Jsme spíš krajem venkovským než industriálním. Velký průmysl se tady historicky nebudoval a za socialismu ani nerozvíjel. Tvář našeho venkova odolala socialistické přeměně, takže je na co navazovat,“ říká hejtman Jihočeského kraje Jan Zahradník.
Co pokládáte za svůj největší úspěch?
Spokojen jsem s tím, že kraj a jeho úřad funguje. Také díky tomu se jižní Čechy staly značkou. Dobrou obchodní značkou, ne-li pojmem. Mohlo se totiž také přihodit, že bychom lidem a podnikatelům komplikovali život. A vnímají-li rozhodování a kroky samosprávy vesměs pozitivně, pokládám to za velký úspěch. Navíc neprojídáme budoucnost. Půjčujeme si jen na to, co přináší jasný efekt - a to jsou silnice. Jinak hledáme peníze ve svém rozpočtu nebo ve zdrojích Evropské unie.
A neúspěch?
Mrzí mě, že se nám stále nepodařilo nastavit rozumný konsenzus s těmi, kteří si z ochrany přírody vytvořili prostředek k blokování mnohého, co může prospět občanům kraje. Neříkám, že každý projekt je hned k realizaci, že instituce, jimž je dáno dbát nad ochranou naší přírody, by měly slepě se vším souhlasit. Tak to není. Ale zatím se nám nedaří dospět k oboustranné dohodě, kdy si řekneme: Tady budeme bez výhrad přírodu chránit a tady taky žít. Nevím, jestli to je moje prohra nebo nevýhra. Možná rezerva.
Co vás tedy nejvíc trápí, když přemýšlíte o rozvoji Jihočeského kraje? A co z toho důvodu berete na sebe jako “bojový“ úkol?
Dlouhodobě to je dopravní infrastruktura, financovaná ze státních peněz, a její napojení na evropské dopravní cesty. Konkrétně jde o dálnici D3 z Prahy do Českých Budějovic, rychlostní komunikace R3 z Českých Budějovic na hranici s Rakouskem a R4 z Prahy na Písek. A také IV. železniční koridor. I když musím dodat, že s příchodem nové vlády v roce 2006 se hodně věcí posunulo k lepšímu. Loni se dokončila velká křižovatka u Nové Hospody na R4 a otevřel se další nový, byť krátký, úsek dálnice severně od Tábora.
Beru to jako zhodnocení energie řadu let vynakládané na prosazování těchto projektů při stanovení dopravní politiky nejen státu, ale i Evropské unie. Troufám si tvrdit, že jistou roli v tom sehrálo i mé angažmá ve Výboru regionu EU. Nemůžeme připustit, aby kraj zůstal odříznut od hlavních evropských dopravních tras. To by negativně poznamenalo jeho rozvoj.
I turista, jede-li na jih Čech na rekreaci nebo za památkami, se k nám chce dostat rychle a bezpečně.
Podaří se to?
Železniční koridor se staví. Už máme také jasné přísliby, že dálnice D3 v úseku Tábor-Veselí nad Lužnicí se bude stavět za státní peníze. Výběrové řízení na dodavatele by mělo být v létě, práce na stavbách označených jako 307 a 308 pak možná začnou už na podzim. Stát připravuje i vstup soukromého kapitálu v rámci PPP projektů do stavby dálnice a rychlostní komunikace z Veselí až na státní hranici. To je další pozitivní změna, protože původní plán počítal jen s úsekem do Bošilce. Není to závratné tempo, ale už je vidět, že se ten „batoh“ sune kupředu.
Kde jsou další priority kraje?
Třeba v investicích do krajských sociálních zařízení, jako jsou domovy důchodců a ústavy sociální péče. Evropská unie v nich požaduje zvýšit komfort, ale protože některá od státu zděděná zařízení máme i v zámcích, těžko je dokážeme přizpůsobit současným potřebám. Proto budeme muset postavit jeden až dva nové domovy důchodců. To jsou velké investice. Proto se kraj bude snažit získat dotaci v některém evropském programu. Zatíží to ale i náš vlastní krajský rozpočet, kde bude nutné nalézt potřebné miliony na přípravu projektů v prvních letech příštího volebního období. A takových úkolů je víc.
