Pro někoho je adrenalin, když mu telefonní automat nevrátí peníze. Někomu stačí adrenalin, který přináší život. Někomu ne a ordinuje si adrenalinové dávky sám. Skáče z přehrad a z letadel, zdolává divoké řeky, srázy hor, stísněná podzemí. Bez adrenalinu bych se obešla, ale můj manžel si v nich buď libuje, nebo si libuje v tom, jak adrenalinové situace zvládám já. Vždy se přitom dobře baví. Díky němu jsem už byla nechtěně horolezcem, sjížděla jsem divokou řeku, absolvovala extrémní lyžování, a to na běžkách, při jízdě na motorce jsem téměř drhla helmou o silnici v alpských serpentinách, v kraťasech jsem s ním putovala snad v minus 160 stupních Celsia. Nakonec jsem to všechno přežila. Jo, a ještě jsem létala v oblacích. A asi létám dosud, když doufám, že mně už žádnou adrenalinovou situaci nepřichystá.
Jak se dá žít s adrenalinem?
Nakonec jsem to přežila
