Jen doufám, že se s památkáři nedostaneme do konfliktu | E15.cz

Jen doufám, že se s památkáři nedostaneme do konfliktu

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Když David Vávra provázel v říjnu 2002 diváky Šumným Kladnem, minul budovu divadla, aniž se o ní zmínil. Příští rok se může stát jeho dvorním architektem.

S režisérem televizních Šumných měst Radovanem Lipusem dali tehdy přednost například secesní budově gymnázia, věžovým domům v Rozdělově, Poldovce či hotelu Hoffman.

Město do konce roku vypíše výběrové řízení na projektanta rekonstrukce divadla. Když neuspějete, vybraný projektant se údajně stejně bude držet vaší studie. Sledoval byste dál osud svých nápadů?
Až se rozhodne, tak se to bude řešit.

V Šumném Kladně je poznat, že si zvlášť užíváte představování rozdělovských věžáků. Je za tím něco osobního, nebo se vám jenom líbily?
Jsou vytvořené mimořádným architektem Josefem Havlíčkem a k tomu musím říct, že můj tatínek na domech u Havlíčka jako mladý začínající architekt pracoval. Také projektoval bývalé nákupní centrum s revolučním jménem Siréna.

Které kladenské stavby vám z doby natáčení utkvěly v paměti?
Oslovil mě fenomén mizejícího města. Z budov pak hotel od Josefa Hoffmana a Šnajdrova tiskárna, která tiskla světovou literaturu a poezii. Kladenské divadlo se do scénáře nevešlo. Ale na druhé straně, premiéra Šumného Kladna byla v divadle Lampion.

Do Kladna jste od skončení Šumných měst už moc nejezdil. S divadlem Sklep jste tady byli naposled snad rok předtím. Kladenští by přitom sklepácké představení opět rádi viděli.
Jezdil jsem do Kladna se Sklepem hlavně v osmdesátých letech. Poté jsem tady byl naposled asi před deseti lety. My moc na zájezdy nejezdíme. Dvakrát až třikrát hrajeme na Dobešce a stejný počet vystoupení máme mimo Prahu. A to ještě většinou jezdíme na stejná místa. Kladno je pro nás asi moc blízko Praze. Kdo chce vidět Sklep, dorazí za námi během chvilky. Znám řadu lidí právě z Kladna, kteří jezdí na Dobešku. Ale třeba tady něco uzraje a my zase do Kladna dorazíme.

Dobeška byla před deseti lety prvním divadlem, které jste jako architekt rekonstruoval. Čtyři roky poté jste dokončil rekonstrukci Švandova divadla. Obě stavby sklidily pozitivní kritiku. Švandovo divadlo je prezentované jako jedno z nejpovedenějších v Česku. Specializujete se na divadelní budovy?
To se tak nedá říct. Divadla mne zajímají. Činnosti, jimiž se zabývám, jsou tady spojené v jeden celek. Ale ne pokaždé člověk uskuteční všechny projekty, které ho zajímají. Náš ateliér například prohrál konkurz na rekonstrukci Karlínského divadla a řada projektů malých scén zůstává na papíře kvůli nedostatku peněz.

Ve vašem čtyřčlenném ateliéru, podle svých slov, nepatříte k těm, kdo shání zakázky. Jak jste se dostal ke kladenskému divadlu?
Před dvěma lety mne oslovila ředitelka divadla Blanka Bendlová. Tehdy vznikla moje idea o nové podobě divadla. Načrtnul jsem skicu od ruky a letos na ni přišla řada.

Je pro vás, jako architekta, budova kladenského divadla polem neoraným?
Nemám rád pole neorané, mám rád pole orané! Také proto jsem práci přijal. Mám rád hodně podnětů a hodně příkazů omezujících mou svobodu. Rád naplňuji úzké mantinely. Nejtěžší úkol je, když mi někdo řekne, abych postavil na zelené louce cokoli. Protože se není čeho chytit. Jakmile mám spoustu svazujících podmínek, tím pro mě lépe.