Jihočeský kraj je vyhledávaným místem k rekreaci. Ale Lipensko, Třeboňsko, Novobystřicko, Českokrumlovsko nebo Orlicko lákají hlavně k letnímu odpočinku. Nezdá se vám, že jim chybí program pro celoroční aktivity?
Leccos se už mění. Třeba v Lipně nad Vltavou se poměr letních a zimních rekreantů díky rozvíjenému skiareálu a dalším aktivitám už převalil na stranu zimních měsíců. Ale obecně máte pravdu. Kraj potřebuje významnější zimní regionální sportovní centrum. Existuje záměr ho vybudovat v severozápadním cípu vojenského újezdu Boletice, kde je hora Špičák. Snad se nám už letos podaří v parlamentu předložit zákon, který toto území z vojenského prostoru vyjme. To by vytvořilo podmínky pro příchod developerů a soukromého kapitálu a tím i rozvoj nejen Horní Plané, ale celé lokality. Hlavní překážkou není vymyslet systém, ten vymyšlený je, ale prosadit záměr přes odpor některých ochránců přírody. Někdy mám pocit, že u nás vystupují proti všem a všemu. Z našeho územního rozvojového plánu nevypadl ani projekt výstavby lyžařského areálu na Smrčině. Ekologové a ochránci životního prostředí s ním mají problémy (část ho leží v 1. zóně šumavského národního parku - pozn. red.), ale my od něj nehodláme ustoupit. Vždyť na rakouské straně kopce se úspěšně lyžuje a jezdí tam nemálo Jihočechů. Jinak se nám ale velmi úspěšně rozvinul projekt Bílá stopa, podporující úpravu lyžařských běžeckých tras. Ze Šumavy, kde jsme s ním začínali, se nyní už rozšířil i do Novohradských hor a na Novobystřicko.
To by mělo podmínky pro zimní turistiku plošně rozšířit.
Druhým, v tomto případě ale už bývalým vojenským prostorem, který kraj zajímá, je letiště v Plané u Českých Budějovic. Chtěli jste pozemky převést na kraj a zřídit tu mezinárodní letiště. Byli jste úspěšní?
Byli - a bylo to náročné. Prvotní úkol byl jasný - zachránit lokalitu jako území s letištěm. Když ho armáda přestala využívat, hrozilo, že se promění v místo, které nebude mít s létáním nic společného. Kdyby k tomu došlo, dalo by se na podobný projekt zapomenout, protože v kraji by se obdobný prostor v budoucnu už asi těžko hledal. Původně jsme řešili, zda se toho ujme město nebo kraj. Pak jsme zjistili, že zákonné podmínky jsou lepší, bude-li nabyvatelem majetku kraj. A to se loni v září stalo. Kraj území vlastní, ale spravuje a provozuje ho akciová společnost Jihočeské letiště, v níž je vedle kraje druhým akcionářem i město České Budějovice.
Není to ale na jižní Čechy megalomanský projekt?
Podle mne je ve veřejném zájmu tady podobné letiště mít. A lidé nám to ve volbách potvrdili, protože jihočeská ODS měla mezi svými volebními prioritami právě transformaci letiště. To je dnes zachráněno, funguje, má licenci zatím na neveřejný mezinárodní provoz. Loni na něm dosedlo a odstartovalo dvakrát víc letadel než rok předtím - konkrétně asi šest tisíc. Šlo sice hlavně o sportovní letadla, ale roste i počet obchodních letů. Stále jsme však na začátku. Potřebujeme investovat do řízení letového provozu, aby letiště vyhovovalo i pro přistání Boeingu 737, tedy středně velkých strojů. Musí se postavit i odbavovací hala, budova pro hasiče, zázemí pro personál, rekonstruovat řídicí věž. Jde asi o půl miliardy korun a velkou část z nich chceme získat v Regionálním operačním programu, kde je i kapitola podporující právě rozvoj regionálních letišť. Rádi bychom měli první stavby hotové v roce 2009, nejpozději 2010.
Bude vaše provozovatelská firma otevřena příchodu soukromého kapitálu?
Myslím, že se mu nemůže nikdo uzavřít.
Čím do kraje přilákat soukromé investory?
