Starostce Mariánských Hor Lianě Janáčkové zvoní telefon. „Cikáni nám zdevastovali opět další byt na Bedřišce,“ říká mimo jiné někomu na druhé straně a vzápětí dodává: „Jsou to zmetci.“ Potom hovor dokončí, otočí se a spustí: „Kdeže jsme to skončili?“ U obrazů, které maluje. Právě na tuto zálibu se jí Sedmička ptala.
V ateliéru máte spoustu obrazů. Už jste je někde vystavovala? Více než před rokem jsem vystavovala v Chagallu. Šéf galerie Petr Pavliňák měl při vernisáži krásný projev, ten si pamatuji ještě dnes. Výstavu navštívilo hodně lidí, ohlasy byly moc pěkné. Letos už mám domluvený termín v senátu. Výstava by měla být někdy v dubnu nebo v květnu. Hodně se na to těším. Mým dnes už bývalým kolegům se moje díla líbila, dokonce jsem jim nějaká i prodala. Cena se pohybuje mezi 1500 a 2500 korunami.
Bylo vás v senátu více s výtvarnými ambicemi? Třeba Mirek Škaloud dělal počítačovou grafiku. Taky měl výstavu v senátu a byla moc krásná.
Kdy jste vůbec začala malovat? Už v mládí jsem dělala olejomalby. Ale vždy jen abstrakci, nic jiného ani neumím. Kdysi jsem zkoušela i nějaké ty krajinky, ale moc mne to nebralo. Před dvěma lety jsem se začala zabývat technikou, které se říká enkaustika. To je malba horkým voskem a takovou speciální žehličkou.
To jste se naučila sama? Ne, byla jsem na víkendovém kurzu u Jany Škaloudové. Hodně mne to zaujalo, hlavně možnost použití kombinace nejrůznějších barev. Od té doby jsem vytvořila několik stovek narozeninových přání a obrazů. Nedávno jsem si k tomu koupila i takovou speciální desku. Vypadá, jako by se na tom dalo grilovat maso.
Kdy nejčastěji malujete? Když máte špatnou náladu anebo když jste v klidu? Na tom nezáleží. Spíš mám problém, že když se do toho zaberu, tak nevím, kdy přestat. Dokonce jsem jednou malovala na zahradě až do pěti hodin do rána, ptáci už zpívali. Raději maluji než uklízím. Tuto činnost opravdu nesnáším.
Věnujete i jiným druhům umění? Maluju i na textil, dělám batiku, bižuterii. Zkoušela jsem keramiku, něco jsem na hrnčířském kruhu i roztočila, ale moc mi to nešlo. Každopádně ani já ani dcera neděláme žádné reprodukce, napodobeniny. Všechno tady v ateliéru jsou poctivé originály.
Vystudovala jste architekturu. Souvisí vaše záliby s tímto oborem? Něco na tom je. Barvy mne provázely celý život. Dokonce i dnes se částečně věnuju architektuře. Navrhuji fasády obecních domů, třeba tady na Korunní ulici. Někdy i radím soukromým investorům, když si nejsou jisti, jakou barvu zvolit. Ale zdarma, není to žádná výdělečná činnost. Prostě mne to baví.
A kdy zase budete vystavovat v Ostravě? Počítám, že někdy na podzim. V naší knihovně v Mariánských Horách.
Slavné výroky Liany Janáčkové
Ostrava | Skoro vždy, když se mluví o starostce Lianě Janáčkové, jedná se o výbušné téma. A téměř pokaždé z něj vyjde s nálepkou rasistka. Sama se přitom kontroverzní pověsti brání. „To ze mne udělala média. Jsem hodná holka, akorát nemám ráda cikány,“ říká starostka.
Poprvé se „proslavila“ už v roce 1997 návrhem, že radnice přispěje na letenku Romům, kteří chtěli emigrovat do Kanady. Podmínkou bylo, aby vrátili dekret na byt a odhlásili se z trvalého bydliště. „Je to pomoc oběma skupinám lidí, které spolu nemohou a ani nechtějí žít,“ bránila tehdy svůj návrh. O deset let později unikl do médií tajně pořízený záznam z jednání s obyvateli kolonie Bedřiška. Ti si stěžovali, že úřad k nim sestěhoval všechny Romy z okolí. „Nesouhlasím s jakoukoliv integrací cikánů, bohužel, jsem rasistka. Chápu, že je to vůči vám nespravedlivé, ale já už ty cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela jenom mít ten dynamit a odstřelit je,“ říkala na nahrávce.
Loni došlo v Bedřišce k útoku zápalnou láhví na dům romské rodiny Podraných. Janáčková reagovala, že Romové útok fingovali, protože se chystají k emigraci do Kanady. Vzápětí se rodině omluvila./jt/