Zajímal jste se podrobněji o stavební historii divadla?
To je povinnost. Vycházím ze všech jeho důležitých údobí. Divadlo je instituce, která prochází vývojovými změnami a každá změna je cenná. Nechává v divadle své otisky. Změny jsou stejně důležité jako počáteční návrh. Takže vycházíme z počátečního návrhu, zanecháme v ní trošku paměti sta let vývoje a vložíme do ní současné praktické i výtvarné prvky.

Něco z jeho letité součásti přeci odstranit při rekonstrukci musíte.
Divadlo je ve stylu art deco. V padesátých letech styl narušili obrovským lustrem nad hledištěm. Z hlediska ideologie to byl asi symbol doby. Podobně není šťastné vymalovat divadlo bílou barvou. Bílá pochytává zbytkové světlo a diváka kvůli tomu ruší různé stíny a odlesky. Může to být u divadla, které je nudnější, nebo u opery, kde záleží hlavně na zpěvu. Chceme dát divadlu novou atmosféru, a proto se nám zdá lepší, když bude jeho interiér v tmavých barvách.

Čím totalitní lustr nahradíte? Divák obvykle, když přijde poprvé do hlediště, zvedne hlavu a očima přejede strop. Pokud ho zaujme, cítí se o to příjemněji.
Podobu stropu ani osvětlení nemáme definitivně rozhodnuté. Tak daleko naše studie zatím není. Ale určitě bude součástí symbolicky řešeného stropu. Zrušíme i zbytečné zvukové či estetické stěny z různých dob vývoje divadla. Na balkoně z padesátých, v přízemí pak z devadesátých let. Z výtvarného hlediska to má být jakési geometrické řešení symbolizující racionální uvažování tohoto světa. Na strop přeneseme iluzi toho, co život dělá šťastným. To je neuchopitelný přínos intuitivního divadla.

Na tmavém stropě údajně budou svítit malé hvězdy. Někomu to nemusí připadat jako originální řešení.
Budou tam hvězdy, ale nikoli sestavy souhvězdí. Pokusíme se vytvořit souhvězdí různých divadelních postav vzájemně provázaných. Ale to je stále jen na úrovni úvah. Na dramaturgii postav bych rád spolupracoval s Radovanem Lipusem.

Na čelní straně divadla podle studie oživíte dvě věže. Ty nyní plní pouze ozdobnou roli. Co konkrétně s nimi uděláte?
Zaráží mě, když jedu někde kolem divadla a nepoznám, že je to divadlo. Má na něm být nápis divadlo. Divadlo by mělo u hlavního vstupu zářit. Proto bychom rádi do art deco váz osadili světelné sloupy, které chodce i diváky zdálky upozorní, že se tam odehrává něco jedinečného, možná i pomíjivého. Světlo vycházející z věží má symbolizovat světlo v sále.

A další efekty?
Pro město i divadlo bude určitě přínosem, že směrem do parku vznikne prozářená divadelní kavárna. Sedm sólo oken by mělo park oživit nejen vizuálně. Součástí kavárny bude malá literární scéna. Až vyčistí kašnu a v zadní části budovy dostavíme letní scénu, na stejné úrovni se stávající, vzniknou v parku najednou tři nová místa. Jakési magnety pro lidi. Park by se měl stát dalším vyhledávaným místem ve městě. Podmínky pro to určitě má.

Proměníte nějak zásadně i boční stranu budovy směrem do Divadelní ulice?
Tam plánujeme nejméně změn. Přistavíme jen drobnou hmotu šaten, jinak zůstane fasáda zřejmě bez většího stavebního zásahu.

Důležitá je i barva fasády. Barva se bude teprve dolaďovat. Můj názor je, že barva fasády bude vycházet ze současné podoby. Ovšem zadní trakt budovy by měl mít temně vínový odstín evokující divadelní oponu.

Divil bych se, kdyby vaše studie přestavby historicky cenné budovy prošla u památkářů bez výhrad. Přeci jen kladenské divadlo hodně změníte.
Doufám, že se s nimi nedostaneme do vyhraněného konfliktu. To pak vznikají naschvály. Je dobře, že památkáři fungují také jako servisní služba a v době, kdy architekt tápe, svým názorem pomohou.

Představujete si už, jaká by se v novém divadle mohla hrát premiéra?
To není otázka pro mě.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.