Záleží na tom jaké. Rádi je tady vidíme, ale oni si musí uvědomit, že tu je jistý problém s dostatkem pracovních sil a sezonní nezaměstnanost hlavně na Šumavě, České Kanadě nebo Novohradsku. Navíc tu chybí volná kvalifikovaná pracovní síla pro technické obory. Lákat sem investora typu Hyundaje nebo Toyoty nemá smysl. Šanci mají ale inovační obory, spojující nejnovější vědecké technické poznatky s výrobou. To se daří třeba městu Písek v jeho průmyslové zóně, v Blatné nebo Dačicích, abych jmenoval alespoň některá místa. Pobídkou však musí být dobrá infrastruktura, tedy dálnice a letiště. Jejich dosavadní absence investory zatím spíš odrazuje. Ale děláme vše, co je v našich silách, aby se to změnilo.
Pojďme dál. Pohled na mapu říká, že kraj má spíš venkovský charakter. Myslíte na to ve svých plánech?
Samozřejmě. To ani jinak nejde, protože ať chceme nebo ne, jsme spíš krajem venkovským než industriálním. Velký průmysl se tady historicky nebudoval a za socialismu ani nerozvíjel. Spíš se asi plánovalo, že v rámci války s imperialismem tady bude bojiště… To nám ale paradoxně i pomohlo. Tvář našeho venkova odolala socialistické přeměně, takže je na co navazovat. Většina venkovských sídel je od větších měst vzdálena pár minut jízdy autem anebo veřejnou dopravou. A v tom vidím silný potenciál. Pro kraj z toho plyne jedno - lidé se do svých vesnic musejí dostat po dobrých silnicích. To jsou ty „okresky“, tedy silnice druhé a třetí třídy, které nám patří, a jejichž obnova nám leží na srdci. Pak tu lidé musí ještě nalézt práci a uživit se, mít k dispozici základní služby a díky spolkovému životu i možnost smysluplně trávit volný čas.
Kolik peněz vlastně dáváte na své silnice druhé a třetí třídy?
V poslední době to je ročně téměř miliarda korun z našich i cizích zdrojů. Mimochodem: letos jsme vstoupili do posledního roku čtyřletého Programu obnovy krajských komunikací. Těch vlastníme a spravujeme 5,5 tisíce kilometrů. Díky programu jich pětinu dostaneme do požadovaného stavu. Už jsme jich opravili 980 kilometrů za víc než dvě miliardy korun. Na to nyní naváže ještě dvouletý program, který se soustřeďuje právě na mnohdy jediné přístupové komunikace k obcím. Možná po nich ani neprojede tolik aut, ale pro místní obyvatele to je klíčové spojení se světem.
Ministerstvo zemědělství chce prodat kontrolní balík akcií českobudějovického výstaviště, známého hlavně pořádáním agrosalonu Země živitelka. Část akcií by přitom mohl získat i kraj. Souhlasíte s tím?
Žádnou aktuální nabídku kraj nedostal. Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond nás sice oslovil už loni, ale odpověděli jsme v duchu, aby stát prodej zvážil a areál si ponechal jako svůj reprezentativní stánek pro zemědělský sektor. Kdyby ale ministerstvo uvažovalo o bezúplatném převodu výstaviště, byli bychom připraveni o tom jednat.
Váš kraj se často představuje na „investičních“ veletrzích a výstavách. Má to smysl? Jaký to přináší efekt?
To se těžko v krátké době bilancuje ve smyslu: kolik vložíte a kolik získáte. Vloni v říjnu jsme třeba na veletrhu nemovitostí a investičních příležitostí Expo Real v Mnichově představili své dlouhodobé priority: vizi budoucího využití civilního letiště v Plané a trasu dálnice D3 včetně navazující rychlostní silnice R3. Vedle nich dostalo prostor i pět dalších místních projektů - průmyslová zóna v Táboře, Léčebné centrum sv. Markéty v Prachaticích, přestavba vojenského areálu v českobudějovické části Čtyři Dvory na městskou čtvrť, využití rozsáhlých pozemků v Kovářově u L ipenské přehrady pro apartmánové domy a historické Rezidence v Nových Hradech pro luxusní hotel. Přínos je už v tom, že o sobě dáváme vědět, že i s naší pomocí se na tyto akce dostávají obce a města nebo projekty, které by se tam jinak nedostaly. To je totéž jako s naší jihočeskou kanceláří v Bruselu. Udělá pro zviditelnění kraje i jeho zájmy spoustu práce, ale jak ji změříte a finančně vyčíslíte?
