Jako malí dostávali knížky, tříkolku, brusle, lyže i kopačák | E15.cz

Jako malí dostávali knížky, tříkolku, brusle, lyže i kopačák

Jak prožívaly Štědrý den jako děti známé osobnosti z Břeclavi a Hodonína? Z jakých dárků měly největší radost?

Proslavili se v nejrůznějších profesích. Mají odlišné životní osudy. Mezi některými z nich je generační rozdíl. Přesto mají jedno společné. V dětství se u nich Vánoce slavily skromně. A spíše než na jednotlivé dárky si vzpomínají na kouzelnou sváteční atmosféru.

1. Antonín Vojtek: Nejhezčí Vánoce jsou teď

Malíř a majitel břeclavské galerie Antonín Vojtek prožil Vánoce jako dítě v rodných Horních Bojanovicích. „Bydleli jsme na dědině, která měla jen dvě stě domů. Štědrý den jsme slavili klasicky. Na strom jsme věšeli jablíčka a oříšky zlacené staniolem. Používali jsme k tomu špejle, které nám zbyly ještě od zabijačky,“ popisuje pětasedmdesátiletý malíř.

K večeři nemohl u Vojtků chybět tradiční kapr se salátem. „Tenhle zvyk dodržuju po celý svůj život. Z Vánoc se mi ale nejvíce vrylo do paměti to jejich specifické kouzlo. Pamatuju si hlavně detaily. Hezky prostřený stůl ozdobený větvičkami. Nebo to, jak jsme s rodiči zpívali u vánočního stromečku koledy,“ vzpomíná Vojtek.

Když mu byly čtyři roky, přestěhovala se rodina do Ostravy. Jeho otec si tam našel práci jako zedník v chemické továrně, kde vyzdíval pece. Tam také malý Antonín dostal pod stromeček svůj nejhezčí dárek. Tříkolku, na které jezdil na okraji města na výlety k řece.

Po dvou letech se rodina vrátila zpátky do Horních Bojanovic. „Báli jsme se, že bude Ostrava bombardovaná. A tak jsme si doma zalezli do sklepa a čekali, až skončí válka,“ vypráví Vojtek.
Jako malý miloval knížky. Pod stromečkem proto každý rok nějakou našel. „Vzpomínám si třeba na Ferdu Mravence, Broučky nebo na pohádky Boženy Němcové. Jinak jsem dostával běžné věci, které jsem potřeboval. Velkou radost jsem měl i ze sáněk nebo z lyží vyrobených z prkýnek. Když už jsem byl větší, naděloval jsem si dárky sám. Koupil jsem si třeba kolo,“ vyjmenovává svoje nejhezčí vánoční dárky.

Slavit Vánoce ho ale prý nejvíc baví až v posledních deseti letech. Jeho devítiletá dcera Julie totiž ještě věří na Ježíška.

„Jsem rád, že mi to tak na stará kolena všechno hezky vyšlo. Prožívám hezké dny, měsíce a roky. Moje nejhezčí Vánoce byly, když se nám Julie narodila. Byl to náš dárek pod stromeček. O Vánocích jí totiž bylo jen pár měsíců,“ popisuje malíř Antonín Vojtek.

2. Jan Nosek: Hrál na půlnoční

Houslista a dirigent Jan Nosek z Hdonína prožíval jako malý Vánoce v jednom z nejsmutnějších období. Za druhé světové války. „Dárky v té době nebyly důležité. Lidé toužili hlavně po tom, aby prožili Vánoce v klidu a v kruhu svých nejbližších. To nemohl žádný sebelepší dárek nahradit,“ vzpomíná Nosek.

Mezi jeho nejsilnější zážitky z dětství patří, jak chodil s kamarády v rodných Prušánkách na koledu. „Tehdy drkotala koledami celá dědina. Děcka chodila od domu k domu. Mně to vydrželo od čtyř do čtrnácti let. Lidé nám dávali cukroví nebo ořechy,“ popisuje muzikant.

Na svojí první koledu si dobře vzpomíná. „To jsem byl ještě úplně malý. Šel jsem s kamarádem a zabloudili jsme. Vysvobodil nás až jeden strýček v beranici, který nás zavedl ke stařečkovi. Tak jsme mu za to aspoň zazpívali,“ vypráví s úsměvem.

S koledami má spojen ještě jeden vánoční zážitek. „Bylo mi tehdy patnáct let a vracel jsem se domů z vojenské hudební školy, kde jsem studoval. Vlak měl jedenáct hodin zpoždění. Přijel jsem do Moravské Nové Vsi a do Prušánek jsem musel pěšky. Byly čtyři odpoledne na Štědrý den. A jak jsem procházel mezi dědinami, najednou se všude začaly ozývat koledy. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak je to hezké a proplakal jsem celou cestu až domů,“ popisuje osmasedmdesátiletý dirigent.

Nosek pocházel z chudé rodiny, a tak ho potěšil každý dárek. „Jednou jsem dostal hodinky. Z těch jsem měl opravdu velkou radost. Nebo mi Ježíšek nadělil koženou čepici. Byl jsem tak rád, že jsem proletěl celou ulici, abych se s ní každému pochlubil. Když dneska vidím, kolik toho moji vnuci dostávají pod stromeček, říkám si, že ty pravé Vánoce by měly být skutečně o pokoře a skromnosti,“ míní Nosek.

