Jiří Harnach: showman v hávu právníka, který si užívá dvojí život

Sedmička odkrývá tajemství Jiřího Harnacha z Brna, jenž opustil soutěž Česko Slovensko má talent před branami finále. Zdánlivého neúspěchu nelituje.

Lucie Bílá a Jaro Slávik, dva porotci televizní soutěže Česko Slovensko má talent, si od Jiřího Harnacha vzali jeho telefonní číslo.

Chtěli by, aby s nimi spolupracoval na textech písní. Čtyřiatřicetiletému muži se tak splnil sen, přestože v klání talentů „od Aše až k Tatrám“ nevyhrál a vypadl už v prvním semifinále.

„Vlastně jsem ani vyhrát nechtěl. Chtěl jsem jen napsat pro Lucku Bílou písničku, což se mi asi splní,“ říká muž, který žije dvojím životem. Jeho hlavní profesí je advokacie, druhou tváří je písničkář a komik. Oslovení „zpívající právník“ ale nesnáší.

Co byste si vzal do Vegas, kdybyste talentovou soutěž vyhrál?

Určitě hodně peněz.

Kvůli tomu, že je Las Vegas městem hazardu?

Byl by to velký výlet a určitě bych peníze potřeboval hlavně na nákup suvenýrů. Zjistil jsem, že kdykoliv se ocitnu v zahraničí, devadesát procent času věnuji tomu, že obcházím obchody a nakupuji suvenýry.

Ptám se proto, že jste v Česko Slovensko má talent se svou originální tvorbou soupeřil mezi zpěváky, akrobaty, tanečníky a kouzelníky. Myslel jste si, že se dostanete až do Vegas?

Především jsem do Las Vegas nechtěl. Písničku složenou z pěti anglických slov bych tam sice dokázal vytvořit, ale myslím si, že by to nebylo hezké. Troufám si tvrdit, že v češtině si jako textař věřím a písnička dává smysl, v angličtině by to bylo takové šlompácké. Nebylo by to hezké a asi by se jednalo o podprůměrný anglický text.

Co vás tedy vedlo k tomu, abyste se do show přihlásil?

Klíčovou roli hrál pořad NaMikrofon, kde vystupuji. Diváci i kolegové, s nimiž vystupuji, mi říkali, abych se do „talentu“ přihlásil. Nebyl to tedy můj nápad.

Jakou jste měl představu o tom, kam až se v jednotlivých kolech dostanete?

Ta představa byla naprosto jednoduchá. Chtěl jsem se představit Lucii Bílé a ukázat se jí při skládání. Doufal jsem, že mi nabídne, abych pro ni něco napsal. Představoval jsem si, že přijdu do divadla na casting, odzpívám písničku na pět náhodně vybraných slov a porota řekne, že je to sice dobré, ale není to nic bombastického ani estrádního. Následně odejdu z jeviště a na chodbě mě doběhne někdo z produkce, že po mně chce Lucka text. Takhle naivně jsem si to představoval. Vůbec jsem netušil, že by po mém vystoupení divadlo bouřilo. A už vůbec jsem nepředpokládal, že se dostanu tak daleko, tedy až do prvního semifinálového večera, kdy o dalších postupujících rozhodovali diváci.

Ale sen o spolupráci s Lucií Bílou se vám přece jen splnil.

Splnilo se mi víc než jen sen. Kromě toho, že jsme se s Lucií bavili o případné spolupráci, oslovil mě s nabídkou na tvorbu textů i Jaro Slávik. Byl jsem proto příjemně překvapený. I s tím vším kolem, včetně oné pofiderní popularity.

Popularita se dá měřit třeba i počtem přátel na Facebooku. O kolik jich máte víc?

Dva dny poté, co jsem vypadl, mi naskočilo čtyři sta přátel. V pondělí dvě stě, v úterý dvě stě. Ale ve středu nula. To je známka dokonalého efektu pomíjivosti slávy.

Poznávají vás teď lidé na ulici?

