Jaroš je v KHL poslední sezonu

Trenér brankářů Dinama Minsk Petr Jaroš po dvou letech v Kontinentální hokejové lize končí.

„Je to tak, chci skončit,“ potvrzuje informaci pětatřicetiletý rodák z Jihlavy. „Teď je mým hlavním cílem, abychom se s Dinamem dostali do play-off a abych se rozloučil s co nejlepšími výsledky,“ dodává.

V tom, jakým směrem se budou jeho kroky ubírat dál, zatím úplně jasno nemá. -Přemýšlel jsem, že bych si rok udělal úplně volno. Potřebuju dát dohromady barák. A taky mám spoustu materiálu, který musím konečně nějak roztřídit a udělat si ve všem trochu pořádek,“ říká.

Konec v Minsku teprve plánuje, ovšem ukončení spolupráce s běloruskou reprezentací je hotovou věcí. Letos působil Jaroš jako trenér gólmanů u národního týmu Běloruska na světovém šampionátu.

„Jde o to, že už jsme si s manželkou udělali určité plány právě na dobu, kdy se koná další mistrovství světa, takže jsem nabídku na prodloužení ani nezvažoval. Ono se to pak navíc vyřešilo samo, protože novým hlavním koučem běloruské reprezentace je Fin Heikkilä a ten si vzal svého trenéra brankářů. A já jsem jenom rád,“ tvrdí Jaroš.

V Dinamu letos pracuje mimo jiné s kanadským gólmanem Kevinem Lalandem, kterého si prý vyhlédl už v předchozí sezoně. „Líbil se mi, jak loni chytal za Čechov a řekl jsem si, že by se nám mohl hodit. Je mladý a aš na suchu nebo na ledu, případně při rozborech u videa je práce s ním naprosto výborná,“ pochvaluje si přístup svého nového svěřence, který patří k nejlepším v rámci celé soutěže.

Nepříjemné pocity už zůstanou Jinak je ale na Jarošově letošním vyprávění o KHL přeci jen něco odlišného od toho loňského. Stín do něj vnesla tragická událost ze 7. září, kdy se při startu zřítilo letadlo s hokejovým mužstvem Jaroslavle a všichni hráči včetně realizačního týmu při neštěstí zahynuli.

„Když jsem se to dozvěděl, absolutně jsem tomu odmítal věřit. Potom se ale ona informace potvrdila a já měl najednou pocit, že musím okamžitě domů, že už tam prostě nechci být,“ vybavuje si prvotní reakce. -Pak jsem se naštěstí trochu uklidnil a uvědomil si, že i tak je létání pořád nejbezpečnější způsob přepravy.“

Přesto se ani teď, tři měsíce po události, neubrání nervozitě, když vstupuje na palubu letadla.

„Kolikrát se mi zdá, že jedeme po ranveji nějak moc dlouho a že už nemůžeme stihnout vzletět. Oni nám sice vysvětlovali, že se nemusí hned nahoru, že se delší jízdou po ranveji šetří palivo, ale stejně ty nepříjemné pocity už ve vás asi zůstanou navždycky,“ zamýšlí se.

Konkurence by nám prospěla Koncem ledna poletí Jaroš s týmem také na Slovensko. Letos je totiž jedním z účastníků KHL HC Lev Poprad. „Myslím, že by i Česku prospělo, kdyby se některý klub mohl do KHL přihlásit. Ale asi se tady bojí konkurence, takže to moc nevypadá. Naopak Popradu můžeme jenom přát, aby tam dlouho vydržel. Podle mě to dělají dobře a jejich vystupování v soutěži se mi líbí,“ nechal se slyšet bývalý trenér brankářů prvoligové Dukly Jihlava.