Člověk je potká všude. Ve Staré Roli, v Drahovicích, Rybářích. A také v Doubí, Dvorech i Tuhnicích. Zkrátka všude tam, kam vede chodník.
„Rekomando, paní Svobodová, pojďte si pro něj. Musíte mi ho podepsat,“ zvoní poštovní doručovatelka u domovních dveří ve Slepé ulici v Rybářích. Jen v této městské části žije více než dvacet Svobodů nebo Svobodových. Po celých Varech jsou pak nositelů tohoto jména desítky. Přesněji 246. Sto dvacet Svobodů a o šest víc Svobodových.
„A já žádné neznám,“ rozesměje se personalistka Marta Svobodová.
Svobodovi se ve městě živí různě. Obchodují s realitami, vyrábějí lahůdky, upravují lázeňské parky. Anebo čepují pivo, v kanceláři vedou personální agendu či hrají na housle v symfonickém orchestru.
Zkrátka Svobodovi jsou ve Varech jako doma. Sedmička zjistila, jak někteří z nich žijí.
Petr Svoboda, 31 let, zahradník
Zahradník Petr Svoboda vyrostl ve Velichově, do Varů se přestěhoval před pár lety. Správa lázeňských parků, u které pracuje, mu tehdy nabídla podnikový byt. Říká, že s ním měl štěstí.
Stejně jako v partnerském vztahu. Někdy v té době se totiž poznal také se svou přítelkyní. Jejich životy spojil pořad Seznamka na radiu Dragon. „Kamarádi říkali, že to nemůže fungovat. A vida, zafungovalo. Jsme spolu zhruba pět let, k plné spokojenosti obou,“ říká.
Zahradníkem se vyučil a zahradníkem prý už zůstane. Tuhle práci má rád. A stejně se mu líbí i ve městě. „Určitě vím, že z Varů neodejdu,“ tvrdí.
Ve volném čase rád zajde do kina, s přáteli na kuželky anebo se projede na kole.
Miroslav Svoboda, 58 let, podnikatel
V jednom ze dvorů na Jaltské ulici dýchá už jedenáct let prodejna lahůdek Delikates Max. Denně tam pro salát nebo bagetu zaskočí kolem dvou stovek zákazníků.
Prodejna, která si lahůdky sama vyrábí, patří Miroslavu Svobodovi. Ve Varech známému rockerovi. A také tchánovi Petra Fialy, frontmana skupiny Mňága a Žďorp.
„S výrobnou lahůdek jsem začal v roce 1994 v pojišťovně. Ve městě jsem byl jeden z prvních,“ vzpomíná na podnikatelské začátky Miroslav Svoboda.
„Lidi jsem tehdy učil, co je banketka nebo bageta. Ještě je neznali,“ dodává muž, který se v té době vrátil z Německa.
Před jedenácti lety firmu přestěhoval na Jaltskou ulici. Výrobnu s krámkem tam slavnostně otevřel se svým přítelem. Karlem Zichem. A zvyklí zákazníci si ho znovu našli.
„Prakticky celou dobu mám jednu kuchařku, se kterou jsem dával dohromady receptury. Naše lahůdky proto chutnají pořád stejně,“ vysvětluje, proč přežil nástup hypermarketů a fast foodů.
Životní láskou Miroslava Svobody je bigbít. Dlouhé roky bubnoval v Karlexu, nyní vystupuje s muzikanty, kteří ve městě účinkovali už v šedesátých letech. Jeho druhou vášní je cestování.
„Z Evropy mi zbývá už jen Albánie. Byl jsem ale i na řadě míst mimo Evropu, například na Tahiti, v Americe, na Kubě. Teď se těším do Thajska,“ pookřeje Svoboda, který jako zdejší rodák své město miluje. „Vary se dají těžko přirovnat k městu. Moc se mi líbí a těžko bych mohl žít jinde,“ dodává.
Marta Svobodová, 43 let, personalistka
Svůj život zasvětila krasobruslení. Jako dítě závodila, dnes děti trénuje. „V šesti letech mě maminka přivedla na zimák a od té doby jsem závodila. Do osmnácti,“ vzpomíná Marta Svobodová.
Po maturitě krátce pokračovala jako trenérka. Narození syna a přestěhování ze Staré Role do Březové u Karlových Varů však její trenérskou dráhu přerušilo. Na led se znovu vrátila až o několik let později. V roce 1999 byla jednou z iniciátorek znovuzrození místního krasobruslařského klubu, který ofi ciálně funguje od roku 2000.
„Na špičku v republice nemáme. V ní jsou děti, které tráví víc času na ledě než ve škole,“ říká Svobodová. „Ale některé děti v nejvyšší soutěži máme,“ upozorní.
Marta Svobodová, povoláním personalistka, věnuje tréninku krasobruslařských nadějí dvě až tři hodiny denně. Když její svěřenci jezdí na závody, tak i celé víkendy. „S dětmi na ledě se vidím víc než s manželem a rodinou. To si troufám říct,“ rozesměje se.
Před nedávnem na sebe karlovarský krasobruslařský klub výrazně upozornil, když byl součástí show nejlepšího krasobruslaře světa Jevgenije Pljuščenka v Praze.
„Našim dětem, bylo jich jedenadvacet, tam ve stoje tleskalo deset tisíc lidí. Pro děti to byl životní zážitek,“ říká žena, která tomu výrazně pomohla. Pořadatele Pljuščenkovy exhibice totiž oslovila ona. Zeptala se, jestli by karlovarský klub mohl vystoupit o přestávce karlovarského vystoupení ruského krasobruslaře.