Od té doby, co jsem „strašně slavnej“, mě na ulici oslovili dva lidi. Jedna paní v pekárně a podruhé v Bratislavě před semifinálovým večerem Česko Slovensko má talent. Šel jsem na pivo, a když jsem z restaurace odcházel, slečna vedle mého stolu mě oslovila. Okamžitě jsem nasadil takový profesionální úsměv televizní hvězdy s tím, že jí odpovím: Ano, to jsem já. Jenže slečně se líbil můj svetr a chtěla vědět, co je to za značku.

Takže pocity ze slávy veškeré žádné?

Příjemné je pozorovat, jak naskakuje sledovanost videa na YouTube.

I tak jste se dostal mezi vycházející hvězdy, to už vám nikdo nevezme. Co si ale myslíte o tom, že mezi talenty byl i profesionální kouzelník Steve Starr?

On se držel od ostatních stranou. A měl úplně jiné zacházení než většina soutěžících. Méně zkoušel, ale to proto, že jeho číslo je neopakovatelné. Slyšel jsem také, že má prý vytržené stoličky. Je to člověk, který se pro umění magie obětoval, i když je to podle mě trošku extrémní.

Ale jeho magie živí, zatímco ostatní mají talent.

Přihlásit se do soutěže mohl každý a porota rozhodla, kdo postoupí do dalších kol. Neberu to jako náskok před ostatními.

Je těžké napsat písničku ze slov, které vyberou diváci, aby měla hlavu a patu?

Nejsem básník, ale textař. Na tom pracuji už od šestnácti let, kdy jsem si řekl, že se chci v tomto oboru stát řemeslníkem a toto řemeslo vybrousit.

To zní, jako kdybyste pracoval někde v továrně.

Měl jsem blok a každý den jsem si dal úkol napsat jednu básničku. Vymýšlel jsem si úkoly, které měly básničky splňovat, abych se naučil ono zmíněné řemeslo. Proto se označuji za řemeslníka v textařském oboru. Druhou specifickou vlastností je to, že se mi nejlépe pracuje, když mám zadání. Víc mě to inspiruje. Kdyby mi někdo řekl, ať si sednu a něco napíšu, tak budu v háji, protože nenapíšu vůbec nic.

Takže jste vlastně textař na zakázku. Neoslovila vás po vyřazení nějaká reklamní agentura?

Přesně tak. Hned ten večer, co jsem vypadl z Česko Slovensko má talent, přišla mi do e-mailu nabídka z jedné reklamní agentury. Jednalo se o server nabízející slevy. Reklamní slogany ani písničky jsem ale nikdy nedělal.

Začínáte skládat ve chvíli, kdy vám diváci říkají slova, nebo až máte všech pět pohromadě?

Teprve až mám všech pět slov. Přemýšlím tím stylem, že napíšu první řádek a řeknu si fajn. Pak píšu další řádek. Neskládám stylem, že by mě napadlo, jak Japonec touží po Vegas a dostal se do Prahy. První verš byl „na periferii Osaky bydlí malý Japonec“. Co se rýmuje se slovem Japonec? Konec, zvonec, Muromec. Ten mi přišel vtipný a tak jsem napsal druhý verš. Psal jsem jako vždycky, pěkně řádek po řádku. Tak mi to jde nejlépe.

Jak na vás při skládání působí časový tlak?

To je moje další specifikum. Jsem termínový typ, což mi pomáhá v tom, že písnička vzniknout musí. Dělám ji ale na poslední chvíli, kdy mám nápady nejlepší, protože tlačí čas.

Jste komikem i v práci? Ostatně, co vás živí?

Normálně jsem právník. Zpívající právník je ale to nejhorší klišé a na toto oslovení jsem háklivý. Jsem právník, který koketuje s múzami. Na Úřadu ochrany hospodářské soutěže jsem se věnoval správnímu právu, nyní se pohybuji v advokacii.

Na jednu stranu suchar a na druhou showman?

Mám to už od osmi let. Takový ten chlapeček, který měl samé jedničky, dostal se na gymnázium a s vyznamenáním vystudoval právnickou fakultu. Něco jako Jekyll a Hyde. Zatímco hodný Jekyll stoupal v kariéře bez problémů, problémový Hyde zakládá kapelu a hraje v divadlech. Hyda jsem se několikrát snažil zabít, ale nikdy se to stoprocentně nepodařilo.

