Josef Němec, boxer s něžnou duší

Když přijel boxer Josef Němec v roce 1960 vlakem z olympiády v Římě s bronzovou medailí, vítaly ho na nádraží v Českých Budějovicích davy. Dosud ho v tomto městě zná asi každý.

Lidé, kteří mluví o Pepíkovi Němcovi, používají i velká slova - vlastenec, patriot, gentleman, showman. Vědí proč. On sám se ale neustále hlídá, aby nepůsobil jako frajer.
„Box je sport pro inteligenty. Ovšem tím nechci říkat, že jsem inteligent,“ shazuje hned svou první větu šestasedmdesátiletý muž, který boxerské rukavice ještě neodložil. Ve svém oddíle Box club Táty Němce dosud trénuje mladé borce. Ostatně právě kvůli tomu vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu. „Udělal jsem si tu školu jen proto, abych mohl do trénování kecat,“ konstatuje zasloužilý mistr sportu.
Víc než síla jsou podle něho důležité jiné věci: klid, trpělivost, vytrvalost, přesný a rychlý zásah ve správné chvíli. Při přednáškách v Praze slyšel zásady, které mu od dětství vštěpoval jeho otec, slavný boxer přezdívaný Táta Němec, českobudějovická legenda.
Otec Josefa Němce dělal dělníka na dráze, maminka pocházela z cukrářské rodiny. Aby uživili osm dětí, boxoval táta i na poutích. Válku zažili v domě v Jeronýmově ulici, otec byl v odboji. Při útoku na nádraží se schovali do sklepa a na zahradu jim prý spadlo šestadvacet bomb.

Aktivní obrana

Seriál Sedmičky o osobnostech města by bez Josefa Němce nebyl kompletní. Před týdnem ho doporučil hokejista Jaroslav Pouzar a řetěz bude pokračovat i příště. Slavný boxer si vybral bývalého jihočeského hejtmana Jana Zahradníka.
Němec si mockrát ověřil, že život je ring. Nedáš? Dostaneš. Hlavně hraj fér, zbytečně neubližuj - to jsou jeho pravidla. Politika šla mimo něj. Když byl kapitánem národního mužstva, lákali ho do KSČ. Odmítl. Jednou uvažoval o emigraci. Myšlenka na rodiče to hned zahnala.
Nikdy nebyl K. O. Byl pověstný tím, že nerad dostává rány. Vítězil aktivní obranou. „Vyhovovalo mi, když se soupeř naštval a šel do útoku. Pak jsem ho měl víc pod kontrolou a mohl si s ním dělat, co chci,“ popisuje. Tak radil i Marku Vašutovi a dalším hercům, když točili film Pěsti ve tmě.
Ruce mu při rozhovoru kmitají, pro jistotu si pořád udržuje odstup na délku ruky. Historek, jak musel někoho ukáznit, má pořád dost. Zvláštní je, že je vypráví s až omluvným výrazem. Jako nedávno na dálnici z Brna, kde ho nějaký smolař pořád předjížděl a provokoval, ať zastaví. „Byl to chlap jako hora a chtěl mě zmlátit. Posadil jsem ho do pangejtu. Možná tam sedí ještě dneska,“ líčí reprezentant v těžké váze.
Míval kolem dvaaosmdesáti kilogramů a jeho soupeři taky sto deset nebo sto dvacet. Kondici si udržoval hlavně běháním, denně přes třicet kilometrů. Střídal trasy, aby nemusel lidem vysvětlovat, kam pořád utíká a proč. Posiloval při práci - nejdřív jako závozník, pak řidič nákladního auta. Dobrovolně pomáhal kolegům vykládat vagony. Dva pytle cementu unesl najednou. „Styděl jsem se je v tom nechat, když jsem měl tu sílu,“ vysvětluje.
Pořád jezdí na kole a jeho další vášní je tanec. I ten lze v ringu vidět, důležitý je též smysl pro rytmus. Pořadatelé Plesu v žitě dokonce loni Josefa Němce zvolili nejlepším tanečníkem. Dali mu na to i diplom.

Kosmonaut ve sprše

Ač box působí drsně, těžko najít někoho, kdo nemluví o Pepíkovi Němcovi laskavě. I tak křehká žena, jako je ředitelka vědecké knihovny Květa Cempírková: „Je to především slušný a ohleduplný člověk. Nedávno jsem viděla, jak na křižovatce u nádraží vyběhl z autobusu MHD, kterým cestoval. Kvůli autu stojícímu v cestě nemohl autobus pokračovat v jízdě a  pan Němec jako jediný z cestujících pomohl řidiči auto odtlačit. Jeho reakce jsou okamžité a bez kalkulace, co z toho bude mít… Kéž by všichni vyznávali jeho pravidlo nepovyšovat se nad soupeře, o kterých věděl, že jsou slabší,“ shrnula.
Ze svých sportovních úspěchů si Němec nejvíc považuje mistrovství Evropy v Moskvě, kde v roce 1963 v památném finále porazil favorita turnaje, domácího Andreje Abramova, několikanásobného mistra Evropy. Získal zlatou medaili. „To byl balet! Pak zazněl gong, nejdřív vše ztichlo a všichni vstali. Takové ovace jsem nikdy neměl,“ vzpomíná. Nadšený kosmonaut Popovič mu poté šel gratulovat přímo do sprchy.
Z Moskvy přijel v noci vlakem domů a jako vždy šel ráno do práce. Jezdil pro Pozemní stavby. „Ta parta by mi scházela. A musel jsem vrátit klukům služby, které za mě brali,“ říká.
Obrovské ruce sportovce, který se vyučil jako brusič skla, prý dokázaly vybrousit i křehkou růži.
Dává si záležet, aby neopomněl vyjmenovat všechny kolegy, soupeře i další kamarády. Hlas se mu zlomí, když s velkou láskou mluví o rodičích, manželce, tragické synově autonehodě. Pak se oklepe a usměje nad otázkou, zda tak velké ruce mohou být i něžné. „Ženy, které dostanu do ruky, si je chválí. Máte zájem to vyzkoušet?“ vrátí se do role showmana.

Josef Němec, narozen 25. ZÁŘÍ 1933

Třikrát bojoval na olympijských hrách (Melbourne, Řím, Tokio), čtyřikrát na mistrovství Evropy. Jedenáctkrát byl mistrem ČSSR. Loni získal městské vyznamenání Za zásluhy. Během více než dvacetileté kariéry odboxoval 702 zápasů, z toho 656krát vyšel z ringu vítězně.