Určitě jste ten pocit někdy zažili. Močový měchýř je plný, už se to nedá zadržet ani v pozici zkřížených nohou, a záchody nikde. A jelikož je tma a lidé, kteří
by vás svými pohledy s opovržením propichovali, nejsou na obzoru, odskočíte si do nejbližšího zákoutí.
Přiznám se bez většího mučení, že se mi podobná situace stala několikrát. V mladistvé nerozvážnosti jsem ostych neřešil. Jednou se mi to však nevyplatilo. Vraceje se z nálevny, čekajíc na noční rozjezd to na mě „přišlo“. Budova hlavního vlakového nádraží byla zavřená a tlak byl už k nevydržení. Udělal jsem proto to, co dělá většina mužů s podobnými pocity. Zaběhl pod viadukt a s vidinou ušetřené pětikoruny rozepnul kalhoty a „označkoval“ mnohými přede mnou počůranou zeď. Kdo by v tu chvíli mohl tušit, že mě nenápadně pozorují strážníci. Zřejmě byli solidární, protože slušně počkali, až budu hotový. Když jsem si zapínal punt, přistoupili ke mně a začali hovořit o znečišťování veřejného prostranství, o opilství, o záchytce, o přestupkovém řízení a o pokutě.
Asi jsem měl štěstí na gentlemany v uniformě, kteří mi z možností trestu dali vybrat. Neměl jsem zájem absolvovat anabázi výslechů a příkoří, a proto jsem si zvolil trest v podobě blokové pokuty ve výši pěti set korun zaplacené na místě. Vyprázdněný močový měchýř mě tak stál stokrát víc než nejluxusnější záchod v Brně.
V době, kdy se mi zmíněná příhoda stala, neexistoval ani chytrý mobilní telefon, a už vůbec ne aplikace toaletní průvodce. Je k nezaplacení. Nejen proto, že se z ní dozvíte o nejbližším místě, kam musí každý, ale i z čistě praktického hlediska. Dá se v ní totiž vyčíst, kam zajít bez obav a kterým hajzlíkům se raději obloukem vyhnout, protože tam není třeba toaletní papír.