Vy jste chtěl svoje komediální já zabít?

Vždycky se ale stalo něco, co ho přitáhlo zpátky. Třeba v pátém ročníku vysoké školy, kdy všichni moji spolužáci pracovali na diplomkách, jsem šel s plezíru počtvrté na konkurz do Městského divadla Brno. A počtvrté mě fakt vzali, měl jsem tehdy zpívat v muzikálu West Side Story. Takže když jsme pak stáli v talárech na diplom a všichni se bavili o tom, kam půjdou coby advokáti pracovat, já jsem řekl, že budu hrát v muzikálu. Jako právník jsem si začal hledat práci až později. Ale ten Hyde ve mně pořád je, jen za poslední sezonu jsem měl dvě premiéry.

Kdybyste vybíral finalistu Česko Slovensko má talent, koho byste si zvolil?

Určitě Adélku Ferencovou. Na to, že je jí teprve devět, má neuvěřitelný hlas. A samozřejmě talent.

Co si myslíte o „životnosti“ talentů, které se dostanou do kolotoče showbyznysu?

Štěstí přeje připraveným. To je moje životní krédo. Když je připravený, v podobné soutěži uspěje a katapultuje ho to mezi hvězdy, měl by se na tom výsluní udržet. Ale když zvítězí někdo, kdo k úspěchu přijde jako slepý k houslím, třeba proto, že je hezounek nebo krasavice, a po soutěži se neví co dál a navíc se chová jako pako opilé slávou, taková hvězda rychle zhasne.

A vy jste na případný úspěch připravený?

Věřím, že jsem dostatečně připravený. Troufám si to tvrdit. U mě nebude mít sláva jepičí život.

To je odvážné tvrzení.

Po textařích je poptávka. V soutěži jsem hlavně nestál o to, abych zvítězil. Jsou tam lepší a dravější talenty. Moje ambice ale není být před kamerami, ale pohybovat se v zákulisí a v tvůrčím procesu. A takových lidí není ve světě showbyznysu mnoho.

BÁSEŇ PRO SEDMIČKU

Sedmička Jiřího Harnacha zkoušela v jeho silné disciplíně. Z pěti slov Brno, šalina, ukulele, reorganizace a Bolek Polívka měl Harnach složit básničku.

Vážená redakce,
napsal bych báseň pro Brno,
kdybych měl inspiraci.
Napsal bych ochotně
takovou, ke které čtenáři
rádi se vrací
Ale právě teď - to prozradím
směle - jsem prázdný jak
ukulele… hele!!
(básník odklápí temeno
hlavy a ukazuje prázdnou
lebku)
Ochotně pustím se do práce
jenom co proběhne
reorganizace
mojí hlavy…
Jen co se mi hlava trochu
spraví…
To by se krásně žilo!
Určitě každá šalina
vezla by moje dílo
na malém letáčku u stropu
do mlžných dálek za
Pisárky…
To by se určitě každá dívka
(ale třeba i Bolek Polívka)
ochotně zasnila.
Tak já zatím jdu na pivo a
párky,
a pak pustím se do díla…

Jiří Harnach, 11. 11. 2011

JIŘÍ HARNACH

* Narodil se 2. ledna 1977 v Brně.
* Po studiích Gymnázia Slovanské náměstí absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, ze které si v roce 2000 odnesl magisterský titul.
* Po studiích začal pracovat v Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, kde se později stal ředitelem legislativněprávního odboru.
* Dnes je právníkem v advokátní kanceláři Rowan Legal.
* Hostoval v Městském divadle Brno, zpíval například v muzikálech West Side Story, Koločava nebo Svět plný andělů.
* S hudebníky Azarem Abou a Pavlem Borským založil skupinu Panenka vyzutá, jež se svou hudbou charakterizuje jako acoustic fusion, která se za použití akustických nástrojů snaží dosáhnout barevného multižánrového zvuku.
* Svá vystoupení má také v pořadu NaMikrofon, stand-up comedy show, což je žánr známý z pořadu HBO Na stojáka.