Jazzman, který rád plní lidem přání | E15.cz

Jazzman, který rád plní lidem přání

Hana Hejduková

Share on Facebook Messenger
Někdo ho zná jako prodavače v hudebninách, jiný jako organizátora.

Rudy Kulka je milovník jazzu. Rozhodl se se všemi jeho zákoutími seznámit také obyvatele Boleslavi. Vznikl i festival Jarní jazzové dny.

S čím jste jej zakládal?
Jazzové festivaly jsou skoro všude, má je Plzeň, Slaný, Ústí nad Labem, v Hradci Králové se týden hraje na náměstí, v klubech i velkých sálech. Přišlo mi neúnosné, aby Mladá Boleslav žádný festival neměla. Tehdejší ředitel Kulturního střediska Svět Vratislav Houštecký nápadu fandil, během šesti ročníků jsme do Boleslavi přivezli špičkové interprety. Bohužel nový ředitel Světa Zdeněk Vranovský nás z akce odsunul. Naposledy na ní tak hrál Original Swing Band Mladá Boleslav a jedna pozvaná kapela.

Organizujete pravidelně i koncerty Jazz pro radost.
První tři večery jsem pořádal v restauraci Hanoi. Muzikanti z Prahy byli hodně překvapení, že budou hrát jazz ve vietnamské restauraci. Návštěvnost byla, bohužel, slabší, takže mi po třech večerech dal majitel najevo, že už na akci nebude přispívat. Hledal jsem jiné vhodné místo a objevil restauraci Zlatá kovadlina, kde majitel při opravách vytvořil pódium. Asi dva roky jsem tam zval kapely, pak už se to majiteli nevyplatilo. Získal jsem naštěstí grant od města. Uvidíme, jak to bude dál.

Na který koncert jste nejvíc hrdý?
Na vystoupení americké zpěvačky Elisabeth Lohningerové s klavíristou Walterem Fischbacherem ve Škoda Auto Muzeu. To bylo, jako kdyby místní vážili cestu do newyorského klubu. Pozval jsem ale do Boleslavi i další špičkové zahraniční a české jazzmany. Na to, co se vymyká tradičnímu jazzu, na který jsou místní zvyklí, ale v Boleslavi lidé nechodí. Připadá mi to, jako kdyby stále poslouchali jen pohádku O Červené karkulce.

Kolik tak přijde lidí?
Na zmíněné americké zpěvačce jich bylo čtyřiapadesát. A nepřijdou ani muzikanti, což nechápu. Když jsem hrál na okresní úrovni stolní tenis a Škoda Auto angažovala šikovné hráče, chodil jsem se koukat na tréninky a zápasy, abych to okoukal, a podařilo se mi dostat na lepší úroveň. Koncerty v Boleslavi se ale budu snažit pořádat, dokud to půjde.

Děláte také Gramonostalgii.
V depozitáři Muzea Mladoboleslavska mají nádhernou sbírku šelakových gramofonových desek a gramofon v bezvadném stavu. Ředitele Luďka Beneše napadlo, že bych mohl dělat hudební pořady. Staromilci je přijali.

Měl jste pořad i v rádiu.
Dostal jsem v roce 1995 dvacet CD, abych rozjel Rádio Jizera, že jinak majiteli vezmou licenci. Přidal jsem svou hudbu, celý den poslouchal a vybíral vhodnou muziku, aby rádio hrálo dobře. Pak jsme také zavedli takzvané speciály, já měl v úterý pořad oldies muziky a v pátek blok od osmi hodin večer až do půlnoci, kdy jsem hrál jazz i blues a před půlnocí hudbu, která v rádiích nebyla, třeba americkou country či francouzské šansony. Bohužel v roce 2001 nastoupil nový ředitel, který speciály zrušil. Dodnes se mě na ně lidé ptají.

Kdyby přišla podobná nabídka, přijal byste?
Český rozhlas chce od příštího roku spustit specializované digitální rádio, kde bude jazz nonstop podobně jako na stanici D-Dur klasická hudba. Byl jsem přizvaný do pětičlenného týmu, který stanici připravuje, a měl bych tam mít některý den i svůj pořad.

Dlouho hudbu i prodáváte, mění se zájem lidí?
Nemění, stále je velká většina zaměřena na komerci. Navíc zlatá éra, kdy vyšly na CD Šmoulové a my je podávali z krabice pod pultem, je už dávno pryč. Mne ale na této práci vždy zajímalo spíš, jak funguje distribuce. Do- kázal jsem pak lidem pora- dit, protože jsem věděl, kde CD najít, odkud ho objed- nat. Plnit přání lidem, to mě bavilo. Sahat pro Šmouly umí každý.

V seriálu Comeback je postava Ozzáka. Vnucuje lidem v obchodu rockovou hudbu. Nejste takový jazzový Ozzák?
To ne. Ale stávalo se často, že někdo přišel pro radu. Většinou jsem se trefil. Třeba letos na jaře přišla žena ve věku téměř osmdesát let. Svěřila se mi, že jí umřel manžel a že by potřebovala hudbu, která by ji rozptýlila. Na vybranou skladbu se jí ve sluchátkách úplně rozjasnila tvář a CD si odnesla. Za čtrnáct dní přišla znovu. Dnes chodí na jazz, byť téměř celý život nevěděla, co to je.

Hrajete na nějaký nástroj?
Začal jsem jako student hrát na kytaru. Kdo na ni uměl, byl oblíbený mezi děvčaty. Pak jsem ale zjistil, že se na mě hrne spousta muziky, kterou nestíhám ani poslouchat, a pověsil jsem kytaru na hřebík.

Máte nějaký jazzový sen?
Aby víc lidé v Boleslavi chodili na jazz, nejen na ten tradiční, a snažili se mu porozumět.

Autor: Hana Hejduková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.