Je tady krásně, ale jen aby to vydrželo, obávají se lidé v Malé Skále

Malá Skála je vesnice osobností. Působil tam malíř Josef Jíra, klid u Jizery hledá třeba Lucie Bílá nebo Luba Skořepová. Co tam všichni tak milují?

Pro náhodného návštěvníka to může být jen průměrná vesnice. Vylidněné ulice, jejichž ticho prořízne občas štěkot psa. Štamgasti v zaplivané hospodě, otrávení světem, kterému nerozumí.

Kdo Malou Skálu zná, ví, že je to místo, kterým prochází umění. Obec, která každý rok ožije festivalem Benátská noc a navíc bod, ke kterému se stahují známé osobnosti. Na nákupu v samoobsluze lidé potkávají Lucii Bílou, Lubu Skořepovou nebo olympionika Miroslava Šimka. Jak je možné, že je Malá Skála tak jiná?

Za klidem i romantikou

„Tahle obec je výtvarná, je tu něco jako světlo, které sem lidi podvědomě přitahuje,“ říká Luba Skořepová. Odkazuje tak mimo jiné na Josefa Jíru, který tu tvořil a založil galerii ve zdejším Boučkově statku.

Funguje tam také hospoda, která je, stejně jako cokoliv na Malé Skále, úplně jiná. Historická roubená stavba má atmosféru a člověk si u piva připadá jako v polovině devatenáctého století.

Právě v Malé Skále, kterou z jedné strany lemuje romantický Pantheon a opačné panorama uzavírají Suché skály, žila spisovatelka Jarmila Glazarová. Ráda sem jezdila kandidátka na prezidenta Jaroslava Moserová, lidé stále vídají modelku Dianu Kobzanovou. A jen kousek proti proudu řeky Jizery v obci Lišný hledá klid Lucie Bílá. Fotky její chalupy nedávno obletěly bulvární média. „Mám to tady moc ráda. Vracím se sem jako domů,“ řekla Bílá loni na koncertu v Jablonci nad Nisou.

V. I. P. osobnosti sem jezdí za romantikou. Z Prahy dorazí na Malou Skálu za necelou hodinu. Hledají tu klid a někteří také magickou energii.

„Mám na Skále zahradu, na které rostla stará višeň s vykotlaným kmenem. Chtěla jsem ji zachránit, i když lidé říkali, že už to nemá cenu. Ale ona skutečně začala kvést. To byl první zázrak. Jenže pak přišla bouře a blesk tu višeň skolil, koruna dopadla na zem. Ale vzápětí z ní začaly růst nové pruty. Viděla jsem další zázrak,“ vyznává se Skořepová.

Herečka vypráví o léčivých pramenech a tajemných místech, kterých je prý Malá Skála plná. „Když jsem se asi před čtyřiceti lety přistěhovala, ještě tu byli písmáci. Říkali mi, že jsou tu někde tajné chodby po Přemyslovcích,“ popisuje. Prý ještě v době, kdy se sem přistěhovala, tu ženské skákaly do Jizery, i když neuměly plavat. „Zešílely. Ale možná se to jen říkalo,“ dodává Skořepová.

Atmosféru Malé Skály určují nejen památky, ale i zdejší hospody. Třeba ta v sokolovně. Ze vstupních dveří právě vychází skupinka mladých lidí, míří k autu a z kufru vytahují pouzdra s hudebními nástroji. Hostinský slaví narozeniny.

Tělocvična se proměnila v sál s nejméně šesti velkými stoly, za které usedají hosté. Jazzová kapela na pódiu ladí a mezi tím vším pobíhá hostinský Jiří Vaněk. Vypadá, že se nedokáže zastavit. Sice si co chvíli s někým ťuká, ale pít stíhá jenom za běhu.

Kapela Aurora Jas band pochází z Prahy a tohle je jejich druhý koncert v kraji. S hostinským se seznámili, když hráli na svatbě, a rozuměli si. Proto mu teď na oslavě hrají jen za občerstvení.
Muzikanti zamíří ke svým nástrojům a za chvíli se sálem rozlehne jazz.

Jizera jako Václavák?

Miroslav Šimek, zdejší rodák a držitel dvou stříbrných medailí z olympiád v Barceloně a Atlantě a čtyř zlatých medailí z mistrovství světa v kanoistice, sedí v hospodě o pár ulic dál. Na první pohled je zřejmé, že se zde setkávají výhradně Maloskaláci. Prostor připomíná garáž. Že se uvnitř pije, rozpozná kolemjdoucí jen z vývěsní cedule zvoucí na pivo.