Na Vánoce má ještě jednu vzpomínku. „Bylo mi asi devět let a maminka zrovna pekla cukroví. Na okno zaklepala jedna dívka a vyřídila mi, že mám vzít housle a jít na zkoušku k varhaníkovi. Zrovna se tam zkoušela vánoční mše. Hrál tam i můj tatínek. Když jsme šli potom hrát mši na Štědrý den do kostela, vzal mě cestou na záda, protože tenkrát napadlo strašně moc sněhu,“ připomíná si dirigent.

Nejvíce ale vzpomíná na maminku, která dokázala doma vytvořit krásnou vánoční atmosféru. „Žádné velké dárky jsme nedostávali. Ani jsem pořádně nevěděl, že nějaká ryba existuje. Na večeři jsme měli trhance, natrhané buchty polité mlékem a zasypané makem, a čočkovou polévku. Na stole stála obrovská mísa kompotu ze sušeného ovoce,“ popisuje štědrovečerní večeři.

„Maminka ale dokázala náš domeček vždycky tak krásně ovonět, že jsme se na to se sestrou celý rok těšili. Když mi bylo patnáct, maminka chtěla, abych jí pomohl nastrojit stromeček. Prosil jsem ji, aby to udělala sama. Chtěl jsem pořád věřit tomu, že stromeček přináší Ježíšek,“ uzavírá své vyprávění Jan Nosek.

3. Antonín Tesařík: Těšil se na verneovky

Ředitel hodonínské nemocnice chodil jako malý na Vánoce ministrovat. „Vzpomínám si, že jsem musel vstávat brzo ráno na roráty. Když jsem šel tmavým ránem do kostela, pod nohama mi křupal sníh. Sem tam jsem uviděl v okně nějaké světýlko. A když jsem potom přišel do tmavého chrámu, který se rozsvítil spoustou světel, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek,“ vzpomíná Tesařík.

Vánoce u nich doma patřily podle něj k nejhezčím momentům v roce. „Rodiče se nám snažili vytvořit tu správnou atmosféru, která k Vánocům patří. Sami nastrojili stromeček. Každý rok pro nás bylo překvapení, jak bude vypadat. Nahlíželi jsme vždycky klíčovou dírkou. Tehdy se ještě používaly klasické svíčky, s jejichž vůní se mísila vůně jehličí,“ popisuje Tesařík.

Pochází z Mikulčic, kde se dodnes dodržují tradiční vánoční zvyky. „Chodili jsme na půlnoční, která patřila také k těm silným dojmům z Vánoc. Dneska už jsou lidé více pohodlní a tráví hodně času u televize. Ale když se ve svátečně vyzdobeném kostele rozsvítí světla, zazní housle a ozve se Rybova mše vánoční, považuji to za vyvrcholení celé přípravy na Vánoce,“ tvrdí ředitel nemocnice.

Vánoční zvyky se u Tesaříků dodržují pořád. „Mám dvě dcery. Obě musely povinně házet střevícem, abych zjistil, jestli se budou příští rok vdávat. Odlévali jsme také olovo nebo pouštěli svíčky v lavoru. Nikdy jsme se nezaměřovali jen na dárky, i když jsme se snažili jeden druhého potěšit,“ vzpomíná Tesařík.

Největší radost měl jako malý z knížek oblíbeného Julese Verna, kterých měl doma celou sbírku.
„Nikdy nezapomenu ani na první lyže, které jsme s bratrem dostali ještě jako kluci,“ popisuje ředitel.
Když mu bylo osm let, objevili s mladším bratrem ve skříni v průjezdu schovaný kopací míč. „Přáli jsme si ho pod stromeček. Mysleli jsme si, že to asi Mikuláš zapomněl na nějaký dárek. Už na Štědrý den jsme si s ním hráli. Rodiče pak byli trochu v šoku, když to zjistili. A my jsme pod stromečkem našli okopaný dárek,“ dodává s úsměvem Antonín Tesařík.

4. Jiří Zonyga: Místo kapra smažený sýr

Zpěvákovi a vítězi hudební soutěže X Factor Jiřímu Zonygovi udělaly v dětství pod stromečkem největší radost brusle. „Dostal jsem je v páté třídě. Strašně mě bavilo hrát hokej, ale brusle jsem předtím vždycky musel dědit po bratrovi,“ vzpomíná rodák z Lanžhota.

Štědrovečerní večeře byla u Zonygů hodně netradiční. „Místo klasického kapra jsme měli nejčastěji smažený sýr. Ryby u nás v rodině totiž skoro nikdo nejí. Zato cukroví jsme měli pokaždé aspoň deset druhů. Vždycky jsme si říkali, že to máma trochu přehání,“ usmívá se Zonyga.

Zbytek Vánoc byl u Zonygů už tradiční, ve znamení zpívání koled u stromečku a sledování pohádek v televizi. S večeří často pomáhala starší sestra. „Rodiče byli hodně zaměstnaní. Máma pracovala jako dojička v zemědělském družstvu a musela chodit do práce i na Štědrý den,“ vzpomíná čtyřiačtyřicetiletý zpěvák.

Slavit Vánoce ho baví dodnes. „Mám třiapůlletou dceru. Když se jí u stromečku rozzáří oči, je to krása. Navíc budu mít přes Vánoce volno, takže se na ně letos opravdu těším,“ říká Jiří Zonyga.
Přípravu štědrovečerních oslav ale nechává na manželce. V současné době jezdí po koncertech s kapelou Olympic a fanoušci ho mohou vidět také v muzikálu Johanka z Arku.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!