Bendová a pak se objeví v okně s velkým kuchyňským nožem. Autoři filmového Kajínka (na snímku vpravo jeho představitel Konstantin Lavroněnko) jen dali nůž do rukou Černé (ve filmu Křížkové), u níž se Kajínek schovával.
Sportovec a kaskadér Petr Jákl a zde režisér pojal film jako akční thriller, takže si filmaři na scéně dopadení dali záležet. Natáčeli na Jižním Městě.
Scénu točili tři noci
„Byla to složitá scéna. padly na ni tři noci. Nešlo točit v obydlené oblasti, neumím si představit, jak bychom přesvědčovaly stovky rodin, aby se vystěhovaly. Architekt nakonec přišel na geniální nápad. Našel o prázdninách vystěhované studentské koleje,“ vysvětluje kameraman F. A. Brabec.
Filmaři obsadili skoro celé dva prázdné paneláky, dali tam záclony a někde rozsvítili okna.
Petr Jákl starší, režisérův otec a producent filmu, přiznává, že v jednu chvíli se mohl při natáčení stát stejný malér jako ve skutečnosti. „Alice Bendová se při řezání lana s policistou dostala tak do ráže, že ho skoro přešmykla. Nůž byl dost ostrý a chyběl jen chloupek,“ vzpomíná Jákl starší.
Hned ale oceňuje, jak skvěle dryáčnickou manželku zločince zvládla. „Není to velká role, ale já v ní Alici miluju, protože tu pavlačovou ženštinu úžasně vystihla,“ chválí producent.
Jeho syn byl prý na akční scény náročný. Tvůrci jezdili za Kajínkem do věznice a postupně získali jeho důvěru. „Řekl nám věci, které neprozradil ani novináři Josefu Klímovi,“ tvrdí scenárista Marek Dobeš.
„Některé momenty Kajínkova příběhu byly tak neuvěřitelné, že jsme je do filmu raději nedali,“ doplňuje Petr Jákl s tím, že snímek mu dovezou do vězení na promítání v klubovně.
Podle Kajínkovy obhájkyně Kláry Slámové, kterou ve filmu hraje Tatiana Vilhelmová, proces nebyl v pořádku. „Jsou lidé, kteří ještě nepromluvili. Třeba to teď film změní,“ říká Slámová.
