Jižní Svahy alias Městečko V. I. Lenina

Jižní Svahy obývá více než deset tisíc lidí a dominují panoramatu Zlína. Sídliště se ale málem stalo evropským unikátem. Nechybělo moc a jmenovalo by se Městečko V. I. Lenina. „Když v roce 1980 hezky tiše OE obyvatelům nikdo nic oficiálně neoznámil OE přejmenovali Okružní třídu na třídu SNB, navrhoval nějaký zastupitel za tu nejsprávnější stranu nazvat sídliště Městečko V. I. Lenina,“ uvádí historik Eduard Staša.
Sídliště začalo vznikat koncem šedesátých let. První projekt na zastavění svahů Na Stráních ale pochází už z dvacátých let minulého století. Vypracoval jej městský architekt František Lydie Gahura. Reálný rozměr dostala nová čtvrš až díky návrhu švýcarského architekta Le Corbusiera. Ten v roce 1935 předložil projekt, podle kterého mělo na mladcovském kopci stát šest výškových skupin obytných domů.
Plány na zástavbu na severním svahu rozšířili i další architekti v čele s Vladimírem Karfíkem, kteří po válce Gahuru pozvali ke společnému sezení, aby připravili Regulační plán Zlína. Stavět skutečné sídliště ale dělníci začali až mnohem později, v roce 1968.
Sídliště mělo úspěch Konkrétní projekt na budování velkého sídliště předložili architekti Jiří Gřegorčík a Šebestián Zelina, kteří v roce 1968 vyhráli se svým návrhem ve výběrovém řízení radnice. Dobový tisk je tehdy vychválil. „Obzvláště v první etapě se podařilo dát novým stavebním technologiím urbanistický a architektonický výraz, který dobře harmonizuje s přírodním prostředím města a jeho architekturou,“ psaly tehdy noviny.
Dominantou první etapy, díky které mělo najít nový domov více než deset tisíc lidí, byl první výškový dům. V úvodní etapě dělníci na Jižních Svazích postavili 3699 bytů, což odkazovalo na tradiční „baťovské“ ceny s devítkami na konci.
Navzdory normalizačnímu přístupu úředníků tehdejšího ministerstva pro technický a investiční rozvoj, kteří ctili jedinou zásadu, vměstnat co nejvíce lidí na co nejmenší prostor, se podařilo architektům nevídané. „Obytný soubor se v jejich podání změnil na městskou čtvrš se skvělým urbanistickým konceptem, s širokou nabídkou typů bytových domů od bodových přes terasové, chodbové až po malé byty i rodinných domů řadových a terasových. Princip anglického zahradního města na Jižních Svazích navíc geniálně doplnily obchody, služby, školy, školky, jesle, restaurace, hřiště, podzemní garáže,“ napsal v Kronice moderní architektury Gottwaldova architekt Eduard Staša.
První část Jižních Svahů zabodovala i mezi odborníky, sídliště vyhodnotili zástupci fondu UNESCO v roce 1981 jako jedno z nejlepších v Československu. „Výjimečné na tomto sídlišti bylo zejména jeho zasazení do kontextu s rodinnými domy z režného zdiva ve čtvrtích Letná, Podvesná, Zálešná. Tyto domky z meziválečného období charakterizují typický zlínský urbanismus zahradního města,“ uvedl architekt Pavel Novák v knize Zlínská architektura.
Novák označil první část sídliště za architektonickou bombu. „Skvělý urbanistický koncept, na tu dobu neskutečně široká nabídka typů bytových domů, to bylo v tehdejších podmínkách nevídané. Ale už druhá etapa, diktovaná tehdejší tuhou normalizací, byla o něčem jiném,“ konstatoval Novák.
Nevydařená druhá etapa Zatímco v první části výstavby byl pro architekty hlavním prvkem volně stojící dům, při druhé etapě v osmdesátých letech se už výrazně projevilo socialistické myšlení. Na sídlišti se objevily klasické paneláky. Původní požadavky, aby Jižní Svahy tvořily jen řadové domky, tak defi nitivně vzaly za své.
Základem byl polouzavřený obytný blok sestavený z řadových a rohových sekcí s výškou šest a osm podlaží, základní kostru pak doplnily ještě vyšší domy.