I drobný střípek odloupnuté barvy přitom může při průměrné oběhové rychlosti osm kilometrů za sekundu (vystřelená kulka letí 20x pomaleji) způsobit závažné poškození například solárního panelu satelitu nebo i smrtelnou nehodu v případě kolize s kosmonautem ve volném prostoru.
„Pás vesmírného odpadu obklopujícího Zemi se změnil na vesmírnou klec, která lidstvo takřka vězní na modré planetě,“ varoval Jeff Forrest z Metropolitní státní univerzity v Denveru. Podle něj to může mít za následek ztrátu schopnosti podnikat komerční lety do vesmíru či realizovat pilotovanou expedici na další planety.
Aktuálně je podle mnohých expertů na orbitě Země takové množství satelitů, vyhořelých motorů raket, trosek a úlomků, že jsou schopny spustit takzvaný Kesslerův syndrom, tedy kaskádovitý efekt vzniku kosmického šrotu na orbitu. V jisté míře jej nedávno vykreslil i film Gravitace. Problematika likvidace vesmírného odpadu je nicméně ve středu zájmu vesmírných agentur a soukromých společností již delší dobu.
Ten pravý nápad
Objevilo se už více než deset nejrůznějších návrhů, jak v prostoru uklidit. Vesmírné agentury nejprve přišly s „klasickým“ sestřelováním, což hodně rychle zavrhly, protože by jen napomohly tvorbě drobných trosek. Australští výzkumníci navrhli spalování šrotu silnými pozemními lasery. Metoda by však byla energeticky náročná a navíc by nejspíš nebyla příliš efektivní. Další z nápadů zvažoval třeba i vypuštění wolframového prachu.
Ten by vytvořil mrak, který by pochytal drobnější částice a sklesal s nimi do atmosféry. Za zmínku stojí i nápad ledových stěn, jež by zastavily obíhající tělesa a způsobily jejich pád. Uvažuje se i o stratosférických balonech vybavených kosmickými harpunami.
Mnohé z idejí vzešly i od soukromých společností, jak ale nedávno upozornil Holger Krag z Evropské vesmírné agentury ESA, „k těmto privátním kapitálem financovaným činnostem zatím není vytvořen potřebný právní rámec“. Podle něj ale budou zapotřebí, protože národní vesmírné agentury implementovaly pouze 60 procent svých závazků vedoucích k odstraňování kosmického odpadu.
Vesmírný marketing
I kdyby soukromé firmy dostaly svolení a vše by ošetřil patřičný paragraf, otázkou zůstávají náklady. Likvidace vesmírného odpadu není nic levného a uvedené nápady nepředstavují udržitelný byznys model. Většina z nich je závislá na dotacích národních vlád. Na tento fakt nedávno upozornil šéf společnosti Astroscale Nobu Okada, který přišel s vlastní vizí udržitelného způsobu likvidace vesmírného smetí.
Navrhl, aby část nákladů na likvidaci platily vlády a soukromé firmy vlastnící satelity, kterým hodlá díky svým automatickým minisondám poskytovat služby z oblasti pravidelné kontroly, servisu a rekalibrace oběžné dráhy. Sondy by následně v případě potřeby byly schopny přichytit se na vybraný satelit či vrak a řízeným zážehem jej strhnout do atmosféry, kde shoří.
Dalším zdrojem prostředků pro Okadův nápad pak mají být firmy, které dostanou možnost vyslat své výrobky do vesmíru. Prvním takovým zájemcem je jeden japonský výrobce nealkoholických nápojů, který chce vyslat kontejnery se svým pitím na Měsíc, aby se budoucí „lunární osadníci“ mohli hned po svém přistání osvěžit.
