Ježíšek nás našel. Na ostrovech v Atlantiku i pod Eiffelovkou

Ve většině rodin právě vrcholí přípravy na Štědrý den a další sváteční čas, ale děti rodiny Davida a Romany Vláškových si už několik dní některé dárky od Ježíška užívají. Nadílku jim totiž přinesl už 15. prosince. O den později, ve čtyři hodiny ráno David Vlášek odlítal do Kazachstánu.
Kvůli práci nebude s rodinou o nejkrásnějších svátcích v roce už potřetí. O exotických oslavách vyprávět nemůže. „Když jsem pracovně mimo domov, pracuji sedm dní v týdnu bez ohledu na soboty, neděle nebo svátky. V prvním i druhém případě jsem byl v Nigérii na těžební plošině. Že byly Vánoce, jsem poznal jen ze slavnostního oběda a večeře. A v jídelně jsme měli vánoční stromeček,“ vzpomíná na minulé roky Vlášek.
Letos není na moři, ale v Kazachstánu. „Jsem tu pár dní, ještě vůbec nevím, co mě čeká,“ dodává mladý muž. O programu už má ale jasno jeho rodina, která zůstala doma. „I když jsme si udělali Vánoce už v půlce měsíce, 24. prosinec určitě obyčejným dnem nebude. Jako každý rok půjdeme krmit zvířátka, potom si dáme s přáteli vánoční punč a cukroví a budeme se těšit na večer a dárky,“ plánuje Romana Vlášková. Ale dodává, že stesk po tatínkovi a manželovi na rodinu určitě dolehne.
Kvůli práci svého přítele prožila sváteční chvíle v zahraničí i Michaela Krátká. Před čtyřmi roky byli ve Francii. „Přítel nedostal tak dlouhou dovolenou, rozhodli jsme se být na Vánoce i Silvestra tam,“ vysvětluje Krátká.

Vánoční shon po francouzsku

I v cizině si ale dokázali vytvořit ryze českou pohodu. Na štědrovečerním stole byl řízek s bramborovým salátem. „Byli jsme v půli prosince v Čechách odkud jsme si sebou odváželi dárky od rodičů a cukroví, které maminky napekly,“ vzpomíná Krátká. Jediné, co měli francouzského, byl stromeček a ozdoby. „Stromeček Francouzi kupují už se stojanem. Je to rozpůlený špalek s vyvrtanou dírou, do které se stromek usadí. Takže máte živý stromek i živý stojan,“ popisuje mladá žena. Francouzi také pečou sladkosti, ale jiné, než české cukroví. „Den před Štědrým večerem měl přítel s kolegy a jejich rodinami vánoční večírek. Každý měl přinést něco k jídlu. My jsme donesli české cukroví, které bylo jednoznačně nejmenší a všichni se divili, že v Čechách pečeme tak malé sladkosti. Francouzi přinesli sladké i slané koláče, bábovky, chlebíčky. Naštěstí jim chutnalo i naše cukroví,“ vzpomíná Krátká. I k Vánocům ve Francii patří tradiční shon. „Ale pozor. I přesto, že lidé bloumají po obchodech a stojí fronty u pokladen, nikdo není nervozní a nikam nepospíchá. Nakupují ve stejném tempu jako po celý rok,“ všimla si Michaela Krátká.

Ohňostroj na jachtách a žádný signál

Ve Francii si vychutnala kromě Vánoc i silvestrovskou atmosféru. Hlavně pohled z pláže na ohňostroj, který odpalovali lidé na jachtách, byl pro ni obrovským zážitkem. „Přejeli jsme z hor k moři do Saint Tropez. Novoroční odpoledne jsme strávili u moře. Bylo asi šestnáct stupňů, takže se dalo procházet a odpočívat na pláži jen v mikině,“ vzpomíná na konec roku v zemi galského kohouta.
Vyzkoušet si, jak slaví exotické národy příchod nového roku chtěla i Martina Sabolová. Proto se s přítelem vydala za teplem na Kapverdské ostrovy do Atlantiku. „Nikdy jsem o těchto ostrovech nesnila. Přišli jsme do cestovky a tam nám nabídli právě tohle,“ popisuje výběr dovolené.
Letovisko, které si vybrali, otevřeli ten rok poprvé. „Hned po příletu na nás čekalo to nejpříjemnější překvapení. Vůbec tam nebyl signál, takže jsme dali mobily do sejfu a poprvé v životě nás během volna nikdo neotravoval,“ pochvaluje si Sabolová.
Že dorazili na ostrovy v pořádku, mohli rodině oznámit jen díky jediné telefonní budce, která na ostrově byla uprostřed náměstí. „Lidé na ni stáli frontu,“ dodává se smíchem Sabolová.
Z ostrůvku ve směru letu do Brazílie si přivezla kromě zážitků i přátelství s Čechy, které potkali v hotelu. Vydrželo dodnes. „Bylo moc příjemné, že nám s blížící se půlnocí hlásili, které národy už přelom roku slaví. My jsme si zatím užívali honosnou večeři,“ vzpomíná Sabolová. S další salvou smíchu hned dodala, že si s partnerem přivezli domů každý pět kilo váhy navíc. „Cestovní ruch tam byl v plenkách, takže nebylo moc co dělat. U moře hrozně foukalo, sice jsme se koupali, ale vždy jsme pak utekli k bazénu, kde jsme popíjeli a jedli,“ popisuje náplň dovolené.
Po návratu je čekal šok ze zimy. „To je pokaždé, když přijedete z tepla do zimy. Ale stojí to za to. Určitě bych zase vyrazila,“ uzavírá Sabolová.

Po domorodcích ani stopy, všude turisté

Předloni čekalo pod stromečkem překvapení i na přítelkyni Davida Havlůje. „Nadělil jsem jí Silvestr v Paříži,“ chlubí se David Havlůj. Oslavy příchodu dalšího roku ale přilákaly do města módy tisíce dalších turistů, takže půlnoční přípitek si mladý pár užíval nikoliv s místními lidmi, ale nadšenci z nejrůznějších koutů světa. „Bylo to krásné, i když bych čekal trošku víc zábavy pro návštěvníky. Nechyběl klasický ohňostroj, slavnostní večeři jsme si dali v hotelu a pak vyrazili na procházku,“ vzpomíná na poslední noc roku 2008 Havlůj. Promočení skrz naskrz ze sněhové břečky si příchod dalšího roku vychutnal s přítelkyní na romantickém Champs Elysées. Letos dali přednost českým horám. „Je mi jedno, jestli jet na chatu do českých hor nebo zahraničí. Hlavně že budu s rodinou a partou přátel. Už jsem ale přemýšlel, že by bylo fajn vyzkoušet nějakou opravdovou exotiku. Tak do pěti let nejpozději,“ plánuje Havlůj.