Je páteční ráno. Po nedávné oblevě začalo znovu sněžit. Přes noc napadlo několik centimetrů sněhu. Meteorologové ale na příští dny slibují další bílé nadělení. Pracovníkům frýdecko-místeckých Technických služeb, kteří uklízejí sníh z cest a chodníků, začíná dvanáctihodinová směna. Přidávám se k nim.
Stačily dvě lžíce velkého nakladače, a násypník multikáry se naplnil téměř dvěma tunami soli. Ještě krátká zastávka na váze a vyjíždíme do ulic. Sedím vedle řidiče Jaromíra Vochaly. V příštích několika hodinách budeme prohrnovat a solit chodníky ve Frýdku. Druhá posádka zamířila na protější břeh Ostravice.
S multikárou na chodník
Z rušné silnice si to multikára s blikajícím majáčkem namířila na chodník. Jedeme přes Koloredovský most, objíždíme Zámecké náměstí, třídou T. G. Masaryka pokračujeme na sídliště Slezská a zpět blíže k centru.
Cestou míjíme chodce, kteří ustupují stranou. Potkáváme také skupinu lidí v oranžových vestách. Se shrnovači a lopatami na rameni jdou čistit přechody pro chodce a autobusové zastávky. Nejvíce pěších se vyrojilo před osmou hodinou, kdy začíná škola.
„Někdy je to o nervy. Stačí chvilka nepozornosti, a může se stát neštěstí. Někteří lidé nám nadávají, když mají ustoupit do závěje. Kdybychom ale sníh neodhrnuli a neposypali, nadávali by ještě více,“ tvrdí Vochala.
Se sněhem nemá mnoho práce. Jeho kolega na noční směně většinu chodníků prohrnul. Občas přesto sklápíme radlici a odhrnujeme menší sněhové závěje, abychom chodník rozšířili. Když pak sjíždíme na silnici, připadám si jako v tanku, který překonává zátarasy.
Často odbočujeme, couváme a zajíždíme do postranních uliček. Brzy ztrácím přehled, kde vlastně jsme. Řidič multikáry ale zná svůj rajon dokonale. „Jezdím tady deset let. V zimě se sypačem, na jaře a v létě se zametacím vozem,“ vypráví o sobě.
Záhy prokazuje opravdové mistrovství, když na centimetr přesně projede úzkou uličkou mezi zahradním plotem a nárazníkem auta zabírajícího část chodníku. „Špatně parkující řidiči nám údržbu hodně komplikují. Často se kvůli nim musíme vracet a doufat, že už odjeli,“ říká Vochala.
Loprais by to zvládl?
Po svačině přesedám do kabiny nového sypače Tatra, vybaveného mohutnou nastavitelnou radlicí. Město za něj zaplatilo tři a půl milionu korun. Řidič František Skoček s ním zrána rozmetal drcenou škváru na silnice v Lískovci. Teď nás čekají Panské Nové Dvory a Vršavec.
„Dnes je to pohoda. Zatím jsme rozhrnovali jedinou sněhovou bariéru, abychom se mohli otočit. Když napadl první letošní sníh, jezdili jsme stále se sklopenou radlicí,“ vzpomíná Skoček.
Sníh ale není jediný problém. „S řidiči je to stále horší. Neberou vůbec ohled na to, že musíme odhrnout a posypat silnice, aby se další lidé dostali do práce nebo aby k nim mohli přijet popeláři nebo záchranka,“ stěžuje si řidič tatry.
Minulou zimu se pod ním v Zátiší utrhla krajnice. Z příkopu ho musel vytáhnout bagr.
„Vyhýbal jsem se špatně zaparkovanému autu, ale bylo hodně měkko. Sjel jsem do příkopu. Když to uviděl jeho majitel, jenom posměšně poznamenal, že kdybych byl Loprais, tak ho objedu,“ líčí svou zkušenost Skoček.
Přesto nezatrpkl, a každou zimu vytáhne z příkopu sněhové bariéry nebo ledových kolejí několik aut. Dalšího zachráněného si mohl připsat, když jsme projížděli kolem penzionu Zámek Dona Quijota. Řidič avie se marně snažil vyjet na krajnici oddělující silnici od parkoviště.
Na chvíli zablokoval dopravu tak, že jsme mu nemohli hodit pod kola ani pár lopat škváry. Nakonec se ze zledovatělé stopy vymanil a odjel.
Sůl nad zlato
Zaměstnanci Technických služeb udržují okolo tří set padesáti kilometrů cest a chodníků. Mimo to odhrnují sníh a sypou autobusové zastávky, parkoviště a schodiště u veřejných budov. Posádky posypových vozů ale nemohou být v jednu chvíli všude, a proto se řídí plánem zimní údržby. Magistrát v něm určil pořadí důležitosti.
„Nejprve ošetřujeme autobusové trasy a páteřní chodníky v centru města. Nejméně používané chodníky na sídlištích a v místních částech přicházejí na řadu jako poslední,“ vysvětluje ředitel Jaromír Kohut.
Kdyby platilo známé přísloví o soli nad zlato, vedoucí provozu komunikací Michal Rylko by byl s nadsázkou nejbohatší člověk ve městě. V solničce, jak pracovníci Technických služeb nazývají krytý zásobník, má připraveno dvě stě tun posypové soli a přibližně stejné množství strusky a drceného kamene.
„Více se tam nevejde. S dodavateli jsme se ale dohodli, že případné tenčící se zásoby okamžitě doplní,“ vysvětluje Rylko. Dohoda s dodavateli je na místě. Spotřebou soli je letošní zima nejnáročnější za posledních pět let. „Cestáři už spotřebovali na tři sta padesát tun škváry a soli,“ informuje mluvčí magistrátu Jana Matějíková.
Znovu v terénu
Meteorologové se nemýlili. Následující den začalo hustě sněžit. V Technických službách povolali na úklid silnic a chodníků i zaměstnance, kteří doma drželi pohotovost. Také pro Jaromíra Vochalu a Františka Skočka to byl pracovní víkend. Nebyl první a nejspíše ani poslední během letošní zimy.
