Jak se žije tam, kde drželi Havla či Krejčíře? To je Pankrác a Ruzyně

V jedné pražské věznici sídlilo gestapo, ve druhé StB, v jiné se zas řádové sestřičky starají o nemocné. Osud věznic dokonale zrcadlí změny v československé a české společnosti. Především v tom, jací lidé byli v různých dobách vězněni a jak krutě s nimi tehdejší vlády naložily.

Největší a jednou z nejstarších pražských věznic je Pankrác, kde si vězni odpykávají svůj trest už od roku 1889. Vznikla na zelené louce, aby nahradila již nedostačující Svatováclavskou trestnici. Do nové věznice se vešlo až osm set vězňů. Za první republiky sem začali umísťovat i ženy a vazebně zadržované podezřelé. Za druhé světové války část věznice zabrala německá justice a gestapo. „Mezi lety 1943 až 1945 popravili nacisté gilotinou celkem 1075 lidí, z toho 155 žen. Další vězně, údajně Židy, jejichž počet není známý, oběsili,“ dokládá odborník na historii vězeňské služby Aleš Kýr. Před tím, za první republiky, tam popravili jen šest lidí.

Za císaře pána jako dnes

„Jednou ze základních povinností odsouzeného je pracovat. Je to jeden ze způsobů, jak se připravit na návrat na svobodu,“ vysvětluje Tatiana Zemanová z pankrácké věznice. Zaměstnanost vězňů se pohybuje mezi osmdesáti až pětaosmdesáti procenty. „Podílí se na zajištění chodu věznice nebo pracují třeba v tiskárně,“ dodává Zemanová.

Ve volném čase se mohou trestanci vzdělávat v jazycích nebo v práci na počítači. Už za Rakouska-Uherska zde učili mladistvé a negramotné. Dnes se klade na práci s odsouzenými ještě větší důraz. „Vězni se musí zapojovat do zájmových, speciálně výchovných, vzdělávacích a dalších aktivit. K dispozici mají výtvarnou a keramickou dílnu,“ vypočítává Zemanová.

Vybavení cel zůstalo v podstatě od devatenáctého století stejné. Základem je postel se železnou konstrukcí, deka, plechové skříňky na osobní věci, záchod, jednoduché stoly a stoličky bez opěradel. Cely jsou buď dvoulůžkové, nebo velké až pro deset lidí.

Celami pankrácké věznice prošlo i mnoho významných politických vězňů. Za druhé světové války to byl třeba pozdější prezident Antonín Zápotocký. Po konci války pak herečky Lída Baarová a Adina Mandlová nebo protektorátní prezident Emil Hácha. Při komunistických procesech zde v padesátých letech přišla o život Milada Horáková. „Její památku dnes připomíná jedno ze tří pietních míst v areálu věznice,“ upozorňuje Zemanová.

V období normalizace tu pobyl i budoucí prezident Václav Havel a pozdější ministr zahraničí Alexandr Vondra. „Vzhledem ke svému umístění i dnes míří do pankrácké věznice mediálně známé osoby,“ líčí Zemanová. V porevoluční době tu ve vazbě několikrát pobýval například Radovan Krejčíř. Nejsledovanějším současným vězněm je Roman Týc, který si zde odpykává svůj měsíční trest za nezaplacení pokuty, kterou mu soud nařídil kvůli pozměňování semaforů.

Tajná Ruzyně

Ruzyňská vazební věznice bývala ještě před sto lety cukrovarem. V roce 1935 ji přestavěli a byli sem přemístěni káranci z takzvané donucovací pracovny na Hradčanech. Nová věznice měla pojmout až dvě stě vězňů, kteří pracovali na sousedním statku a v dílnách.

Po únoru 1948 odvezli dosavadní vězně do Pardubic a v ruzyňské věznici si zařídila své stanoviště s velmi utajeným režimem StB. Nechala přistavět novou budovu a zvýšila kapacitu na čtyři sta cel. V nich se ocitl již zmíněný Václav Havel a Alexandr Vondra, ale i textař Michal Horáček nebo spisovatel Vladimír Škutina.

„Pro výkonný orgán nebylo snadné obsadit funkce referenta dozorce a strážného. U zájemců, blízkých i příbuzných prověřovali morální bezúhonnost, třídní původ a věrnost věci socialismu,“ vysvětluje mluvčí Pavla Bohatová. Po revoluci se zde vyměnila zhruba polovina zaměstnanců a věznice začala fungovat částečně i jako vazební.

Součástí Vazební věznice Praha Ruzyně jsou i oddělení pro výkon trestu odsouzených žen. Jedno je v prostorách Domova sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích. Již od poloviny devatenáctého století zde spolupracují řádové sestry s vězni. Po nucené přestávce za socialismu tradici obnovili.

Dnes zde vykonává trest padesát odsouzených žen v mírnějším režimu. Starají se o chod domova a spolu s řádovými sestrami pečují o staré a nemocné lidi. Pomáhají ale například i na městském úřadě, v Sokole nebo spolupracují se speciální mateřskou školou v Praze-Čimicích. „Odsouzené ženy pro děti vyrábějí různé dárky, hračky, oblečení, opravují i jejich poškozené šaty,“ přibližuje práci odsouzených žen mluvčí.