Reakce pořadatelů byla překvapivě rychlá, karlovarské děti se staly součástí hlavního programu přímo v Praze. „Zahajovali jsme jeho druhou polovinu. Osm a půl minuty v kuse, což bylo několik skladeb,“ dodává.
Radek Svoboda, 41 let, houslista
Houslista Karlovarského symfonického orchestru Radek Svoboda přišel do Karlových Varů začátkem devadesátých let. Ovlivnili ho spolužáci z konzervatoře. Přesněji veselá partička z Karlových Varů.
„Na škole jsme si padli do oka s Lukášem Peterkou, který mě pak do Varů několikrát pozval.
Po společné návštěvě několika místních akcí se mi Vary nesmazatelně vryly pod kůži,“ směje se Radek Svoboda.
Právě spolužák Peterka mu později poslal zprávu, že Karlovarský symfonický orchestr pořádá konkurz na houslistu.
„Tak jsem přijel, ale nic si od toho nesliboval. Jenže si mě vybrali a od té doby už jsem tady,“ říká muž, který se do města horkých pramenů přestěhoval z České Lípy. Tehdy mu bylo něco málo přes dvacet let, byl čerstvě po vojně. Rozhodoval se rychle.
Brzy po nastěhování se ve městě seznámil se svou pozdější manželkou. „To byla pěkná pointa mého rozhodnutí přijít do Varů,“ směje se. „Dnes máme dvě děti a v soukromém životě jsem opravdu maximálně spokojený.“
Ve městě pod Jelením skokem žije už téměř dvacet let.
Jak se mu tady líbí? „Vary jsou zvláštní město. Starý Carlsbad má pro mě větší hodnotu než Vary, kam se několik posledních let ženou. Přijde mi, že neví, jestli chtějí být malebným lázeňským městem anebo velkoměstem,“ říká Radek Svoboda.
Kromě symfonického orchestru učí na umělecké škole Antonína Dvořáka. A když mu vyjde čas, s chutí si zahraje s Primitivy neznámé kultury.
René Svoboda, 39 let, barman
Už sedmnáct let točí pivo v rockovém Slash Baru René Svoboda. Karlovarský rodák je v bohatickém Slashi nepřehlédnutelný. Také díky svému tetování. „První jsem si nechal udělat v roce 1994. Takový klikyhák na rameno,“ ukazuje.
Pak už to šlo ráz na ráz, každý rok se na horní polovině jeho těla objevil nový obrazec. „Víc než peníze to stojí čas,“ směje se. „Ale když já každý rok potřebuju svou dávku tetování.“ Teď prý je na řadě noha. „Chtěl bych postupně celou, ne jen lýtko,“ plánuje, zatímco si k barovému pultu krátce po otevíračce sedají první hosté.
René Svoboda je rocker tělem i duší. Když není na place, kde ho pohání tvrdá muzika, dopřeje si hardcorový koncert. „Ročně jich je asi deset. Před velkými festivaly ale dávám raději přednost klubům,“ říká.
Že je příjmení Svoboda v Karlových Varech nejčastější, ho překvapilo. „Čekal bych, že to bude Novák,“ rozesměje se.
Jenže není. Nováci, z jejichž obrovského počtu v Česku si dělala legraci komedie Co je doma, to se počítá, pánové, jsou v Karlových Varech až pátí. Předběhli je ještě Novotní, Dvořákové i Černí.
NEJČASTĚJŠÍ PŘÍJMENÍ V KARLOVÝCH VARECH:
1. Svobodová / Svoboda
2. Novotná / Novotný
3. Dvořáková / Dvořák
4. Černá / Černý
5. Nováková / Novák
6. Procházka / Procházková
7. Kučera / Kučerová
8. Růžičková / Růžička
9. Němcová / Němec
10. Benešová / Beneš
- na prvním místě uvádíme mužskou nebo ženskou podobu příjmení podle toho, která se v evidenci matriky vyskytuje vícekrát. Většinou je to ženská podoba příjmení.
ZAJÍMAVOSTI:
1. V Karlových Varech žije 51 320 obyvatel.
2. Zdejší magistrát eviduje celkem 14 717 různých tvarů příjmení. Za různé přitom považuje i mužské a ženské tvary stejného příjmení, a to i pokud má jeden z manželů například dvě příjmení a druhý jen jedno (pro účely této statistiky je úředníci považují za odlišná příjmení). Z toho celých 6 204 (dvaačtyřicet procent) příjmení se v evidenci vyskytuje pouze jednou. Jinými slovy - ve Varech se tak jmenuje pouze jeden je člověk.
3. Co se cizojazyčných příjmení v Karlových Varech týká, nejvíce jich je původem německých. Dále zde jsou i příjmení slovenská, španělská či latinskoamerická, arabská, východo- a jihoslovanská, maďarská, polská, vietnamská. A také příjmení, u kterých nikdo neví, odkud pocházejí a co mohou znamenat.
4. Nejkratší jsou ve Varech tři příjmení o délce dvou písmen. Trojpísmenných příjmení je v matrice dvaadevadesát, mezi nimi například Žák, Vít nebo Vlk.
5. Naopak dvě nejdelší příjmení jsou opravdu dlouhá. Jsou ženská a mají třiadvacet písmen. Skládají se ze dvou slov po vzoru „Nováková-Novotná“. Nejdelší jednoslovná příjmení jsou také dvě a mají shodně sedmnáct znaků. Jde o ženské tvary německy psaných příjmení.
