Jan Paukert odešel, tradice trvá

Kdyby mělo období první republiky charakteristickou chuť, určitě by chutnalo po humrové majonéze a chlebíčcích z lahůdkářství Paukert.

Herec Vlasta Burian miloval delikatesy z lahůdkářství Jan Paukert natolik, že v něm pořádal chlebíčkové party. Právě chlebíčky Jana Paukerta staršího proslavily snad nejvíc, byl jejich „vynálezcem“.

Jméno Paukert přežilo i komunistický režim. Obchod jméno rodiny v té době nenesl, ale Pražané stále nakupovali „u Paukerta“. A přestože odchodem syna zakladatele Jana Paukerta, který zemřel 14. ledna 2010 v jedenadevadesáti letech, se uzavřela jedna kapitola historie, lahůdkářství na Národní žije dál.

Vzestup firmy

Poprvé se dveře obchodu Jana a Štěpánky Paukertových otevřely v září 1916. Po zkušenostech u renomovaných evropských firem založili exkluzivní lahůdkářský podnik v centru Prahy na Národní třídě. Tehdy ještě v čísle 19, ve vedlejším domě, než kam jsou Pražané už desítky let zvyklí chodit. Rychlý rozmach firmy si vyžádal rychlou změnu adresy. Odehrála se v roce 1920.

„Zedníci probourali mezi oběma domy průchod a Paukertovi přenesli majetek a zboží. Jeden den se prodávalo v domě číslo 19, a druhý den v čísle 17,“ vzpomíná nevlastní syn Jana Paukerta mladšího a pokračovatel rodinné tradice Richard Švec.

Podnik převzal syn

Štěstí přálo Paukertovým nejen v obchodním, ale i v osobním životě. V roce 1918 se jim narodil syn Jan, s nímž se pojí pokračování firmy.

Prošel výchovou, tehdy obvyklou v prvorepublikových podnikatelských rodinách. Začínal jako pikolík v podniku svého otce, pak po jeho vzoru projel při cestě na zkušenou polovinu Evropy.

Naučil se německy, jelikož jeho chůvou byla sudetská Němka, hovořil i anglicky, protože ho otec přihlásil na anglické gymnázium. Praktickou výuku absolvoval v hotelu Pupp v Karlových Varech a v německém Hamburku. Potom se vrátil na Národní a rozvíjel lahůdkářství s otcem.

„Naše firma má nejstarší lahůdkářskou tradici v Praze i v celých Čechách,“ říká Švec.

Paukertovo lahůdkářství bylo za první republiky vskutku vyhlášeným místem, kde si dávali dostaveníčko labužníci z celé Prahy. Lákala je nabídka z celého světa. Paukertovi totiž dováželi třeba z Bavorska uzeniny, z Francie sýry a paštiky, ze Středomoří ryby. Lahůdky byly vždy čerstvé. Například živé želvy, humři a langusty dorazily vlakem na Wilsonovo nádraží, odkud je příručí dovezli rovnou do obchodu.
Na některé speciality vzpomíná ve své knize Z hotelu Ritz do kuchyně Vlasty Buriana Jaromír Trejbal, osobní kuchař krále komiků. Paukertův vynález, chlebíček s rostbífem a cibulovou majonézou, byl podle něj nejlepší lahůdkou v Praze.

Rodinné lahůdkářství doplnila vinárna U Fausta a Markétky, kde se kromě nápojů podávala i domácí kuchyně paní Štěpánky. Vinárna sloužila jako soukromý klub.

Hvězdy na Národní

Vinárnu si oblíbila slavná zpěvačka Ema Destinnová. Na ni vzpomínali u Paukertů rádi. „Sedávala ve třetím boxu a s oblibou si dávala žlutý francouzský likér Izarra,“ říká Švec.

Umístění na Národní třídě bylo pro firmu velkou výhodou – v blízkosti Národního divadla, Topičova nakladatelství a později i Lidových novin. Mezi hosty Paukertova lahůdkářství patřili například Jaroslav Seifert, Viktor Dyk, Hugo Haas, Václav Talich, Hana Vítová, Jan Werich a Jiří Voskovec.

Druhá světová válka a znárodnění firmy v roce 1952 znamenaly konec rodinné tradice. Krátce po listopadu 1989 opět převzal firmu Jan Paukert, ale řízení se už věnoval Richard Švec.

V říjnu 2008 bylo lahůdkářství pod názvem Jan Paukert znovu otevřené po rozsáhlé rekonstrukci. Slavnosti se tehdy zúčastnil i Jan Paukert mladší. Podle Švece se aktivně zapojoval do chodu obnoveného lahůdkářství. „Bral to tak, že může pokračovat v rodinné tradici,“ podotýká Švec.

Paukert je fenomén

Jméno lahůdkářské firmy dnes ale žije jinak než jen v podobě podniku na Národní třídě. „Paukertovo jméno je fenomén, za první republiky tam všichni chodili, hodně se o lahůdkářství mluvilo a vzpomínka přežila díky filmům a knihám dodnes,“ říká historik Tomáš Dvořák z Muzea hlavního města Prahy, který se dlouhodobě věnuje historii pražských kaváren a restaurací.

„V mnoha filmech nebo knihách, které mají evokovat atmosféru první republiky, se objevuje lahůdkářství jako určitý symbol té doby,“ dodává Dvořák.