Její verše jezdily i v tramvajích

Řídí činohru opavského divadla, píše básně, povídky i divadelní hry. A narodila se v roce 1977. Blanka Fišerová.

Původně chtěla být právničkou či veterinářkou. Svět divadla a literatury ji však pohltil natolik, že se rozhodla mu věnovat více než jako koníčku. Třiatřicetiletá Blanka Fišerová stojí v čele činohry opavského Slezského divadla. Píše divadelní hry, hraje, učí dramaturgii na Slezské univerzitě. Věnuje se poezii a už několik let píše román. Říká, že ideální dramaturg je právě ten, který je tvůrčí.
Už sedm let žije v Ostravě. „Nechtěla jsem bydlet v Opavě, nemám ráda malá města. Bydlím v Moravské Ostravě, kousek od Dolu Jindřich. Ostrava má atmosféru, líbí se mi její industriál,” vypráví Fišerová.
V prosinci ji v ostravské Staré Aréně čeká velká premiéra. Uvede tam vlastní divadelní hru Na život a na smrt. Sama ji napsala, sama režíruje. „Je z prostředí televizní reality show, dvě účastnice se dostanou do situace, kdy je čeká boj na život a na smrt. Napsala jsem ji v roce 2005 a teď jsem ji trošku přepsala, v Aréně uvidíte verzi 2010,” zve Fišerová.

Do divadla náhodou

„Ke spolupráci s profesionálním divadlem jsem se dostala vlastně náhodou. Začala jsem externě pracovat jako asistentka režie v brněnském Městském divadle. Díky spolupráci s režisérem Zdeňkem Černínem jsem pak před sedmi lety nastoupila do opavského divadla jako dramaturgyně,“ popisuje Fišerová.
Od dětství chodila do divadelních kroužků, na základní i střední škole psala texty do školních novin, později i povídky a básničky. „Teď se nad nimi směji,“ popisuje literární začátky.
Když v osmnácti začala v Opavě studovat českou literaturu, věci dostaly spád. „Zkusila jsem si napsat krátký dramatický text, se spolužačkami jsme založily amatérské divadlo a daly dohromady inscenaci. To mě hodně oslovilo a bavilo,“ líčí Fišerová.
Teď je divadelní dramaturgyní a vede opavskou činohru. Pro Slezské divadlo píše i divadelní představení, naposledy například Zachraňte pohádky! či hru Fata morgana lásky, na které spolupracovala s režisérkou Oxanou Smilkovou.
Ráda čte knihy tureckého spisovatele Orhana Pamuka, japonského tvůrce Harukiho Murakamiho a má ráda básně Emily Dickinsonové. Fišerová je také sama autorkou desítek básní. „Inspirují mě lidé, se kterými se setkávám. Čerpám ze zajímavého okamžiku, úhlu pohledu, z tvorby i četby. Něco blízkého člověk vstřebá do sebe a pak na základě toho, třeba i za několik měsíců, tvoří,“ popisuje Fišerová.
Její verše jezdily i na plakátcích v ostravských tramvajích. Právě připravuje svou básnickou sbírku, která vyjde na začátku listopadu. Půjde o průřez poezií od roku 2006 do dneška. „Vydávám si ji sama, v nákladu pěti set kusů. Snažím se tím udělat radost nejen sobě, ale i lidem, kteří moji poezii čtou na webu. Aby ji nečetli z notebooku, ale měli ji svázanou v knize,“ říká Fišerová.
Kresbami její verše doplní ostravská malířka Lucie Sabevová.

Práce s fantazií

K vlastní tvorbě vede Blanka Fišerová i opavské studenty. Na Slezské univerzitě je učí základům dramaturgie. „Někdy je až nutím, aby napsali krátký dramatický text. Na začátku si myslí, že tyto schopnosti nemají, ale je to práce s fantazií a představivostí. Jde jim to. Jsou šikovní i herecky, vytvořili jsme i scénické čtení,“ vypráví Fišerová.
Sama zná divadlo ze všech stran, má i herecké zkušenosti. „K hraní jsem se dostala nejprve náhodou a z nouze, když byla potřeba za někoho zaskočit. Později přišly nabídky zahrát si regulérně s celým zkušebním procesem. Je to přínosem, když píšu hry, mám představu, jakým způsobem herci tvoří, a můžu počítat se vším, čeho jsou při své práci schopní,“ sděluje Fišerová.
Tíhne spíše k alternativnímu divadlu a v něm vidí
i svou budoucnost. „Láká mě typ divadla, který není běžný a obvyklý. Mým snem je experimentální divadelní studio, které by zkoumalo, kam až se může divadlo vyvíjet, jaké jsou jeho hranice,“ líčí Fišerová.Právě teď dostala několik nabídek na alternativní divadelní projekty, jeden i v zahraničí.