Ať už si to připouští, nebo ne, číšníci a servírky jsou pro mnoho hostů tváří restaurací. A právě jejich vlídnost pak rozhoduje, jestli chtějí s tou či onou hospůdkou ještě někdy přijít do kontaktu. V Hodoníně denně obsluhují muži a ženy v zástěrách stovky lidí, kteří přicházejí na oběd, večeři, kávu nebo jen pivo.
„Ve většině hodonínských podniků obsluha nedodržuje pravidla. Je poznat, když člověk, který restauraci řídí, je z oboru a má zkušenosti,“ říká Marie Bravená, která vede a radí začínajícím číšníkům a servírkám v učňovské jídelně Beseda.
Příjemná obsluha, která umí poradit s výběrem jídla a pití, dokáže podle ní zákazníka přitáhnout i pro příště. A naopak. Zašklebený obličej a absence znalostí je zárukou, že host půjde další den raději jinam. Přehmaty u stolu však podle Bravené dokáže alespoň z části vyrovnat příjemné chování a úsměv. „Některé restaurace jsou pověstné dobrou úrovní obsluhy, jiným se radši vyhýbám,“ podotýká Bravená, která největší pohromu proti číšnické etice zažila ještě za minulého režimu v jednom z podniků v centru města, který měl zavírací dobu v deset hodin večer.
„Seděli jsme a už o půl desáté začal číšník zvedat židle. Kdyby tam obsluhoval můj bývalý žák, bokem bych si s ním vážně promluvila,“ říká odbornice, se kterou redaktor Sedmičky kvůli hodnocení obsluhy obešel tři podniky v Hodoníně.
Restaurace Švihák: 2-
Prvním navštíveným podnikem je Švihák na Národní třídě. Je půl osmé večer, čtvrtek 28. dubna. Vevnitř a na zahrádce sedí několik desítek lidí. Někteří přišli kvůli pivu, jiní za večeří. Odbornice míří do nekuřácké místnosti.
První prohřešek nastává, když hnědovlasá servírka přináší minerální vodu Rajec místo objednané Mattoni. „Na změnu měla aspoň upozornit. Každému různé vody nechutnají. Je to jako přinést obalený řízek, když si někdo objedná přírodní. Obsluha se má ptát,“ upozorňuje Bravená. Servírka je rychlá a ochotná, přesto ji čeká malá zkouška. V jídelníčku je ryba pangasius, která se stává hlavním bodem mini testu.
„Jakou přílohu byste mi doporučila?“ ptá se Bravená. Žena se nenechává zaskočit. „Vařené brambory,“ odpovídá. Takový výběr odbornice chválí. „A víno?“ míří k servírce další dotaz. Tentokrát nemá na odpovědi co zkazit. „Máme jen Müller Thurgau,“ tvrdí obsluha. Nabídka je sice omezená, ovšem bílé víno se k rybě hodí. I tentokrát tedy servírka prospívá. I když více méně se štěstím.
„Myslela jsem, že Švihák bude knajpa, kde jen hučí chlapi nad pivem, ale překvapilo mě to tady. Plus je určitě německy psaná část jídelníčku. Minus zase zalepený stůl. Servírka je dobrá, jídlo servíruje z pravé strany,“ hodnotí odbornice obsluhu, která právě pokládá večeři před jiné hosty.
Restaurace Varta: 1
Expertka s redaktorem míří přes město do areálu bývalých kasáren, kde sídlí restaurace Varta. Číšník tady má jiné podmínky. Vevnitř sedí méně hostů než v předchozí restauraci, místnost se stoly je ale velká a bar dělí od kuchyně zhruba dvacet metrů. Obsluha musí mít večer v nohách několik kilometrů. „Tady se naběhá určitě hodně, má se co otáčet,“ přemítá Bravená.
Po chvíli přichází číšník s příjemným výrazem a přináší dvě limonády. Tentokrát objednávka souhlasí. Ani jeho však nemine zkouška, konkrétně ze znalosti jídelníčku. Test se týká opět ryb.
„Dala bych si tuňáka,“ zní objednávka. Bravená dobře ví, že tuňák v nabídce není. Čeká, zda má přehled i muž stojící u stolu s lístkem a tužkou v ruce.
„Tuňáka bohužel nemáme. Na výběr je losos nebo candát,“ odpovídá číšník. Přesně podle etikety. Jedinou nevýhodou je, že ani v tomto podniku není možnost širšího výběru vína, které se k rybě hodí. Zatím. Obsluha tvrdí, že vznik nové vinotéky je ve Vartě otázkou několika dní.
Bravená je přesto spokojená. Číšník ji přesvědčil a dostává jedničku. Za vstřícnost, rychlost i znalosti.
„To je hodně potěšující. Jsem rád, když se lidé vrací a jsou spokojení,“ reaguje na hodnocení obsluhující Radek Jelínek. Recept na vstřícnost mezi stoly má jednoduchý. Když je potřeba, vykřičí se v kuchyni nebo skladu. „Host není u obsluhy zvědavý na to, že má špatnou náladu. Kyselý obličej do restaurace nepatří. Takový člověk by měl dělat asi něco jiného,“ míní Jelínek.
Restaurace Sportclub: 2
Z poslední návštěvy restaurace má odbornice trochu obavy. Bravená tvrdí, že obsluha ve Sportclubu u zimního stadionu ji v minulosti několikrát zklamala. V pátek chvíli po sedmé hodině večerní tam u pípy stojí mladá žena. Test se tentokrát dotkne jí. I když tvrdí, že má na starosti ještě osmadvacet lidí ve vedlejší kavárně, přichází rychle. Kuchař je však v restauraci pouze do tří hodin odpoledne, takže zkouška z jídelníčku není možná. Na řadu proto přichází výběr nápojů.
„Rozhodli jsme se, že se tedy najíme jinde. Rádi bychom si ale dali aperitiv, co nám doporučíte?“ ptá se Bravená s předstíranou neznalostí. Číšnice ví. „Vhodné je martini nebo cinzano,“ odpovídá bez váhání. Zmiňuje i whiskey, která se ale hodí až po jídle. Nakonec podle objednávky přináší dvě minerálky. A chybuje. Servíruje sice z pravé strany, ale nejprve obsluhuje muže a až poté ženu. Správně je to naopak.
„Běžnému zákazníkovi to většinou nevadí. Problém by to byl v luxusní restauraci, kde má host vyšší očekávání,“ tvrdí odbornice. Servírce nakonec uděluje dvojku. „Myslím, že je to dobrá známka. Vždy se snažím obsluhovat správně, ale někdy něco poruším. Pak si za to nadávám,“ říká servírka Veronika Novoměstská.
