„Jsem Anděl a byl jsem v base“ | E15.cz

„Jsem Anděl a byl jsem v base“

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Sedmička obvolala pohádkové bytosti. Ptala se pana Čerta, Mikuláše a Anděla, co 5. prosince většinou dělají.

V předvečer svátku svatého Mikuláše chodí rok co rok za dětmi stejnojmenný vousatý muž s vysokou čepicí na hlavě a zlatou berlou v ruce. Doprovod mu dělá rohatý mužík a nadpozemské stvoření, jež je celé v bílém a má křídla. Čertů, Mikulášů a andělů mohou lidé potkat v centru Brna spoustu. Sedmičku ovšem zajímalo, zda poznají i ty, kteří nosí jejich příjmení.

„Jmenuji se František Čert. Kamarádi dokonce říkají, že jako pekelník vypadám. Možná je to tím, že mám černé kudrnaté vlasy a neoholenou tvář,“ popisuje svůj zevnějšek muž, který tvrdí, že by klidně mohl pohádkovou bytost dělat na „vedlejšku“. Ani by se nemusel moc líčit. „Na hlavu bych si nasadil nějaké rohy a vzadu z gatí by mi trčel ocas. Myslím, že bych v takovém kostýmu vystrašil i některé dospěláky,“ žertuje Čert.

Zatímco by si Františka Čerta po menších úpravách někdo mohl poplést se strašlivým pekelníkem, Kamil Mikuláš vypadá docela nenápadně.

Pracuje v pobočce banky a do práce rozhodně nechodí ve třpytivém rouchu a vysoké čepici. Denně se obléká do plátěných kalhot, košile a saka.

„Někdy si ze mě kolegové utahují. Zvlášť, když se blíží mikulášská besídka. Přemlouvají mě, abych jim na večírku udělal Mikuláše. Ještě nikdy mě ale nedokázali přesvědčit. Takže jsem sváteční kostým na sobě neměl. I když jsem Mikuláš,“ říká bankéř.

Haló, tady Anděl

Úsměvné příběhy zažil se svým příjmením i dvaaosmdesátiletý Eduard Anděl. „Už když jsem chodil coby kluk do měšťanky, měl jsem další tři Anděle za spolužáky. Také jsem byl asi první anděl, který skončil v base. To bylo v únoru 1948, když udělali komunisté v Československu puč. Na mé složce bylo napsáno: Anděl – malý student,“ vzpomíná důchodce na dobu před více než šedesáti lety.

Ani on nikdy nevypomáhal při Mikuláši. „Vlastně jsem se nemusel ani moc vymlouvat. Anděly většinou dělají holky,“ zdůrazňuje muž, který ale za svůj dlouhý a pestrý život mnohokrát lidem pomohl. „Hlavně spoluvězňům. Ale o tom nechci mluvit. Je to už dlouho a taky je to dávno zapomenutá věc,“ dodává skromně starý pán.

Kromě něj žije ve městě ještě dalších osm Andělů. Český statistický úřad eviduje také sedmnáct Čertů a třiašedesát Mikulášů. Byť chodí po Brně lidé nesoucí příjmení nebeských, pekelných či duchovních postav, Brňané s nimi ke strašení dětí nemohou počítat. Na internetu však mohou sehnat ty, kteří se návštěvám přímo v domácnostech věnují. Za blekotání čerta, tvář nevinného anděla či dary z rukou Mikuláše si účtují od dvou set korun. Pokud by chtěli lidé ušetřit, mohou počkat na starší děti, které městem chodí také. Jejich masky sice nejsou tak výrazné, ale svůj úkol splní.

Skutečný Mikuláš vymyšlenou postavou nebyl. Jednalo se o duchovního, který se stal kolem roku 300 biskupem v turecké Myře.

Tam také začalo pronásledování křesťanů za vlády Galeria Valeria Maximina. I Mikuláš se dostal v roce 310 do zajetí a později do vězení.

O Mikulášově životě však není mnoho informací. Ví se pouze o přibližném datu jeho úmrtí. Mikuláš zemřel 6. prosince. Někdy mezi rokem 345 a 351.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video