Neříkejte, že její činnost nehodnotíte?
Hodnotíme - a dost pečlivě, ale chci tím říct, že ne u všech investic hned spočítáte přímou návratnost. Bruselská kancelář nám třeba monitoruje legislativu a hlavní témata evropské politiky, dává nám komentáře, pomáhá zpracovávat nové akční programy, vyhledává partnery pro projekty v Jihočeském kraji. Tak lze pokračovat. Její provoz není levný, ale těžko si představuji, že by neexistovala. Ostatně patřili jsme mezi první české kraje, které si v Bruselu zřídily své zastoupení - a nyní už jsou tam všechny.
Kraj vlastní také třetinový podíl v Regionální rozvojové agentuře? Pomáhá vám?
Bereme to tak, že to je jedna z agentur působících na trhu. Pracuje nejen pro nás, ale i pro obce, města, podnikatelské subjekty. Vloni třeba s obcemi z okolí Orlické přehrady začala připravovat projekt na její revitalizaci. Každé léto se tam totiž voda díky sinicím zazelená - a to rozvoji turistiky neprospívá. Ukazuje se, že jedinou možností, jak to vyřešit, je čištění všech odpadních vod v okolních obcích, jako jsou Mirotice, Mirovice, Zvíkovské Podhradí. Orlicko si to zaslouží, protože to je další lokalita se silným rozvojovým potenciálem. Stejně ale kraj spolupracuje třeba s Regionální rozvojovou agenturou Šumava, která výrazně pomáhá tamním obcím.
Když už jste zmínil Orlicko, tak budoucnost tamní rekreace zřejmě závisí i na splavnění Vltavy z Českých Budějovic až do Prahy. To ale leckdo pokládá za nerealizovatelný projekt.
Já také neříkám, že budou turisté na výletních lodích, plujících po Vltavě, trávit dovolenou už příští rok. Ale i v politice se musí pracovat s vizemi, s projekty, které nejsou na jedno volební období. A splavnění Vltavy by pomohlo rozvoji celého území podél jejího toku. O tom jsem přesvědčen. Počátkem roku jsme přitom zaznamenali další úspěch. Ředitelství vodních cest totiž získalo kladný posudek v takzvaném procesu EIA pro přípravu splavnění Vltavy mezi Hlubokou nad Vltavou a vodním dílem Hněvkovice. Je to krok směrem, kterým jdeme. I když ano, naplnit vizi a umožnit plavbu po řece z Budějovic až do Prahy bude stát ještě hodně úsilí a peněz. Není to ale nereálné. Je třeba postupovat po krocích a já věřím, že i plavba, byť třeba zatím jen po části Vltavy, spojená s možností prohlížet si naši krajinu a památky, brzy zatraktivní turistickou nabídku jižních Čech.
Vy jste i českobudějovickým zastupitelem. O krajském městě se říká, že jeho slabinou je absence rozvojových lokalit nebo průmyslových zón. Souhlasíte?
Máte-li na mysli území, jako jsou třeba Borská pole v Plzni, pak to slabina je. Ale to je jeden pohled. Při dalším zjistíte, že příležitosti existují. Ať už jde o areály bývalých kasáren ve čtvrti Čtyři Dvory nebo na Mariánském náměstí, což jsou částečné brownfieldy, logistické centrum Nemanice, vědeckotechnický park nebo rozvojové plochy v nedalekých Hůrách. České Budějovice jsou jen zrcadlem Jihočeského kraje. Ani jinde v něm velké rozvojové industriální plochy nenajdete. Ale to neznamená, že by zde prozíraví investoři neměli prostor pro své podnikání. Právě naopak. Jen jde často o menší projekty, které třeba pro média nejsou tak zajímavé, ale podnikatelům přinášejí to, co od nich čekají. A to je pro rozvoj našeho území podstatné.