„Když jsem byl malý, Malá Skála byla zemědělská vesnice. Teď je hlavně rekreační, což je dobré nejen pro ekonomiku, ale i místní lidi,“ potvrzuje kanoista. Má v plánu otevřít v Malé Skále půjčovnu lodí. To se moc nelíbí členům zastupitelstva. Obávají se, že by s dalším přívalem turistů Maloskalsko ztratilo kus svého kouzla.

„Bojím se, že se z Jizery stává Václavák. Začíná být přecpaná, proto se bráníme dalším půjčovnám lodí. I rybáři si už stěžují, že kvůli vodákům nic nemůžou chytit,“ popisuje místostarosta Petr Votrubec.
Sám silně vnímá zvláštní atmosféru obce. „Maloskalsko je obrovské inspirativní prostředí. Má genia loci, osobité kouzlo, proto se sem lidé rádi vracejí. Hodně cestuji do zahraničí, ale když se vrátím, musím si říkat, proč jsem vůbec někam jel. Starousedlíci si už to kouzlo neuvědomují, ale turisté jsou nadšení,“ tvrdí Votrubec.

Nechtějí další zástavbu

I proto se zastupitelé brání další výstavbě. Vytvořili územní plán, který by měl zamezit zbrklé stavbě domů v Malé Skále a ničení krajiny. „Poslední dobou tu vyrostlo hodně domů. Nedivím se, každý by tu chtěl bydlet,“ usmívá se zdejší obyvatelka Eva Krátká.

Obec má ale i docela běžné starosti. Třeba se zdejší devítiletkou. Hrozí, že kvůli nedostatku žáků bude muset zrušit druhý stupeň, což ale zastupitelstvo nechce dovolit. „Máme dotace pětatřicet tisíc ročně na žáka, proto bojujeme o každé dítě,“ říká Votrubec.

Jenže dětem takový stav vyhovuje. „Ve třídě nás je jen třináct. A to je dobře, nechtěli bychom větší třídu,“ tvrdí osmáci. Kluci se rozesmějí a dodávají: „Jsme asi třetí nejpočetnější třída.“
Obec láká mladé lidi. „Proto jsme renovovali halu, teď jsou zde mimo jiné i tenisové kurty a uvnitř horolezecká stěna,“ popisuje Votrubec.

Stěnu spravuje Jiří „Šťáva“ Šťastný. Patřil mezi horolezeckou špičku, momentálně je oficiálním zástupcem prestižní švýcarské značky distribuující horolezecké zboží. Malou Skálu miluje, ale obává se, aby obec nezničila doprava.

Kamiony projíždějí například do místní stáčírny vody. Obyvatelé Malé Skály si stěžují na obrovský hluk, jenž ztrpčuje život všem, kteří mají domy podél trasy, kudy kamiony jezdí. Existuje několik řešení, ale zatím leží na papíře.

Jedním ze stavení, které trpí každodenním průjezdem aut, je i Boučkův statek s hospodou a galerií. Hostinští jsou přesvědčení, že otřesy způsobené těžkými náklaďáky narušují základy památného statku.
Neztratí Malá Skála kouzlo, kvůli kterému sem lidé jezdí? Nové domy mění ráz obce, přicházejí sem lidé, kterým schází k regionu vazby.

„Dnes se stále míň lidí zajímá o historii, proto mám strach, že brzy zapomenou na tajemnou minulost. Mrzí mě, že není nikdo, kdo by historii a legendy z okolí sepisoval. Sama jsem se snažila sbírat historii, hlavně o Líšném, protože tu byl těžký život, lidé žili v obrovské chudobě, kterou si už dneska neumíme představit. Moje chaloupka například nebyla ani z cihel, jen z oblázků z Jizery, a nebyla tu podlaha, jen udusaná hlína. Dnes se staví čím dál víc moderních domů a tradiční obraz vesnice mizí,“ dodává Luba Skořepová.

MALÁ SKÁLA

Obec má 1164 obyvatel, leží na řece Jizeře v chráněné krajinné oblasti Český ráj. Nad vesnicí se tyčí největší český skalní hrad Vranov, známější pod názvem Pantheon. Nyní je v rekonstrukci. O dva kilometry dál leží strážní hrad Frýdštejn. Na druhém břehu Jizery jsou pískovcové Suché skály. Turisté vyhledávají také lesní hřbitov, kde je pohřbena maloskalská rodačka, spisovatelka Jarmila Glazarová.

Podle údajů z Českého statistického úřadu je 698 z 1164 obyvatel obce v činném věku. Nezaměstnanost na Maloskalsku je 8,3 %, což je míra srovnatelná s celým okresem.