Narodil se před třiatřiceti lety v Jablonci nad Nisou. Do Mladé Boleslavi ho přivedl rozhlas, v němž pracuje dodnes. Kromě toho je Jan Boček diskžokejem. Vystupuje pod jménem DJ Boccelli. Život za mixážním pultem je nejen jeho prací, ale také koníčkem.
„Do Mladé Boleslavi jsem se poprvé dostal v roce 1997. Tehdy jsem se dozvěděl o Radiu Delta. Měl jsem zkušenosti z libereckého rozhlasu, kde jsem od patnácti let pracoval jako moderátor,“ vzpomíná Boček.
V osmnácti letech začal moderovat noční a brzké ranní vysílání na Deltě.
„Kvůli dojíždění z Jablonce to nebylo moc dobré. Cestování bylo náročné na peníze i na čas. Kvůli tomu jsem byl nespolehlivý. Dojížděl jsem vlakem a na vysílání jsem několikrát přišel pozdě. Dnes vím, že jsem té práci nedával to, co bych měl. Po roce jsem z rádia odešel,“ říká Boček.
Osudový návrat
Po třech letech se však do Boleslavi vrátil. A zůstal tam dodnes. „Tehdy mi z rádia volal Jiří Štěpánek a ptal se, zdali jsem už dostal rozum. Tak jsme si plácli podruhé,“ říká Boček.
Výběr střední školy neměl s hudbou, které zcela propadl, nic společného. Vyučil se tiskařem na polygrafickém učilišti. „Ale od konce školy jsem tiskárnu ani tiskařský stroj neviděl,“ tvrdí Boček.
Mixovat hudbu začal stejně brzo jako s moderováním v rádiu. V patnácti letech.
„Bylo to pro mě zajímavé, muziku jsem měl vždycky rád. Nejvíc jsem tíhnul k taneční hudbě. Snažil jsem se vydobýt si postavení. A povedlo se,“ říká Boček.
Umělecké jméno Jana Bočka je DJ Boccelli. Vzniklo z jeho příjmení.
„Myslím, že to tehdy bylo takové plácnutí do vody. Jednou jsem hrál asi hodinovou produkci u kamaráda. Když mě uváděl, do mikrofonu řekl, teď nastoupí můj italský kolega Boccelli. Od té doby se to drží,“ vypráví Boček.
Není diskžokejem, který hudbu jenom pouští. Tvoří vlastní nebo remixuje písničky, které se mu líbí.
„Skladba mě musí zaujmout. To je první varianta. Tou druhou je, že mě napoprvé nezaujme, ale mezi lidmi se z ní stane hit. Jde spíše o pomalejší písničky, které se v klubu nedají zahrát v klasické podobě. Tak ji podle svého upravím, aby se dostala na parket,“ vysvětluje Boček.
Lidé, kteří se této práci věnují, musí mít vždy povolení od autora. V Česku je to jiné než jinde ve světě.
„U nás je trochu problém, že ne každý souhlasí. Třeba rockeři. Ve světě je remix písniček normální. Všichni jsou pro, protože vědí, že si jejich hudbu poslechnou i lidé, ke kterým by se normálně nedostala. Příklad je třeba Filip Šubr a jeho písnička Radši si to píšu. Po zremixování se stala nejhranější v jižních Čechách,“ říká Jan Boček.
Vlastní nevlastní skladby
Při tvorbě taneční hudby se občas stane, že se autoři opakují.
„Stalo se mi to nedávno. Člověk se snaží vytvořit vlastní píšeň. Není to tak dlouho, co jsem jednu dělal. Týden na to jsem poslouchal radio, kde zrovna hrála skladba, která se už dlouho v hraje. Jenom jsem se chytil za hlavu a řekl si, že to snad není možné. Prvních několik taktů jsem měl stejných. Melodie, která se mi líbila, vyšla při skládání zřejmě z podvědomí. Proto jsem ji upravil. I když jsem s výsledkem spokojený, tak už to stejně není ono,“ míní Boček.
Kromě remixování či tvoření má i „normální“ zaměstnání. Je zvukovým režisérem boleslavských rádií. Na starost má výrobu reklamních spotů, upoutávek na pořady či výrobu znělek.
„Navíc vytvářím vlastní hudební podklady pod reklamy. Dělám to, pokud si zákazník nevybere z archivu. Ke mně se dostane scénář spotu, kde je napsané jméno firmy, jaká hudba má být použitá, na které stanici se bude vysílat, text spotu, představu klienta o hlase. Podle toho se rozhodnu, kterému herci zavolám, aby reklamu namluvil,“ vysvětluje systém práce Boček.
Na své práci si nejvíce váží toho, že je zároveň jeho koníčkem. „To bohužel nemůže říci každý. Jsem za to moc rád,“ dodává Boček.
JAN BOČEK ALIAS DJ BOCCELLI
narodil se 2. října 1977 v Jablonci nad Nisou
do Mladé Boleslavi ho přivedla práce v rádiu. V boleslavských rádiích pracuje už deset let
jeho umělecké jméno je DJ Boccelli
tvoří vlastní hudbu a remixy
